Zapomenuté knižní poklady. Josef Bor: Terezínské rekviem

  1. 1
  2. 2

Tam nahoře, nad nimi, skoro na dosah ruky, narážejí okované boty na tvrdou dlažbu terezínské ulice. Znají dobře ten pohled na odcházející. Jak prázdnými ulicemi ghetta pomalu kráčejí v houfech s ženami a dětmi a naposled se němě ohlížejí po uzavřených oknech domů a kasáren. Jak v zimě i v létě nabaleni a nastrojeni v teplém prádle, zimních šatech a dlouhých pláštích se potácejí a klesají pod tíhou velkých ranců a batohů. Půjde tak kolem František se svou sestrou i Josef se svou starou matkou. Na vozíku si tudy do transportu poveze i Alžběta chromého, skomírajícího muže…“

 

„Teď sedí lágrkomandant v čele stolu mezi Eichmannem a Moesem, je mu blaze a dává již rozkaz, přineste šampaňské, zapijeme dnešní slavný den.

‚A jak ho skončíme, co nám předvedou židovští umělci?‘ se zájmem zvídá Moese.

‚Verdiho Rekviem,‘ odpoví lágrkomandant, jak se tomu pečlivě naučil.

‚Prosím?‘ vyhrkne překvapeně Eichmann. ‚Židi si zpívají v Terezíně Rekviem?‘

Družina SS ztichne, všichni napjatě pozorují Eichmanna. Ten se cuká, chce udržet vážnost, ale nedaří se mu to, nepřestává se divit, židi, protřelí a mazaní židi, zpívají Reviem a nemají zdání, hlupáci, kdyby měli tušení, co je teď čeká, do zpěvu by jim asi nebylo. Eichmann se už nemůže udržet, násilím zadržovaný smích zkroutí tvář v křečovitý škleb a hrdlem mu prorazí ječivý chechot…“

Rafael Schächter se sborem při provedení Verdiho Requiem v Terezíně (zdroj archiv)

„‘Libera me‘, vyzvánějí hlasy sboru, osvoboď nás, hlaholí ze všech stran alty i tenory, soprány i basy, chceme svobodu, bouří orchestr. A kotle do toho pojednou zaduní: Svo – bo – du – nám!

Schächter se zhrozí, teď ještě ne, Jirko, měníš rytmus, tak to zde není, co děláš? Ale Jirka nedbá, on teď řídí orchestr, ty-ty-ty-pan bije do kotlů, pochop, Rafaeli, tři údery krátké, jeden dlouhý, nikdy nezapomeneme, kdo jednou je slyšel. Beethoven! Osudová!

Schächter se vztyčí.

Libera me! Vyšlehne vášnivý Maruščin výkřik.

Svobodu nám! zahřmí naposled mohutný sbor.“

 

Celý příběh Verdiho Rekviem v Terezíně si už v knize Josefa Bora budete muset přečíst sami.

Náš dnešní knižní hudební poklad by rozhodně neměl zůstat zapomenutý, stejně, jako by se nikdy nemělo zapomínat na události, jež popisuje…

 

(pokračování)

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na