Zásadní Frederic Rzewski a přátelé v pražském DOXu

Koncert s avizovaným začátkem v 19:00 hodin byl velmi dlouhý, rozdělen do tří oddílů se dvěma přestávkami. Otevřela ho Rzewského skladba z roku 1969 Les Moutons de Panurge (Panurgovy ovce) pro ansámbl variabilního složení. Kompozice mající svůj původ ve výpravném románu Gargantua a Pantagruel Françoise Rebelaise je procesuální skladba podobající se dílům, která zhruba ve srovnatelné době vznikala v pracovnách dnes již takových ikon minimalismu, jakými jsou například Steve Reich nebo Philip Glass.

„Melodická linka je složena z 65 not, které jsou k sobě postupně přiřazovány, až je dosaženo 65. noty. V tu chvíli začnou hudebníci celou melodii opakovat, ale při každém opakování vypouštějí jeden tón ze začátku melodie, až zbyde poslední tón. Hráči čekají, až k němu dospějí i ostatní a v tu chvíli by měli začít improvizovat.“

Typicky reprezentativním prvkem Rzewského kompozičního myšlení je zde tematizace chyby. Ve svých instrukcích ke skladbě naznačuje, že by se jednotliví hráči v případě odchýlení se od předem stanoveného pořadí tónů neměli snažit o opětovné splynutí zbytkem ansámblu, když píše: „Zůstaňte pohromadě tak dlouho, jak jen to je možné, avšak pokud se ztratíte, zůstaňte ztraceni.“ Možností selhání při interpretačním výkonu se skladba řadí mezi skvělé příklady děl kritizujících stádní mentalitu hudebního soubor, když osciluje mezi jednotou a chaosem. Svým důrazem na improvizační aspekt v ní Rzewski navazuje na práci, která stojí za vznikem souboru Musica Elettronica Viva (MEV), jehož aktivity v druhé polovině 60. let popisuje jako snahu o poskytnutí alternativy k estetickému formalismu artificiální hudby Darmstadtu (Nono, Boulez, Stockhausen, aj,).

Působnost MEV se neomezovala pouze na oblast absolutní hudby. Pevné místo ve tvorbě skupiny měly i projekty se silně aktivistickým kontextem. Nalézáme mezi nimi i témata jako napětí mezi vládami a menšinami, boj za práva homosexuálů nebo útlak industriální pracující třídy. Vliv MEV, a to na úrovni čistě hudební, tak mimo ni, je citelný i v Rzewského skladbách z pozdější doby, v nichž kombinuje elementy rovnocenně odvozené z oblasti tradičně notované hudby a improvizace. K poslechu lze doporučit například rozsáhlé reprezentativní kompozice jako 36 variací pro klavír na téma People United Will Never Be Defeated, chorální skladbu Stop the War nebo ikonické De Profundis pro klavíristu-narátora, které v DOXu 21. listupadu také zaznělo.

Rzewského De Profundis je možné charakterizovat jako „melodramatické oratorium sestávající z osmi částí, v nichž interpret odříkává vybrané úryvky z dopisu Oscara Wilda určenému Lordu Alfredu Douglasovi.“ Milostný dopis vzniklý jako reakce na Wildeho odsouzení za sodomii čítá zhruba osmdesát stran a jeho hudební vyjádření je popisováno jako eklektické, s citlivostí k dobovému kontextu námětu díla. Rzewski v něm rovněž syntetizuje překvapivě rozdílné tradice a hudební jazyky z různých koutů světa s ustálenými postupy západní klasické i avantgardní hudby.

I přes svou místy až brutální dramatičnost a extrémní technickou náročnost skladba vyniká jistým typem zasněnosti charakterově evokující modlitbu, meditaci či jiný duchovně podmíněný druh emoce. V tom nejlepším smyslu afektované a až riskantní podání mezinárodně uznávaného interpreta klavírní hudby 20. a 21. století Daana Vanderwalleho, pedagoga Královské konzervatoře v belgickém Gentu, dílo vzbudilo nadšení publika.

V podobné atmosféře se nesla i provedení dalších dvou skladeb na programu, opět Rzewského 24. variací pro orchestr s klavírem A Long Time Man z let 1979–80 a kontrastní neklidně ztišené a koncentrovaně těkající kompozice Why Is This Night Different From All Other Nights dalšího z členů skupiny MEV Alvina Currana.

Ten se v souladu se svou tvůrčí filosofií vytváření hudby čímkoli, kýmkoli, kdekoli a kdykoli na koncertě představil dílem, jehož hudební proud zahrnoval improvizovaný part elektroniky složený z konkrétních zvuků autorovy rozsáhlé digitální sbírky rozrušovaný výchozí strukturou dlouhých, klidných sekcí harmonicky nepříbuzných, avšak nádherně tajemné měkkých akordů smyčcové sekce Ostravské Bandy a orchestru ONO, která v tomto díle působila mimořádně soustředěným ponorem.

Na závěr je třeba zmínit protichůdný a tedy méně emočně vypjatý typ energie, který sálal z posledních dvou skladeb koncertu. Byly jimi výrazně technicistní kompozice zkoumající rozmanitost orchestračních prostředků For 38 Players (2023) Christiana Wolffa a zvukově asketické Spontano (1964) Petra Kotíka snažící se o maximální využití nástrojových možností.

Zásadní Frederic Rzewski a přátelé
21. listopadu 2023, 19:00 hodin
Centrum současného umění DOX

Program:
Frederic Rzewski: Les Moutons de Panurge (1969)
Christian Wolff: For 38 Players (2023)
Alvin Curran: Why is this night different from all other nights (1992) 

přestávka 20 min

Petr Kotík: Spontano (for Frederic Rzewski, 1964)
Frederic Rzewski: A long Time Man (1979–80)

přestávka 20 min

Frederic Rzewski: De Profundis, text Oscar Wilde (1994)

Účinkující:
Ostravská banda
ONO – Ostrava New Orchestra
Daan Vandewalle – klavír, narace
Alvin Curran – klavír
Petr Kotík – dirigent