Závěr Komorního cyklu 31. sezóny Prague Philharmonia patřil Ondřeji Šindelářovi a jeho baroknímu fagotu

Na programu byla komorní díla českého, německého a italského baroka a klasicismu, obsahující part barokního fagotu. Koncert postupoval chronologicky od nejstaršího autora po nejmladšího, v první části zazněly tři tituly barokní, ve druhé části dva klasicistní. Kromě přítomnosti fagotu byla dalším pojítkem mezi jednotlivými kusy vazba jejich autorů na české země, a to ať už původem či styky s českou hudební scénou a jejími mecenáši. V případě barokních skladatelů to bylo zejména působení v kapele hraběte Václava Morzina, v případě klasicistních vyloženě jejich český původ.

O+

Jan Souček se kvůli tomuto koncertu naučil na barokní hoboj

Koncert zahájila velmi působivá Fagotová sonáta C dur německého skladatele vrcholného baroka, Johanna Friedricha Fasche, pro fagot a basso continuo. Tato skladba představila hned na úvod barokní fagot v celé jeho kráse, slyšeli jsme měkkou krásu jeho tónu i virtuózní techniku. Ondřej Šindelář ji spolu s violoncellistou Petrem Mašlaněm a cembalistkou Jiřinou Marešovou provedl s velkou jistotou, energií a lehkostí, byť po skončení skladby neskrýval vyčerpání, což se však jevilo velmi sympaticky. Jediné, k čemu mám drobnou výhradu, byl místy příliš průrazný tón violoncella, který poněkud přehlušil měkký a jemnější zvuk barokního fagotu. Ve druhé skladbě – Triové sonátě g moll italského velikána Antonia Vivaldiho – se kromě barokního fagotu představil další “jiný nástroj”, a to barokní hoboj, jehož se zhostil hobojista Jan Souček. Kuriózní je, že se na barokní hoboj se zcela odlišnou mechanikou naučil konkrétně pro tento koncert, jak nám bylo sděleno v úvodním slově. Tohoto úkolu se zhostil se ctí a citlivě spolu s houslistou Jiřím Sychou, a společně převzali vedení od fagotu, který se tentokrát přesunul k cembalu do pozice generálbasového nástroje.

První část zakončil Concerto à 4 g moll od českého barokního skladatele Antonína Reichenauera. V tomto koncertě, v němž spolu o pozornost soupeří čtyři nástroje, mohli všichni hráči ukázat širokou škálu svých výrazových, zvukových i technických možností. Předvedli mistrnou techniku ve virtuózních částech i měkkost a vroucnost v melodičtějších pasážích. Jedinou drobnost mám ohledně dynamiky, ocenila bych výraznější kontrasty.

Po přestávce vystřídala barokní epochu část klasicistní

Přestávka dala nejen zasloužený odpočinek interpretům, ale také pomyslně uzavřela barokní epochu a přenesla posluchače do období klasicismu, jemuž patřila druhá část večera. V té zazněl fagotový kvartet F dur pro fagot, housle, violu a violoncello českého skladatele Josefa Fialy, přítele Wolfganga Amadea Mozarta. Kompozice s netypickou strukturou ve schématu vět pomalá – rychlá – rychlá se hudebníci ujali s velkou svěžestí a energií, jen v případě houslisty Jiřího Sychy na můj vkus místy až příliš exaltovanou. Co naopak musím ocenit, je práce s nižší dynamikou, zde nám hudebníci dopřáli nádherně jemné piano, a dali tak vyniknout dominujícímu fagotu.

Poslední kus, a sice Kvartet B dur, op. 46 č. 1 B dur pro fagot a smyčce od českého skladatele Františka Kramáře, byl ústředním bodem celého večera, neboť právě tato skladba stála u zrodu tohoto koncertu, jak nám bylo sděleno v průvodním slově. Čtyřdílná kompozice v úpravě Rogera Hellyera pro fagot, housle, violu a violoncello skvěle zakončila hudebně pestrý a přitom ucelený večer věnovaný “jinému nástroji” – baroknímu fagotu.

Ondřej Šindělář se zhostil technických i interpretačních nároků bravurně

Na fagotistu Ondřeje Šindeláře kladly zvolené skladby nemalé technické i interpretační nároky, všech se ale zhostil bravurně a ukázal, že svůj nástroj ovládá vskutku mistrně. Stejně jako ostatní instrumentalisté, kteří přistoupili k repertoáru s velkou citlivostí, ve všech případech byli dokonale sehraní, zároveň uvolnění a mezi sebou nenápadně komunikující, což působilo velmi vřelým dojmem. Vřelost a lidskost celého konání ve mně umocnilo i průvodní slovo Martiny Sermain, a to navzdory faktu, že nejsem příznivkyní přílišného mluvení. Zvláště v případech, kdy je vše detailně uvedeno v programu, jako tomu bylo zde.

Velmi pozitivně hodnotím svěží a promyšlenou dramaturgii koncertu a myšlenkový oblouk se záměrem dát prostor právě baroknímu fagotu. Oceňuji pestrost a délku jednotlivých kusů, která udržovala pozornost a bdělost posluchačů a plynulé tempo koncertu. A závěrem si dovolím drobný postřeh k vizuální stránce, zaujalo mě totiž barevné sladění hráčů a jejich nástrojů s interiérem barokního refektáře. Byla to patrně náhoda, ale za mě velmi povedená.

Vivaldi. Reichenauer. Kramář
9. června 2025,19:30 hodin
Barokní refektář Profesního domu, Praha

Program:
Johann Friedrich Fasch: Fagotová sonáta C Dur  
Antonio Vivaldi: Triová sonáta g moll RV 81
Antonín Reichenauer: Concerto á 4 g moll pro housle, violoncello, fagot a basso continuo
Josef Fiala: Kvartet F Dur pro fagot a smyčce ReiF. 7.53
František Kramář: Kvartet B dur op. 46/1 

Účinkující:
Jiří Sycha — housle
František Kuncl — viola
Petr Mašlaň — violoncello
Jan Souček — barokní hoboj
Ondřej Šindelář — barokní fagot
Jiřina Marešová — cembalo