Závěr Prague Proms: hollywoodský koktejl se skvělou Heather Shipp
Kdy vlastně letos doopravdy začal desátý ročník festivalu Prague Proms? Již 25. března, kdy během neobvyklé jarní ouvertury uvedl v Obecním domě galakoncert z filmových soundtracků Dannyho Elfmana (recenzi jsme přinesli zde)? Anebo v tradičním letním termínu na open air vystoupení na Můstku, kde zazněl 16. června program s názvem Hollywood Night? Ať už platí kterákoli z obou variant, úvod patřil každopádně hudbě, vzniklé pro stříbrné plátno. Určitě není divu – spojení pořadatelského Českého národního symfonického orchestru s uvedeným žánrem má letitou tradici. Dokonce lze směle tvrdit, že v pořizování hudebního doprovodu k filmům patří těleso ke světové špičce. V nahrávacích studiích Českého národního symfonického orchestru se objevily takové hvězdy oboru, jakými jsou Ennio Morricone, Lalo Schifrin, Michael Kamen, Luis Bacalov nebo Brian May, dohlížet na natáčení hudby k westernu Open Range přijel svého času i jeho režisér a producent Kevin Costner. Málokoho proto překvapí, že filmovým melodiím patřila i Last Night of Proms v neděli 20. července.
Americký (ale ve Velké Británii usazený) skladatel, aranžér a dirigent Carl Davis si mezi návštěvníky Prague Proms i abonentních koncertů Českého národního symfonického orchestru nachází oddané fanoušky už dlouhá léta. Jistě to není jen zásluhou jeho poněkud výstředního vkusu v oblékání: letně naladěné publikum spolehlivě zaplní Smetanovu síň pokaždé, když Davis vystoupí s programem typu Noc s Jamesem Bondem, Oscar Winners nebo Beatles Night. V rozhovoru pro magazín Proms News s příznačným názvem Bláznivé kostýmy? Samozřejmě! slíbil vitální sedmasedmdesátník Davis, že jubilejní desátý ročník festivalu zakončí „jedním z nejúžasnějších a nejvíce neobvyklých oscarových programů, jaké kdy dirigoval“. Trochu tajuplně pak naznačil, že se můžeme těšit i na tehdy ještě utajeného sólistu koncertu, jímž bude „skvělý ‚přesahový‘ anglický umělec“.
Pozoruhodně přeložená barnumská reklama došla onoho nedělního večera naplnění v projektu, nazvaném opět The Best of Hollywood Nights. Na první pohled značně nesourodou směs hudebních ukázek z amerických filmů různých žánrů koncipoval Davis zjevně tak, aby působila pestrým a osvěžujícím dojmem. Diváci, kteří do Obecního domu dorazili z téměř tropicky rozpálených pražských ulic, za to byli showmanovi v zelenočerném pyžamovitém oblečku evidentně vděční.
Dirigent tentokrát stanul před mohutně obsazeným orchestrem (nechyběli hráči na elektrickou kytaru a na bicí, značný prostor zabíralo i koncertní křídlo), a jakoby nebylo podium už tak přeplněné, přivedl s sebou Davis i avizovaného „přesahového“ umělce. Jednalo se o sympatickou britskou mezzosopranistku Heather Shipp, dámu s vynikajícím klasickým pěveckým školením, mající za sebou kromě četných hostování v britských a dánských operních domech i úspěšná vystoupení v menších úlohách v Bergově Lulu a Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských v londýnské Covent Garden pod taktovkou Sira Antonia Pappana. Napjatě jsem očekával, jak si umělkyně s tímto životopisem poradí s prvním vokálním číslem programu, slavnou písní All That Jazz z Kanderova a Ebbova muzikálu Chicago. Výsledek mě příjemně překvapil: Shipp nasadila dokonale ležérní kabaretní styl, ve kterém nalezl stopy operní průpravy jen ten, kdo ho tam opravdu hledal. Broadwayský „showstopper“, proslavený Ute Lemper a ve filmu Catherine Zetou-Jones, přednesla zpěvačka s hlasem atraktivní tmavé barvy a s profesionalitou, která koncert okamžitě posunula do vyšších uměleckých pater, než by se dalo předpokládat.
Carl Davis, který jednotlivá čísla programu osobně uváděl, následně připomenul březnovou poctu filmům Tima Burtona v nádherně dekadentní orchestrální skladbě Dannyho Elfmana ze snímku Střihoruký Edward. Zběsilé čardášové sekvence se tentokrát s nadhledem ujal sólový houslista Antonín Hradil. Nepopiratelnou hudební i interpretační kvalitu následně Davis trochu zkorigoval vlastním vokálním přednesem písně Man or Muppet z celovečerní filmové verze populární loutkové televizní show The Muppets. Přestože se k dirigentově pseudodramatické recitaci připojila předstíraně afektovaným operním vstupem i Heather Shipp, jednalo se v případě tohoto jůheláckého duetu spíše o drobnou legrácku než plnohodnotnou součást programu.
Tou se opět stala melancholicky laděná orchestrální skladba Michaela Kamena z válečného seriálu Bratrstvo neohrožených. Za ní následoval jediný seriozně míněný operní vstup večera – Didonin nářek z Purcellova díla Dido a Aeneas, který v Bratrstvu zazněl rovněž. Shipp, jež v této opeře už mnohokrát vystupovala, projevila příkladný cit pro styl i smysl zpívaného slova. Škoda jen, že za podmínek, kdy byl koncert uměle nazvučen, nemohl posluchač plně posoudit, jak znělý a objemný je zpěvaččin hlas ve skutečnosti. Snad někdy jindy a při jiné příležitosti…
První polovinu Hollywood Night uzavřel poněkud postmoderně hold Tarantinově dvoudílnému „nejlepšímu akčnímu filmu všech dob“ jménem Kill Bill. Postmoderně proto, že režisér cílevědomě skládá soundtracky svých snímků dohromady z hudby z jiných filmových a televizních opusů. Mnohým skladbám dává tato umělecká recyklace šanci na nový život a v sousedství dalších Tarantinem vybraných kusů mají mnohdy schopnost upozornit na sebe ve zcela jiném kontextu než dříve. Takzvaná Kill Bill – Suita (ve skutečnosti pět samostatných a zcela svébytných instrumentálek) zazněla na Prague Proms v tomto pořadí: drsná Battle Without Honor or Humanity Tomoyasu Hoteiho, rozverná Twisted Nerve se známým „hvízdavým“ motivem od Bernarda Herrmanna, vznešená L´Arena Ennia Morriconeho, komponovaná původně pro film Il Mercenario, dále patrně nejznámější světová skladba pro panovu flétnu, Zamfirova The Lonely Shepherd se sólovým vstupem Martina Čecha, a konečně Green Hornet Ala Hirta se strhující parafrází na Let čmeláka v podání trumpetisty Jana Hasenöhrla.
Ve druhé půli vyměnil Carl Davis svůj předchozí outfit za bílý oblek s rudými nášivkami a takto oděn se stal nejprve jedním z posluchačů Chopinova Nokturna cis moll, kterým klavírista Marcel Javorček připomněl film Romana Polanského Pianista. Poté se opět střídaly čistě orchestrální kompozice s vokálními čísly. K těm prvním patřila trochu banální a vnějškově efektní Hornerova skladba pro velkofilm Trója, populární Vangelisův motiv z Ohnivých vozů, instumentální verze Simonovy a Garfunkelovy písně Mrs. Robinson z Absolventa nebo znepokojivý Davisův hudební podkres pro Matrix Reloaded, na nějž si hudebníci – patrně pro větší autenticitu – nasadili „matrixovské“ černé brýle.
Heather Shipp pak dostala možnost přesvědčit o dalších polohách svého talentu ve třech písních, které už dávno patří mezi osvědčené hity. Nejprve dala zapomenout na zažitou interpretaci songu Can You Feel the Love Tonight ze Lvího krále v podání Eltona Johna. Přednesla baladu s patosem téměř operním a ukázala tak obehranou píseň ve zcela novém světle. Podle mého názoru mnohem lépe než Renée Fleming si Shipp poradila s Cohenovým Hallelujah (zde dávaným do spojitosti s animovaným filmem Shrek). Zatímco americká superstar se při její interpretaci spíše dojímá sama nad sebou, britská pěvkyně zpívá píseň s uvěřitelnou pokorou, což je myslím přesně to, co autor Leonard Cohen zamýšlel… S publikem se Heather Shipp rozloučila oscarovou Skyfall ze stejnojmenné poslední bondovky a aplus, který si za tento hit zpěvačky Adele vysloužila, byl zcela oprávněný. Nemám představu, kam se bude talent této chameleonské „přesahové umělkyně“ ubírat dál, ale určitě stojí za to si její jméno do budoucna dobře zapamatovat.
Oficiální část programu zakončila suita z Elfmanových partitur pro oba Burtonovy filmy o Batmanovi a po jejím doznění se většina festivalového publika okamžitě vymrštila ze sedadel, aby ovacemi donutila dirigenta a orchestr k přídavkům. Hned ten první s sebou přinesl milé překvapení. Ukázalo se, že v první řadě varhanní empory seděl celou dobu čtrnáctihlavý sbor, tvořený členy Dětské opery Praha (pochopitelně v něm nechyběla ani jeho umělecká šéfka Jiřina Marková-Krystlíková). Dobře utajené sborové těleso se pak spolu s orchestrem blýsklo v další ukázce z tvorby Dannyho Elfmana, rytmicky strhující pasáži z filmu Alenka v říši divů. Ani to ještě nebyl úplný závěr letošního ročníku Prague Proms: Davis a Český národní symfonický orchestr přidali ještě Zimmerův hudební motiv z Pirátů z Karibiku a tancechtivému publiku zahráli – pro jistotu dvakrát za sebou – orchestrální verzi vypalovačky Dancing Queen z muzikálu Mamma Mia!.
Hodnocení autora recenze: 70 %
Prague Proms 2014
The Best of Hollywood Nights
Dirigent: Carl Davis
Heather Shipp (mezzosoprán)
Antonín Hradil (housle)
Martin Čech (panova flétna)
Jan Hasenöhrl (trubka)
Marcel Javorček (klavír)
Český národní symfonický orchestr
Dětská opera Praha
20. července 2014 Smetanova síň – Obecní dům Praha
program:
– John Kadner: Chicago
– Danny Elfamn: Střihoruký Edward (Edward Scissorhands)
– Christophe Beck: Mupeti (The Muppets)
– Henry Purcell, Michael Kamen: Bratrstvo neohrožených (Band of Brothers)
– Tomoyasu Hotei, Bernard Herrmann, Enrico Morricone, James Last, Nikolaj Rimskij-Korsakov, Al Hirt: Kill Bill (suita)
– Frédéric Chopin: Pianista (The Pianist)
– James Horner: Trója (Troy)
– Elton John: Lví král (The Lion King)
– Vangelis: Ohnivé vozy (Chariots of Fire)
– Dave Grusin, Paul Simon, Art Garfunkel: Absolvent Suita (The Graduate Suite)
– John Powell: Shrek
– Don Davis: The Matrix Reloaded
– Sam Mendes, Adele Adkins: Skyfall
– Danny Elfman: Batman
přídavky:
– Danny Elfman: Alenka v říši divů (Alice in Wonderland)
– Hans Zimmer: Piráti z Karibiku (Pirates of the Caribbean)
– Björn Ulvaeus, Benny Andersson: Dancing Queen (Mamma Mia!)
Foto PROMS/Martin Malý
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
