Zázrak ticha: Trifonovova pozvánka do jiného světa

Daniila Trifonova asi není třeba dlouze představovat. Narodil se v roce 1991 Nižném Novgorodu, studoval na Ruské akademii hudby Gněsinových a Cleveland Institute of Music. Je laureátem nejprestižnějších mezinárodních soutěží ve hře na klavír (ve Varšavě, v Moskvě, v Tel Avivu) a jeho kariéra byla zpočátku provázena spoluprací s firmou Decca, aktuálně s Deutsche Grammophon. V současné době žije v New Yorku, koncertuje po celém světě a ve své generaci náleží k nejuznávanějším a nejžádanějším interpretům. Jeho vzdělání v oblasti hudební skladby se často prolíná do jeho interpretační praxe. Pro své pražské vystoupení zvolil výhradně romantický program, jehož první a poslední část lze v našem prostředí označit jako raritu.

Čajkovského Sonáta pro klavír op. 80 vznikla v době skladatelových studií v Petrohradě a jako taková nese rysy rané tvorby mnohých velkých skladatelů – „nadbytek“ motivů a jejich neočekávaná vyústění, místy nepřehlednou fakturu a časté výrazové zvraty. Od interpreta směrem k posluchačům proto vyžaduje zpřehlednění složité zvukové stavby a zvládnutí častých emocionálních proměn. Díky své kompoziční erudici má Trifonov na tomto poli stoprocentní nadhled, disponuje jasným strukturálním myšlením a darem přesvědčivě zprostředkovat sebesložitější hudební text.

Tyto kvality využil i ve výběru z Valčíků Fryderyka Chopina, které hrál v pořadí: E dur, op. posthumus; f moll, op. 70, č. 2; As dur, op. 64, č. 3; Des dur, op. 64, č. 1; a moll, op. 34, č. 2 a e moll, op. posth. Doménou pianisty je bezesporu romantická hudba, kterou umí přednést v nezapomenutelném provedení. Své osobitosti dosahuje i tím, že zbytečně neforsíruje nosnou melodii, tím donutí posluchače vyhledávat hlavní linii ve spleti protihlasů a doprovodu a tím jej přivádí k důslednějšímu a objevnému vnímání celku.

Ve druhé části recitálu došlo k změně programu. Namísto ohlášené Sonáty pro klavír č. 12 F dur (K 332) W. A. Mozarta Trifonov zvolil Variations sérieuses d moll, op. 54 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Trochu tak mohl zklamat ty, kteří se těšili na odstínění klasického úhozu, nicméně setrvání v romantickém repertoáru mělo svou logiku. Interpretace dostála názvu „vážných“ variací a celkovou náladu posunula směrem k temnějším odstínům.

O to radostnější byla poslední část vystoupení, kdy zazněla Koncertní suita pro klavír sólo z vybraných částí Čajkovského baletu Spící krasavice. Úprava pro klavír, která je dílem ruského skladatele, pianisty a dirigenta Michaila Vasiljeviče Pletňova, dává pianistům jedinečnou příležitost poukázat na extrémní barevné a zvukové možnosti jejich nástroje a je mimořádně náročná po technické stránce. Trifonov nápaditě využíval všechny výrazové kontrasty důvěrně i méně známých melodií z Čajkovského předlohy a jeho provedení se vyznačovalo bravurou a espritem. 

Stejně přesvědčivě vyzněly i tři přídavky, které odlehčily atmosféru svým populárním zabarvením, aniž by ubraly na náročnosti umělcova projevu. První, Vals de Santo Domingo, jehož autorem je skladatel z Dominikánské republiky Rafael „Bullumba“ Landestoy, ještě vzdáleně korespondoval s Chopinovými valčíky a v Trifonovově úpravě a realizaci získal na exkluzivitě a lesku. Druhý doplněk programu byl jazzový standard I Cover the Waterfront, který zpracoval klavírista Art Tatum (autor původní hudby byl Johnny Green) a interpretova transkripce opět znásobila nároky na technickou stránku. Tento druhý přídavek můžeme najít i v obsahu nového Trifonovova CD s názvem My American Story: North, které vychází v těchto dnech. Třetí přídavek byla klavíristova vlastní skladba Tango, plná virtuosních prvků a vtipu.

Celé vystoupení se neslo ve zcela osobité akustické dimenzi. Nápadné užívání tiché dynamiky bylo někdy až na hraně únosnosti, ale konsternovaní diváci tuto situaci přijali. Je to zjevení, v dnešní „hlasité“ době, ve všudypřítomném hluku, někdy také v nepříjemných dynamických parametrech hudebních produkcí jakéhokoliv žánru. Interpretační filosofie Trifonova má i tímto rysem jedinečný charakter, což je samo o sobě jev vzácný a ceněný. Není potřeba zkoumat, co je dílem mimořádného hudebního intelektu, přesvědčivé a nepatetické emocionality, či pověstné jiskry génia. Když hraje Daniil Trifonov, hodí se ztišit vlastní nitro a naslouchat.

Český spolek pro komorní hudbu • Daniil Trifonov
29. září 2024, 11:00 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha

Program:
Petr Iljič Čajkovskij: Sonáta pro klavír cis moll, op. posth. 80 (25′)
Fryderyk Chopin: Valčíky, výběr (20′)
Fryderyk Chopin: Valčík E dur, op. posth.
Fryderyk Chopin: Valčík f moll, op. 70, č. 2
Fryderyk Chopin: Valčík As dur, op. 64, č. 3
Fryderyk Chopin: Valčík Des dur, op. 64, č. 1
Fryderyk Chopin: Valčík a moll, op. 34, č. 2
Fryderyk Chopin: Valčík e moll, op. posth.

— Přestávka —

Wolfgang Amadeus Mozart: Sonáta pro klavír č. 12 F dur, K 332 (25′)
Petr Iljič Čajkovskij (arr. Michail Vasiljevič Pletňov): Spící krasavice, koncertní suita pro klavír sólo podle vybraných částí Čajkovského baletu (29′)

Účinkující:
Daniil Trifonov – klavír