Zelenkova Missa votiva znovu s Collegiem 1704

V okamžiku, kdy si poslední návštěvníci koncertu hledají ve zcela zaplněném kostele Panny Marie Sněžné na pražském Jungmannově náměstí svoje místo, se mezi řadami rychlým krokem směrem k oltáři prodírá jinak celkem nenápadný muž, aby rychle zmizel ve dveřích za oltářem. Během prakticky stejného okamžiku se pak stejné dveře otevírají znovu a orchestr, sbor i sólisté Collegia 1704 nastupují ke svému zahajovacímu koncertu nejnovější série Hudebního mostu Praha – Drážďany. A to už se onen spěchající muž objevuje znovu, v jejich čele. Vedoucí souboru Václav Luks.

Není divu, že na pražský koncert přišel těsně před začátkem. Celý soubor totiž teprve odpoledne přiletěl z Francie, kde ještě předcházejícího večera se stejným programem, Zelenkovou Missou votivou vystupoval, aby po provedení v Praze s ní hned následujícího dne pro změnu zamířil koncertovat do Drážďan. Stovky kilometrů a náročnou cestu by však na tvářích ani výkonu hudebníků a zpěváků v Praze nikdo nehádal. Spontaneita a nakažlivá radost z interpretované muziky, vzápětí naprosto spolehlivě „přeskakující“ na publikum, fenomén souborů staré hudby, tak často chybějící našim divadelním i symfonickým orchestrům, provázela i tento večer.

Jan Disman Zelenka (1679-1745) a jeho Missa votiva (1739) je pro Collegium 1704 dalo by říci už kultovní záležitostí. Jednu ze stěžejních Zelenkových partitur Luks se svými lidmi provedl už opakovaně; řada návštěvníků bezpochyby nezapomněla třeba na její pražskojarní provedení před čtyřmi lety, nejeden hlavně z fandů staré muziky má i její DVD nahrávku z uvedení opavského rok poté.

Jan Dismas Zelenka coby jedna z hlavních postav českého hudebního baroka, jehož tvorby si nejeden z jeho konkurentů vysoce cenil – připomeňme třeba jen Johanna Sebastiana Bacha či Georga Philippa Telemanna – vůbec Luksovi a jeho Collegiu vděčí za svoje novodobé znovuvzkříšení. Vždyť i letopočet 1704 do názvu souboru Luks vybral zcela záměrně, právě jako zdůraznění vztahu k tomuto erbovnímu skladateli Collegia; v roce 1704 byla totiž na malostranské jezuitské koleji provedena Zelenkova Via Laureata. Ano, Zelenkovo osobité kompoziční mistrovství, melodická invence i působivá rytmika a kontrapunktická technika jsou skutečně dodnes fascinující a až magicky na posluchače a určitě i samotné interprety působící.

Právě tento důvěrný vztah k Zelenkově tvorbě je určitě tím hlavním „tajemstvím úspěchu“, kdy interpretace Zelenky Luksovým Collegiem je prostě bezkonkurenční. Po zatím posledním pražském provedení Missy votivy by se jistě dalo například namítnout, že „ostřílené“ sólistky Hana Blažíková či Markéta Cukrová interpretovaly její vokální party přece jen o třídu lépe, než jejich nynější alternantky Dora Pavlíková a Kamila Mazalová – jakkoli o jejich talentu nelze pochybovat. Zajímavé je také pozorovat, jak se Luksova interpretace této partitury léty přece jen mění a vybrušuje, když některá tempa se tentokrát zdála pomalejší a třeba plasticita smyčců více zdůrazňovaná. I to ovšem v každém případě činí z nejnovějšího koncertu Collegia 1704 neopakovatelný zážitek, který přímo nutí zalistovat nabídkou dalších večerů jejich Hudebního mostu. Zelenka v nich pochopitelně nechybí.

Jan Dismas Zelenka:
Missa votiva e moll (ZWV 18)
Collegium 1704
Collegium Vocale 1704
Dirigent: Václav Luks
Barbora Sojková (soprán)
Dora Pavlíková (soprán)
Alena Hellerová (soprán)
Kamila Mazalová (alt)
Hasan El-Dunia (tenor)
Tomáš Král (bas)
Hudební most Praha-Drážďany
17.září 2011 Kostel Panny Marie Sněžné Praha

www.collegium1704.com