Triové sonáty ZWV 181, zkomponované někdy začátkem dvacátých let osmnáctého století, patří k největším klenotům z díla Jana Dismase Zelenky. Není známo, k jaké příležitosti či za jakým účelem je Zelenka zkomponoval. Janice Stockigt ve své monografii o Zelenkovi zmiňuje hypotézy, že jimi chtěl Zelenka demonstrovat plody svého školení u Johanna Josepha Fuxe nebo zaujmout příslušníky české šlechty v souvislosti s připravovanými slavnostmi u příležitosti korunovace císaře Karla VI. a císařovny Alžběty Kristýny českým králem a českou královnou.
Při komponování měl Zelenka jistě na zřeteli mimořádný um hobojistů (i fagotistů) Drážďanské dvorní kapely, neboť nároky na technickou zběhlost i soustředění hráčů jsou veliké. Právě vydání těchto sonát v edici česko-rakousko-dánského muzikologa Camillo Schoenbauma a nahrávka s vynikajícím švýcarským hobojistou Heinzem Holligerem stály v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století v počátcích novodobého zájmu o Zelenku jako skladatele prvořadého významu.
Mimořádná atraktivita a zároveň výsostná náročnost tohoto cyklu šesti skladeb možná stojí za tím, že se s nimi i publikum milovníků staré hudby má spíše šanci setkat v podání interpretů hrajících na moderní nástroje. Lze připomenout, že je v posledních letech uváděl a též nahrál přední český hobojista Vilém Veverka se svým Ensemble Berlin-Prag. V podobné době jako tento počin těžící z technických možností moderních nástrojů a hráčské virtuozity (uměleckým konzultantem zde ovšem byl zakladatel ansámblu Musica Antiqua Köln Reinhard Goebel) byla vydána i vynikající nahrávka Collegia 1704 Václava Lukse se Xenií Löffler, Michaelem Boschem a Jane Gower.
Každopádně slyšet živě v kvalitním, inspirovaném podání Zelenkovy sonáty je mimořádným zážitkem. Rozhodně je třeba ocenit dramaturgii koncertní řady FOK Stará hudba, že dvojkoncert se Zelenkovými triovými sonáty pro pražské publikum připravila (jeho odložená první část se uskutečnila v září minulého roku).
Hned na úvod zazněla Sonáta č. 5 F dur, která se od ostatních liší tím, že je pouze třívětá (rychlá – pomalá – rychlá) s častým střídáním ploch tutti a solo. Mimořádný úkol má zde hráč na fagot. Sergio Azzolini, jenž je velmi uznávaným hráčem na moderní (mimo jiné vítěz Soutěže Pražského jara) i historické nástroje, zvládl pasáže v hybném tempu s přehledem. Jeho hra se obecně vyznačovala ušlechtilým zvukem, výrazovou proměnlivostí a spíše preferencí legata než pregnantní artikulací. Azzoliniho fagot jako by někdy až příliš dominoval (zejména v pomalé větě). Zdálo se, že hobojisté Giovanni de Angeli a Georg Fritz mají až příliš odlišný hráčský styl a naturel. Zatímco první jmenovaný na patřičných místech energicky frázoval, jeho kolega (u něhož lze vyzdvihnout třeba zvládání dlouhých frází běhů ve třetí fugové větě) zůstával se svým subtilnějším tónem a „opatrnějším“ výrazem poněkud upozaděn. Spolehlivou skupinu continua tvořili vedle kontrabasisty Lukáše Vernera (uměleckého vedoucího Cappella da Camera Praga a hráče Orchestru FOK), cembalista Pablo Kornfeld a theorbista Jan Krejča, oba dlouholetí členové Collegia 1704.
Jako druhá následovala Sonáta č. 3 B dur, na rozdíl od zbytku cyklu určená pro housle, hoboj a fagot. Houslového partu se ujala Helena Zemanová (protagonistka zmiňované nahrávky Collegia 1704). Působivé bylo vzrůstající napětí v úvodním adagiu. Mimo jiné je potřeba ocenit, jak na sebe hráči výborně reagovali v obou rychlých větách. Šlo tak možná o vrchol celého programu.
Část po přestávce patřila Sonátě G dur BWV 1021 Johanna Sebastiana Bacha. Ta se vyznačuje propracovaným partem bassa continua, které se stává rovnocenným partnerem houslí. Fagot Sergia Azzoliniho doplňoval Pablo Kornfeld střídající cembalo a pozitiv. Kongenialita všech zúčastněných zde byla zcela zřetelná.
Poslední skladbou, následující po jisté technické pauze (během níž bylo slyšet rozehrávání), byla Sonáta č. 6 c moll. Ta je kromě úvodní věty čtyřhlasá (tedy part fagotu je zde veden samostatně). Půvabně vyznělo úvodní andante s jeho gradacemi. Závěr korunoval odlehčený virtuosní menuet. Odlehčeně rozverně působilo i děkování umělců. Do vděčného auditoria při něm létaly květiny.
Cyklus Stará hudby FOK bude pokračovat ještě dvěma dubnovými koncerty. Nejprve to bude koncert s Pergolesiho Stabat mater v podání Collegia Mariana se sólisty Simonou Šaturovou a Gabrielem Díazem. Uzavře jej pak netypický crossoverový projekt souboru Constantinople.
Hodnocení autora recenze: 80%
Zelenka – triové sonáty
28. února 2023, 19:30 hodin
Praha, Kostel sv. Šimona a Judy
Program:
Jan Dismas Zelenka: Triová sonáta č. 5 F dur ZWV 181 pro dva hoboje, fagot a basso continuo
an Dismas Zelenka: Triová sonáta č. 3 B dur ZWV 181 pro hoboj, housle, fagot a basso continuo
Johann Sebastian Bach: Sonáta G dur pro BWV 1021 pro housle a basso continuo
Jan Dismas Zelenka: Triová sonáta č. 6 c moll ZWV 181
Účinkující:
Sergio Azzolini – barokní fagot, hudební nastudování
Giovanni de Angeli, Georg Fritz – barokní hoboj
Capella da Camera Praga
Helena Zemanová – barokní housle
Jan Krejča – theorba
Pablo Kornfeld – cembalo, varhanní pozitiv
Lukáš Verner – kontrabas, umělecký vedoucí
