Pavel Baxa se narodil ve slovenské Kremnici. Studoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Trenčíně (1966–69). Rok strávil na bratislavské konzervatoři (klavír, varhany, dirigování, kompozice). V letech 1970–72 se vzdělával na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě (dirigování Juraj Haluzický, Ľudovít Rajter) a studia dokončil na AMU v Praze v roce 1977 (dirigování u Aloise Klímy, Bohumíra Lišky, Václava Neumanna, Josefa Veselky; zpěv u Theodora Šrubaře).
Již za svých studií působil v Pražském mužském sboru při Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK (1973–76), ve Vysokoškolském uměleckém souboru Univerzity Karlovy Praha (1973–77), v Pěveckém sdružení Pražských učitelů (1976–78), v Pěveckém sboru Československého rozhlasu Praha (1976).
V roce 1978 nastoupil jako korepetitor a asistent dirigenta do Slovenského národního divadla v Bratislavě, 1979–89 jako sbormistr do Slovenského filharmonického sboru. Zájem o starou hudbu rozvíjel založením souboru Musica dulcisona. Zpočátku klubový program pro Hudební mládež přerostl v bohatou cestovatelskou koncertní činnost. Studium stylové interpretace v zahraničí (Rilling (1983), Patring (1885), Equiluz (1991)) nasměrovalo jeho další umělecké působení v komorních souborech Musica aeterna (1986–91 dirigent a zpěvák, 1986–89 umělecký vedoucí) a v komorním souboru České filharmonie – Pražští madrigalisté (1987–94), kde působil jako umělecký vedoucí, dirigent, zpěvák a instrumentalista. Stylová provedení staré hudby přinášela závazné zahraniční i domácí objednávky premiérových projektů (Hamburg, Palermo, Istanbul, Paříž, Barcelona atd.). Ukončení státní dotace Pražským madrigalistům znamenala v jeho umělecké kariéře návrat k všeobecnějšímu uplatnění na dirigentských pódiích, k sbormistrovské praxi i k sólovému pěveckému působení (Johann Sebastian Bach: Janovy pašije, Vánoční oratorium a další).
Následovala krátká spolupráce s Pražským filharmonickým sborem (1993), s Pražským komorním sborem (1994–96). V období 1995–97 byl sbormistrem Státní opery v Praze a zároveň manažerem, varhaníkem, cembalistou a tenoristou v orchestru Virtuosi di Praga a nadále samostatně působil jako dirigent, sbormistr, tenorista a instrumentalista na domácích i zahraničních pódiích (Salzburg, Stuttgart, Frankfurt nad Mohanem, Tel Aviv apod.).
V létech 1999 – 2008 působil jako sbormistr a dirigent v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem, kde spolupracoval se svým synem, tehdejším šéfem opery a šéfdirigentem Norbertem Baxou. V létech 2008 -2012 působil jako korepetitor a dirigent v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Poslední roky života věnoval své rodině, zejména svým vnoučatům. Zemřel po delší nemoci v Praze.
