Pro soubor Linha Singers napsal na tři stovky partitur, také řadu děl pro soubor a rozličná obsazení od smyčového kvarteta po symfonický orchestr. Kromě vlastních skladeb se věnoval se souborem vokálním transkripcím instrumentálních děl světových i našich mistrů.
Jiří Linha své hudební vzdělání začal v šesti letech hrou na housle. O rok později byl přijat jako sopranista do Kühnova dětského sboru a koncem války přešel jako barytonista do Českého pěveckého sboru, řízeného rovněž Janem Kühnem. Po maturitě v roce 1948 pokračoval ve studiích na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, odkud odešel v roce 1953 s diplomem středoškolského profesora hudby. Ve stejném roce přijal místo barytonisty ve sboru Čs. státního souboru písní a tanců, kde již po roce začal pracovat jako sbormistr a druhý dirigent a kde se záhy uplatnil také jako úspěšný komponista. V roce 1961 odešel do Uměleckého souboru ministerstva vnitra (USMV), kde představil veřejnosti svůj první vokální kvintet.
Vokálně instrumentální soubor Linha Singers založil Linha v roce 1964. Po začátcích, kdy soubor působil jako doprovodný ansámbl tehdy nastupujících sólistů, jako byli například Karel Gott, Marta Kubišová a Waldemar Matuška, se začal orientovat na samostatné podání černošských spirituálů, country, muzikálových písní, šansonů i tanečních skladeb. Skupina se rozrostla o instrumentální část a vydala se na cestu originální interpretace starých mistrů ve vlastních vokálních transkripcích z pera Linhy.
Ve stylu se Linha inspiroval původně francouzskou vokální skupinou virtuózních vokalistů Les Swingle Singers. Charakteristická byla především interpretace původně instrumentálních děl beze slov s použitím rytmizačnich slabik a velmi kultivovaný mikrofonní zpěv.
Souborem prošli četní zpěváci a instrumentalisté, mimo jiné sopranistka Věra Tichá, Milan Zelenka, Lubomír Brabec, Emil Viklický, František Uhlíř a Josef Vejvoda. Pohostinsky s ním spolupracovali i přední instrumentalisté a soubory, například trumpetisté Miroslav Kejmar, Vladislav Kozderka, houslisté Josef Suk, Ernst Kovacic, pianista Pavel Větrovec, Pražský komorní orchestr a Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK.
Na konci 90. let se soubor stal neziskovou obecně prospěšnou společností. V redukovaném obsazení studoval nový repertoár, natáčel zvukové snímky a veřejně vystupoval. Jeho repertoár tvoří především vokální přepisy hudby 17. až 19. století a řada skladeb soudobých autorů.
Za svou existenci soubor vydal 13 LP desek a 6 CD.
