Jan Novotný patřil spolu s Ivanem Moravcem, Janem Panenkou nebo Ivanem Klánským k nejvýraznějším interpretům klavírní vážné hudby druhé poloviny minulého století. Specializoval se hlavně na Bedřicha Smetanu, v roce 1984 nahrál více než osmihodinový komplet jeho klavírního díla. Smetanův jedinečný přínos dějinám vážné hudby rovněž popularizoval jako pedagog a též v četných studiích a rozhovorech. Ale záběr měl Novotný během půlstoletí své kariéry daleko širší: od Františka Xavera Duška přes Ludwiga van Beethovena, Roberta Schumanna nebo Johannesa Brahmse po Igora Stravinského, Bohuslava Martinů a Jaroslava Ježka.
Novotný se narodil v Praze 15. prosince 1935. Klavír studoval nejprve na pražské konzervatoři u Václava Holzknechta a Antonína Reslera, poté na Akademii múzických umění u Františka Raucha. První ocenění posbíral už za studií, například na Pražském jaru 1957. Od roku 1961 vyučoval na Pražské konzervatoři, jeho žáky patřili mimo jiné Jitka Čechová a Jan Rossa. V letech 1980 až 1988 působil jako sólista Severočeské státní filharmonie v Teplicích. Koncertoval po Evropě, Americe, Asii, Africe. Od roku 1988 byl spoluorganizátorem Mezinárodní smetanovské klavírní soutěže, od roku 1990 pak předsedou Společnosti Bedřicha Smetany.
„Studium klavíru na konzervatoři je velmi náročná a tvrdá práce a žádný pokrok v technologiích na tom nemůže nic změnit,“ vzpomínal Novotný v roce 2010 v rozhovoru pro Operu PLUS. „Na školu přichází stejně jako kdysi každý s představou, že bude jednou – pokud možná co nejdřív – světovou jedničkou. To je v podstatě správné, jinak by tak náročné mnohaleté studium nikdo neriskoval.“
Poslední rozloučení s klavíristou Janem Novotným proběhne v úzkém rodinném kruhu.
