Lubomír Čížek starší se narodil 7. května 1932. Vystudoval hudební vědu a národopis na Univerzitě Komenského v Bratislavě, kde byl mimo jiné odborným asistentem Eugena Suchoně. V roce 1968 Čížek založil Státní filharmonii Košice a působil zde do roku 1971 jako první ředitel. V letech 1971 až 1974 byl ředitelem Slovkoncertu a později působil jako šéfredaktor Hlavní redakce hudebního vysílání Československého rozhlasu v Bratislavě. Od roku 1979 do roku 1987 byl šéfredaktorem hudebního vysílání Československé televize v Praze. Na začátku 80. let se stal viceprezidentem a v letech 1984 až 1988 prezidentem mezinárodní organizace IMZ (International Music + Media Centre).
V letech 1987 až 1990 působil Čížek jako ředitel České filharmonie. V této funkci zažil bouřlivý rok 1989, kdy se nejdříve v září šéfdirigent ČF Václav Neumann veřejně zastal lidí pronásledovaných kvůli podpisu petice Několik vět a odmítl vystoupení v České televizi. Informace o tom se pak přes vídeňského spolupracovníka Hlasu Ameriky Ivana Medka dostala do zahraničních médií. ČF tato zpráva zastihla během zájezdu po Německu. 25. října 1989, na zkoušce před koncertem ve Stuttgartu, inicioval zástupce orchestru Ludvík Bortl hlasování o tom, zda se orchestr k Neumannovi připojí. Většina hlasovala pro. Podle vzpomínek tehdejšího violisty ČF Karla Špeliny ředitel ČF Čížek varoval, že hlasování může orchestru uškodit, nikomu však nevyhrožoval.
V roce 1991 založil Čížek společně s Josefem Sukem Nadaci Antonína Dvořáka pro mladé hudebníky. Publikoval v mnoha odborných časopisech, například v Hudebních rozhledech nebo Slovenské hudbě.
