Aktualizováno 22. 8. 2013 22:15
Ve věku nedožitých šestašedesáti let zemřel ve čtvrtek v Bratislavě přední slovenský režisér Jozef Bednárik. Podle mluvčí Univerzitní nemocnice bylo příčinou jeho úmrtí vážné metabolické a srdeční selhání. Jozef Bednárik byl hospotalizovaný od pondělka, kdy ho do nemocnice převezli ve velmi vážném stavu, s prasklým žaludečním vředem. Od té doby byl udržován v umělém spánku.
Kolaps umělce oznámil o víkendu záchranné službě Bednárikův synovec, který jej přišel navštívit do jeho bratislavského bytu. Na zvonění mu však nikdo neotvíral a dovnitř se dostal až za pomoci hasičů. Bezvládné tělo záchranná služba dopravila na oddělení urgentní péče. Bednárikovým úmrtím přišlo nejen Slovensko, ale i Česká republika o jednu z nejvýraznějších režisérských osobností posledních třiceti let. 
Jozef Bednárik (17. září 1947 Zeleneč – 22. srpna 2013 Bratislava) v roce 1970 absolvoval studium herectví na VŠMU v Bratislavě, v letech 1971-1981 působil jako herec a od roku 1981 též jako režisér Divadla Andreje Bagara v Nitře, významná je z této doby i jeho spolupráce s amatérským Z-divadlem. V roce 1990 přesídlil do Bratislavy, kde se po hostování stal režisérem na Nové scéně, která uvedla za jeho působení mimo jiné čtveřici úspěšných muzikálových titulů (Evangelium o Marii, Grand-hotel, Pokrevní bratři a José a jeho zázračný barevný plášť).
Vysokou profesionalitu a režijní mistrovství Jozefa Bednárika brzy velmi dobře poznali nejen příznivci muzikálů, ale též návštěvníci operních a také baletních představení, a to i v české metropoli. V Národním divadle se poprvé představil v roce 1993 jako autor libreta a také režisér úspěšné Vaculíkovy inscenace dvojtitulu Malý pan Friedemann a Psycho. V následující sezoně pak v Opeře Národního divadla připravil rovněž vysoko hodnocené nastudování Gounodovy opery Romeo a Julie. Později pak následoval Rossiniho Turek v Itálii a také Pucciniho Manon Lescaut ve Státní opeře Praha, v Baletu Národního divadla tituly Coppélia, Čajkovskij či Isadora Duncan, ty opět s choreografem Liborem Vaculíkem.
Bednárikova Carmen, kterou v titulní roli s Dagmar Peckovou Bednárik představil v roce 1999, má zlatá kaplička na repertoáru dosud.
Za zmínku určitě stojí Bednárikovo dnes už kultovní režijní zpracování Svobodova Drákuly s premiérou v roce 1995 v Praze. Bratislavané si v opeře zase velmi dobře pamatují především Bednárikovu francouzskou trilogii – Offenbachovy Hoffmannovy povídky, Massenetova Dona Quichotta a asi nejvíc úspěšného a dnes už legendárního Gounodova Fausta a Markétku.
Jozef Bednárik hostoval a účastnil se festivalů v Německu, Rakousku, Francii, Bulharsku, Monaku, Japonsku, Anglii, Izraeli a v řadě dalších zemí. Na festivalu v Edinburghu získal cenu kritiky za nejlepší hudební inscenaci – již zmíněného Gounodova Fausta a Markétku s Operou Slovenského národního divadla.
Foto archiv, archivy ND a SND
