V pátek 30. září zemřel po krátké nemoci ve věku devětašedesáti let významný český scénograf a architekt Pavel Bílek. Narodil se 25. února 1947 v Praze, v roce 1966 maturoval na Střední uměleckoprůmyslové škole na Žižkově a v roce 1972 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u prof. Josefa Svobody. Svou první scénografii realizoval ještě v době studií v roce 1970 pro Divadlo za branou k Shakespearově hře Marná lásky snaha v režii Otomara Krejči.
Od roku 1978 žil po podpisu Charty 77 s rodinou ve Vídni. Do roku 2004 vytvořil scénografické návrhy k více než osmdesáti inscenacím. Působil především v německojazyčné divadelní oblasti, mimo jiné ve Vídni (Burghtheater, Volksoper, Akademietheater, Kammeroper, Theater in der Josefstadt, Volkstheater, Theater an der Wien, Schlosstheater Schönbrunn), v Salcburku (Slavnosti v Hellbrunnu), v Hamburku (Schauspielhaus, Thalia Theater, Ernst Deutsch Theater) a v Curychu (Schauspielhaus). Spolupracoval s řadou významných režisérů (Leopold Lindtberg, Oscar Fritz Schuh, Tom Toelle, Peter Beauvais, Karl Paryla, Michael Kehlmann, Michael Fiels, Peter M. Preissler, Andreas Franz, Roman Hovenbitzer ad.).
V roce 1979 vytvořil scénografii pro slavnou inscenaci Gogolova Revizora v režii Pavla Kohouta v Burgtheatru, ve které účinkoval také čerstvě angažovaný Pavel Landovský. S Kohoutem spolupracoval i na světové premiéře jeho hry Marie bojuje s anděly v Akademiatheater ve Vídni v roce 1981 a při dalším uvedení tohoto titulu v Hamburku se Sentou Berger v hlavní roli v roce 1983. Byl úspěšný i jako ilustrátor, malíř a grafik. V roce 1983 obdržel ve Vídni cenu za nejlepší divadelní plakát roku. Jako poslední práce v Česku vytvořil scénografie ke komparaci La bohéme Ruggera Leoncavalla a Giacoma Pucciniho roku 2003 a k Pikové dámě Petra Iljiče Čajkovského v roce 2004 ve Státní opeře Praha.
V posledních letech se věnoval svým architektonickým projektům a volné tvorbě na jižní Moravě, kde po návratu ze zahraničí žil.
V Pavlu Bílkovi ztrácí české divadlo jednoho z nejlepších žáků profesora Svobody, jenž během nejvýznamnějšího období své umělecké dráhy úspěšně reprezentoval českou výtvarnou a divadelní kulturu v mimořádně umělecky kvalitním a konkurenčním prostředí německojazyčného divadla.
