Zdroj: divadlo.cz – Marie Zdeňková
Jan Vančura, scénograf, malíř a sklářský výtvarník se narodil se 3. dubna 1940 v jihočeském Milevsku. Vyučil se malířem skla v Novém Boru, dále studoval střední průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a sklářské výtvarnictví u profesora Stanislava Libenského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
S divadlem začal spolupracovat v roce 1976, kdy ho tvůrci inscenace Povídky z Vídeňského lesa v libereckém Divadle F. X. Šaldy přizvali do týmu jako výtvarníka archaicky stylizovaných dobových prospektů. V tomto divadle byl v letech 1986–2002 v angažmá. Scény a kostýmy pro činohru, balet a zejména operu navrhoval dále pro Národní divadlo v Praze, Národní divadlo v Brně, někdejší smíchovský Labyrint, Divadlo za branou II., rovněž pro divadla v Ústí nad Labem, Plzni, Ostravě i jinde.
Byl pověstný svým precizním výtvarným rukopisem a odvahou přinést na současné jeviště klasickou divadelní kulisu, ovšem transformovanou autorskou stylizací. Vančurova láska k divadlu se promítla i do jeho volné tvorby – malířsky zobrazil řadu pověstných českých a evropských divadelních budov, včetně interiérů.
Celé dílo Jana Vančury, ať už jde o scénografickou, či volnou tvorbu, je adorací krásy. Krásy, nikoliv líbivosti. Krásy v tom klasickém, velebném slova smyslu. Krása není vždy bezchybná, nedotčená. Může být též zraněná či odsouzená k pomalému zániku pod kuratelou času nebo zahnaná do kouta nebezpečnou všedností. Vančurovo vzhlížení ke krásným slohům minulosti nebylo prosto nostalgie, ovšem nostalgie vzpřímené, neuplakané, vzdělané.
Za svou tvorbu získal Jan Vančura řadu ocenění, nejvýznamnější jsou trofeje z mezinárodní soutěžní přehlídky scénografie Pražské Quadriennale – v letech 1979 a 1983 zde obdržel stříbrnou medaili a v roce 1991 medaili zlatou za scénografii k Mozartově Kouzelné flétně.
Jan Vančura zemřel ve věku pětasedmdesáti let.
