Zemřela sopranistka Renata Scotto

Renata Scotto se narodila 24. února 1934 v italské Savoně. Ve svém rodném městě debutovala na Štědrý den roku 1952 jako osmnáctiletá před vyprodaným hledištěm v roli Violetty ve Verdiho La traviatě. Ve stejné roli pak o den později debutovala v Miláně. Následovala role v Pucciniho Madama Butterfly.

Velký průlom zažila v roce 1953 v La Scale, kde zpívala na premiéře opery La Wally po boku Renaty Tebaldi a Maria del Monaca.

Další zásadní kariérní zlom nastal v roce 1957 – na festivalu v Edinburghu uvedla La Scala svou inscenaci Belliniho opery La Sonnambula s Marií Callasovou v roli Aminy. Inscenace byla tak úspěšná, že soubor přidal neplánované páté představení. Callasová, která měla smlouvu na čtyři představení, odmítla v přidaném představení účinkovat, ale umožnila vedení La Scaly, které ji už – bez jejího souhlasu – ohlásilo na páté představení, aby její odchod z festivalu vysvětlilo nemocí. Zaskočila za ni právě Scotto. Představení, které se konalo 3. září 1957 mělo tak velký úspěch, že se z třiadvacetileté Scotto stala mezinárodní operní hvězda.

V Americe debutovala v roce 1960 jako Mimì v Bohémě v v Chicagu, v témže roce se provdala za houslistu Lorenza Anselmiho (zemřel v roce 2021), měli spolu dceru a syna. 13. října 1965 debutovala v Metropolitní opeře jako Cio-Cio-San v Madama Butterfly. Do roku 1987 odzpívala v Metropolitní opeře více než 300 představení ve 26 rolích.

V šedesátých letech se proslavila jako jedna z nejlepších pěvkyň belcantového obrození, které zahájila Marie Callasová v padesátých letech. Kromě Giulietty v Belliniho Kapuletech a Montecích, Donizettiho Marie z Rohanu, Meyerbeerova Roberta ďábla (v italštině) a dalších zřídka uváděných kusů účinkovala v Belliniho operách Zaira a La straniera. V roce 1964 vystoupila s La Scalou ve Velkém divadle v Moskvě, což byl první zájezd tohoto operního souboru do Sovětského svazu během studené války.

V roce 1977 zahájila s Lucianem Pavarottim sérii televizních přenosů Live from the Met Pucciniho Bohémou. V následujících letech účinkovala v televizních přenosech oper Manon Lescaut, Luisy Millerové, Dona Carla, Il trittico, Francesca da Rimini a jako Desdemona s Jonem Vickersem v Otellovi.

Pravidelně vystupovala v San Francisku, Chicagu, Dallasu, Royal Opera v Londýně, Liceo v Barceloně, La Fenice v Benátkách a Teatro Colón v Buenos Aires, Madridu, Janově, Florencii, Boloni, Terstu, Palermu, Římě, Berlíně, Paříži, Miami, Tokiu, Pittsburghu a Ósace.

Nejvíce se proslavila jako Violetta v La traviatě, Gilda v Rigolettovi, Cio-Cio-San v Madama Butterfly, Mimì (a příležitostně Musetta) v Bohémě, Lucie v Lucii z Lammermooru, Adina v Nápoji lásky, Liù v Turandot, Nedda v Komediantech. Ztvárnila tři hlavní sopránové role v Pucciniho Il trittico.

V Metropolitní opeře měla úspěch také v Meyerbeerově Prorokovi, Ponchielliho La giocondě a jako Vitellia v Mozartově La clemenza di Tito. V sedmdesátých letech přešla k těžšímu verdiovskému repertoáru, zpívala Elisabettu v Donu Carlovi, Luisu Millerovou, Lady Macbeth, Leonoru v Trubadúrovi a Requiem, vše pod vedením hudebního ředitele Met Jamese Levina.

Na sklonku své kariéry Scotto ztvárnila role Fedory (1988), Charlotty v Massenetově Wertherovi, Maršálky v Růžovém kavalírovi, Kundry v Parsifalovi (Schwerin, 1995), Elle v La voix humaine (Florencie, 1993), Madame Flory v Médiu (Turín, 1999) a Klytemnestry v Elektře (Baltimore 2000 a Sevilla 2002).

V devadesátých letech 20. století se prosadila jako operní režisérka a v posledních letech se etablovala jako nejvyhledávanější učitelka operního zpěvu a techniky na mezinárodní scéně. Vedla vybrané mistrovské kurzy na Juilliard School, Curtisově institutu ve Filadelfii, Yalu, Ruském operním centru v Moskvě, Tokijské univerzitě, Pittsburské opeře, pařížské Opera Bastille, programu pro americké umělce v Chicagu a Lindemannově programu pro mladé umělce v Metropolitní opeře v New Yorku. V Itálii vedla mistrovské kurzy v milánské La Scale, který se zaměřoval na mladé umělce a ve Verdiho institutu v Parmě. Její mistrovské kurzy se konaly také ve Švýcarsku na festivalu a akademii ve Verbieru. V roce 1995 byla Scotto zvolena prezidentkou soutěže A.S.L.I.C.O v Miláně. Vedla program rozvoje mladých umělců římské Accademia di Santa Cecilia. V červnu 2003 slavnostně zahájila Operní akademii Renaty Scotto na Westchesterské hudební konzervatoři v New Yorku, která se koná každý rok.

Během své dlouhé kariéry získala Scotto řadu ocenění, včetně ceny Opera News Award, ceny Antona Coppoly za vynikající umělecké výkony, čestného doktorátu Juilliard School, dvou cen Emmy, ceny Franca Albiatti della Critica Italiana a ceny Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Renata Scotto zemřela 16. srpna 2023 v New Yorku.