Životní jubileum Evy Blahové

S profesorkou Evou Blahovou, která 1. prosince slaví významné životní jubileum, jsem měl možnost seznámit se v druhé polovině devadesátých let v Karlových Varech, když jsme se setkali jako členové poroty při Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka. Od první chvíle mi bylo jasné, že paní profesorka je opravdová dáma se vším, co k tomuto pojmenování patří, mimořádně erudovaná a zkušená znalkyně pěveckého umění, z níž přímo číší elán, energie a schopnost plně zaujmout své okolí. Navíc k tomu u ní přistupuje přirozený šarm, půvab a mladistvý zápal pro vše, co činí. To vše svádí k zamyšlením, zda se pan farář v jejím rodném městě Skalici, na počest narození dcery vynikajícího slovenského operního pěvce, Janka Blaha, prvního slovenského tenoristy, který se stal členem opery Slovenského národního divadla, nenapil o něco víc Skalického rabína a nespletl se při zápisu do křestního listu, kde je uvedeno datum 1. prosince 1944.Mimochodem, onu odrůdu červeného vína vypěstoval dědeček Evy Blahové, lékař a významný slovenský politik, poslanec Uherského sněmu a posléze Národního shromáždění Republiky československé doktor Pavol Blaho. Byl velkým propagátorem Slovenska a Slováků v zahraničí, v roce 1912 absolvoval sérii přednášek na toto téma v řadě měst Spojených států. Po léta působil jako lázeňský lékař v Luhačovicích, jeho zásluhy připomíná pamětní deska umístěná na Jurkovičově domě. Byl velkým přítelem mnohých z nejvýznamnějších českých a slovenských umělců té doby. Sám výborně zpíval a Vítězslav Novák mu dedikoval první sešit svých Slovenských spevov. Leoše Janáčka inspiroval k vytvoření postavy doktora Sudy v opeře Osud.

Strýc Evy Blahové, Pavol, byl významným slovenským politikem. Byl jedním ze zakladatelů Strany slobody a povereníkem slovenské vlády. V roce 1948 emigroval a stal se jedním z významných představitelů československé politické reprezentace na západě. A protože do emigrace odešel v roce 1968 i bratr Evy Blahové Jano, neměla to Eva Blahová v takzvaném socialistickém Československu nikdy jednoduché.

Svůj mimořádný talent Eva Blahová prokázala už v době dospívání. Jejím prvním učitelem byl otec. Ve svých sedmnácti letech byla přijata na bratislavskou Vysokou školu múzických umění, kde studovala u profesorky Anny Hrušovské. Zde se spřátelila s Lucií Popp a jejich přátelství trvalo až do předčasné smrti vynikající koloraturní sopranistky (zemřela v roce 1993). Už v době studií účinkovala na mnoha komorních, výchovných či lázeňských koncertech. V roce 1965 poprvé zpívala se Slovenskou filharmonií.

V roce 1968 Eva Blahová úspěšně vykonala konkurz do Státní opery v Drážďanech. Byla obsazena do opery Hanse Wernera Henzeho Malý lord (Der junge Lord), jejíž premiéra byla naplánovaná na podzim toho roku. Po srpnové okupaci ale čeští a slovenští umělci rezignovali na účinkování v tehdejší Německé demokratické republice, a tak z angažmá sešlo.

Pokračovala ve studiu na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Vídni, obor písně a oratoria. Poté se plně věnovala koncertnímu zpěvu a pedagogické činnosti, jež se stala základní a vysoce úspěšnou složkou jejích uměleckých aktivit. Nejdříve učila dvanáct let na katedře herectví zpěv a hlasovou techniku činoherce. Mezi jejími studenty z té doby se setkáváme například se Zuzanou Studénkovou, Kamilou Magálovou či Jánem Galovičem.

Jako pěvkyně účinkovala na koncertních pódiích v mnoha evropských zemích, v USA, Kanadě, Japonsku i Jižní Koreji. Sopránové partie později stále častěji měnila za mezzosopránové. Její poslední koncertní vystoupení bylo v roce 2007 na Mezinárodním festivalu ve Finsku, kde zpívala Dvořákovy Biblické písně.

Mnoho let byla Eva Blahová velmi úspěšnou profesorkou zpěvu na bratislavské Vysoké škole múzických umění a výuce zpěvu se věnovala i v řadě dalších zemí. Několik let byla například hostující profesorkou ve finském Turku. Z hojného počtu úspěšných žákyň a žáků profesorky Evy Blahové musíme na prvém místě jmenovat Magdalenu Koženou, z dalších například sopranistku Katarínu Jordu Kramolišovou, nositelku Ceny Thálie za rok 2004 (titulní role v Donizettiho Normě, která byla nominovaná rovněž o dva roky později za Donnu Annu v Mozartově Donu Giovannim). Dále pak připomeňme Ladu Birjukov, mezzosopranistky Renatu Pokupić, Dubravku Mušović, tenoristu Petra Bergera, basistu Gustava Beláčka či hvězdu současného českého a slovenského muzikálu Mariána Vojtka. Participovala i na počáteční fázi pěveckého zdokonalování jednoho z čelných světových tenoristů současnosti Piotra Beczały. Tři roky byla hlasovou poradkyní v Královské opeře v Oslo.

Eva Blahová vedla mistrovské pěvecké kurzy v mnoha zemích světa. Jmenujme za všechny například vídeňský Musikverein či kurzy v Itálii, Holandsku, Francii, Kanadě nebo Japonsku. Ve Spojených státech založila soutěž v interpretaci české a slovenské tvorby v Green Bay ve státě Wisconsin. Za svůj osobní Everest označila v jednom nedávném interview vedení mezinárodních pěveckých kurzů v Miláně. Na domácí půdě pořádá pěvecké kurzy ve Štiříně a vedla rovněž pěvecké kurzy při Mezinárodním hudebním festivalu Petra Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou. Je prezidentkou Mezinárodní pěvecké soutěže Mikuláše Schneidera-Trnavského, působila a působí v řadě porot významných mezinárodních pěveckých soutěží. Od roku 2004 vyučuje na Akademii umění v Banské Bystrici.V roce 2011 se stala uměleckou šéfkou brněnské Janáčkovy opery. V této funkci, kterou opustí na konci letošního roku, se výrazně snažila o zkvalitňování pěvecké úrovně souboru. Za jejího vedení byla uvedena řada významných inscenací, například nové nastudování Dvořákovy Rusalky, které je dílem režiséra Vladimíra Morávka (s touto inscenací nedávno hostoval soubor Janáčkovy opery v Ománu), dále to byly Elektra Richarda Strausse, Zázrak Heliany Ericha Wolfganga Korngolda, Verdiho Sicilské nešpory či Donizettiho Maria di Rohan. Především je ale nutné zdůraznit první uvedení opery Ivana Medka Alice in bed a také nová nastudování Janáčkova Osudu a Věci Makropulos.

Eva Blahová je aktivně činná v European Mozart Foundation, v Nadaci Olgy Havlové a v mnoha dalších organizacích analogického typu. Za svoji činnost obdržela řadu vyznamenání, na Slovensku to bylo ocenění Žena 21. století, Americký životopisný institut (The American Biographical Institute) ve městě Raleigh v Severní Karolíně ji udělil v roce 2006 titul Žena roku. Nejvyššího ocenění se Evě Blahové dostalo v roce 2011, když jí prezident Slovenské republiky udělil Řád L’udovíta Štúra druhého stupně.

Foto ND Brno / Jana Hallová