Dnes večer čeká znojemský Hudební festival zlatý hřeb, svým významem bezpochyby jdoucí nad festivalový rámec. S napětím je očekávána premiéra vůbec prvního uceleného uvedení Myslivečkovy opery Motezuma v italském originále u nás. Připravili ji přední čeští zpěváci v čele s remonovaným polským kontratenoristou Jakubem Burzynskim v titulní roli, s dobovými nástroji soubor The Czech Ensemble Baroque; hudebně dílo nastudoval zvlášť v tého hudební oblasti renomovaný dirigent Roman Válek, pod režijním nastudováním je podepsán Michael Tarant.
Přímo z novodobé české premiéry Myslivečkova Motezumy pochopitelně přineseme na Opeře Plus recenzi; již teď ale rozhovor s dirigentem a současně i uměleckým ředitelem znojemského festivalu Romanem Válkem, pořízený těsně před dnešní premiérou:
Jak vůbec a proč padla volba letošního ročníku Hudebního festivalu Znojmo na Myslivečkova Motezumu ?
Hledali jsme titul se zajímavým libretem, obsazením bez sboru a baletu a menší orchestrální sazbou, což Motezuma splňuje. Tyto složky nahrazuje komparz.
Co se vůbec ví o historii vzniku Myslivečkova Motezumy?
Libreto Cigna Santiho bylo poměrně oblíbené a bylo zhudebněno před Myslivečkem minimálně třikrát (Vivaldi, Majo, Graun aj.). Téma bylo v kruzích vysoké šlechty a snad i církve podporováno, protože je de facto oslavou implementace křesťanské a koloniální hegemonie Evropy. Faktem však je, že množství recitativů majících polemický až filosofující charakter svědčí i o jakési snaze nastínit kritické zrcadlo politické hegemonii.
Jaká je inscenační historie této opery?
Motezuma byl inscenován buď jako velkovýpravná opera se zástupy španělských žoldnéřů a indiánských bojovníků v Turíně snad i na kánoích, jak zní požadavek z dobového Personaggi, ale také zřejmě v komornějším vydání pro menší divadla. Na premiéře v roce 1771 v Teatro della Pergola ve Florencii zpíval Motezumu kastrát (soprán) Carlo Micoloni a jeho manželku Guacozingu také kastrát (soprán) Giovanni Carmignani.
V čem vidíte vy osobně hlavní důvody toho, že Myslivečkovy opery jsou u nás takřka neznámé?
V naprostém nezájmu oficiálních hudebních institucí o interpretaci děl starších slohových období. Až na výjimku pražského Národního divadla, které zdravě vykročilo směrem koprodukce se specializovanými soubory. Česká hudební věda má na této „díře“ také velký díl. Objet evropské prameny, zkorigovat a vydat hotové materiály se zkrátka asi nikomu nechce. Je to typický rys češství. Pak se budou operní domy divit horentním částkám za pronájmy provozních materiálů, když se děl ujmou zahraniční vydavatelé. Mysliveček byl také zneužit vlnou hledání národní identity a byl mylně propagován jako český autor. On je totiž světový autor.
Čím vás hlavně zaujala Myslivečkova partitura Motezumy?
Dílo spadá do období hnutí „Sturm und Drang“, takže partitura je propracovaná do sebemenších emočních dynamických detailů. Akcentace a artikulace není již ponechána na interpretech, ale je detailně vypsána.
Jak dlouho už na přípravě nové inscenace pracujete?
Přibližně jeden rok.
Jak hodně si myslíte, že se bude lišit vaše hudební nastudování od prvního provedení této opery?
Od dobového provedení použitím mužského mezzosopránu – tedy nižšího hlasového oboru. Pro Motezumu i a Guacozingu zpívá dramatický soprán – žena. Jinak bych si přál, kdyby se hudební pojetí tomu dobovému podobalo co nejvíce.
Jak obtížný je pro interprety – zpěváky i orchestr – Myslivečkův Motezuma je ?
Jde o operu přibližně náročnosti Haydnova Světa na Měsíci, okořeněnou dobovými tirádami – artistickými pasážemi pro špičkové sólisty, jež byly typickým rysem zejména římské opery druhé poloviny 18.století. Můj orchestr The Czech Ensemble Baroque díky špičkovým dispozicím hráčů partituru skvěle zvládá a koncertní mistři se podílejí i na korekturách partitury.
Jak jste spokojen s obsazením, které máte k dispozici? A co jednotliví interpreti svým partům při zkouškách říkají?
Máme skvělý tým: Jaroslav Březina, Michaela Šrůmová, Marie Fajtová, Tomáš Kořínek, Marián Krejčík, Jakub Burzynski. Interpreti jsou do jisté míry spolutvůrci hudebního nastudování, protože některá tempa jsou dána mobilitou toho kterého hlasu. To, co se zdá orchestru pomalu, může být pro zpěváky už na hranici zpívatelnosti. Doufám, že je to pro ně dobrodružná a zajímavá práce.
Jste bez pochyby velmi detailně seznámen i se scénickou koncepcí režiséra Michaela Taranta. Jaká bude?
Vše se odehrává na aztécké pyramidě, nechybí exotické prvky, krásné indiánky, španělská zbroj, diváci se určitě mají na co těšit.
Díky za rohovor, pro večer přeji i za čtenáře Opery Plus ono premiérové Zlomte vaz!
Ptal se Vít Dvořák
Fogografie ze zkoušek Luboš Budný
