Zoufalé hledání tanečních metafor

  1. 1
  2. 2

Pražský komorní balet uvedl premiérovou trilogii Metafory tance, zahrnující práce čtyř choreografů: Aleksandry Dziurosz, Hany Litterové, Žiga Jereba a Anny Štěrbové. Celý večer se snaží o dramaturgicky sjednocující linku, kterou představuje myšlenka slovanských kořenů zmíněných tvůrců a „snaha o divácky srozumitelné dílo“ spolu s hledáním přenesených významů ukrytých za slovy či fyzickým tanečním projevem. Nový počin měl být zároveň připomenutím jubilea zakladatele souboru Pavla Šmoka, který oslavil koncem října osmaosmdesáté narozeniny. Šmokovo jméno již soubor v názvu neuvádí, ale čerpá a využívá jeho renomé, dnes už bývalé, doma i v zahraničí. Již několikátou sezonu se Pražský komorní balet potýká s častými obměnami tanečníků a stále rozpačitěji se prezentuje na současné české taneční scéně, z jejíhož možného tvůrčího, mladistvého potenciálu nedokáže nic zásadního vytěžit.

O lepší kondici souboru nevypověděla, bohužel, ani jeho poslední premiéra. Programové materiály k Metaforám tance se snaží sice přiblížit záměry, s nimiž byla díla zpracována, nicméně ve scénickém reálu se deklarovaných myšlenek nedopátráte. K rozšifrování smyslu některých choreografií nepomohou ani jejich „vtipné“ názvy. Výjimkou je prostřední kompozice Němý výkřik Hany Litterové, které se podařilo prostřednictvím taneční textury srozumitelně vyprávět intimní drama.

Metafory tance - Pražský komorní balet - Stavovské divadlo 2015 (foto PKB)
Metafory tance – Pražský komorní balet – Stavovské divadlo Praha 2015 (foto PKB)

Pro svou choreografii si zvolila Dvořákovu symfonickou báseň Vodník. Její silné dramatické zabarvení podkresluje konflikt, který Litterová zasadila do současnosti. Na scéně jsou tři postavy v dlouhých kabátech barvy khaki, muž tančí s černou taškou, dívka-dcera s batohem a žena-matka s černým psaníčkem. Matka v sytě zelených šatech koketuje se svým přítelem, který však intimně obtěžuje její dceru, kterou nakonec znásilní.

Metafory tance - Pražský komorní balet - Stavovské divadlo 2015 (foto PKB)
Metafory tance – Pražský komorní balet – Stavovské divadlo Praha 2015 (foto PKB)

Přestože zhroucená dívka se své matce svěří, ta neodolá mužovu nátlaku a šarmu, a dívka s tváří pomalovanou od rtěnky zoufale hledí do prázdna. Litterové choreografie je režijně dobře vystavěna, akce hrdinů mají své opodstatnění, scéna znásilnění, kdy se muž zakusuje do stehen své oběti, je až příliš naturalistická. Výkřiky žen úplně ztlumí mužova ruka – on nedovolí vynést zvrhlé tajemství a matka oběti končí v náručí svého milence, schována spolu s viníkem pod kabátem. V Němém výkřiku vidíme poměrně solidně vystavěné duety i sóla, i když strukturálně nijak objevná.

Metafory tance - Pražský komorní balet - Stavovské divadlo 2015 (foto PKB)
Metafory tance – Pražský komorní balet – Stavovské divadlo Praha 2015 (foto PKB)

Emoční stavy postav jsou zřejmé z jejich tělesného nastavení; v něm je důležitá partnerská souhra (ta potřebuje ještě v některých momentech doladit), neoklasikou ovlivněné tvarování, které vyžaduje technickou zdatnost interpretů. Tu prokázali Jitka Tůmová, Alena Krivileva a Hodei Iriarte Kaperotxipi.

O co méně tance, o to více mluvy
Úvodní i finální části večera tanečních Metafor se nesou ve shodně unylém duchu, kdy v choreografiích se neobjeví kloudně rozpracovaná taneční myšlenka. O to více se v dílku Come see Comme ça, jež je parafrází na francouzské comme ci comme ça (jakž takž), musí mluvit. Máme před sebou Natálii, mírně trhlou učitelku na křesťanském gymnáziu, lehce mondénní Sabrinu v růžové róbě a s bílým boa, do černé kapuce zahalenou Viktorii s plyšovou opičkou coby batůžkem na zádech a trojici mladíků – Jamese (oblečen do červeno-černých kostkovaných kalhot a stejně barevně vyvedené kšiltovky – že by rafinovaný odkaz na Jamese ze Sylphidy?), Toma a Trevora.

Metafory tance - Pražský komorní balet - Stavovské divadlo 2015 (foto PKB)
Metafory tance – Pražský komorní balet – Stavovské divadlo Praha 2015 (foto PKB)

Sledovat jejich potřeštěné hemžení a pokusy o erotická sblížení po chvíli unaví. Po počátečním řečnění se dočkáme kratičkého sborového, pohybově synchronizovaného výstupu, abychom byli dále vtaženi do slovních potyček a her jako kámen, nůžky, papír či přetlačování pánů s rukama na stole. Občas se ze skupiny vydělí jedinec, krátce zatančí a zase zmizí.

Metafory tance - Pražský komorní balet - Stavovské divadlo 2015 (foto PKB)
Metafory tance – Pražský komorní balet – Stavovské divadlo Praha 2015 (foto PKB)

Nedočkáte se smysluplněji artikulované, rozvinuté taneční vazby; hlavně že Sabrina nám v závěru sděluje, že je šťastná (i přesto, že její milostný vztah nevyšel). Nejlépe se daří v komunikaci s druhým pohlavím učitelce Natálii, ta se pěkně rozparádí a užívá si randění. Come see Comme ça mělo být „o rozkrývání charakteru několika lidí, jejichž osud je dovedl na jedno místo“. Aleksandra Dziurosz, choreografka a pedagožka polského původu, nechává své postavy křepčit na společenském večírku. Znějí barokní tóny (dílo je mimo jiné „inspirováno barokním konceptem paradoxu a kontrastu“, což vám může také ujít), úryvky ze skladeb Renè Aubryho, dojde i na Gorana Bregoviće. Nepochopila jsem, co Dziurosz zamýšlela sdělit a rozkrývat, jaké potřeby tají protagonisté – na scéně se totiž nic záživného nekoná a v závěru můžete být udoláni infantilním hopsáním tanečníků na balkánské rytmy… Tak trochu trapný a nudný večírek.

Metafory tance - Pražský komorní balet - Stavovské divadlo 2015 (foto PKB)
Metafory tance – Pražský komorní balet – Stavovské divadlo Praha 2015 (foto PKB)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Metafory tance (Pražský komorní balet)

[yasr_visitor_votes postid="188596" size="small"]

Mohlo by vás zajímat