Od prvního tónu se prostředí v Alvárezově nemocnici v Buenos Aires mění: Brahmsova hudba sice přímo neléčí, ale poskytuje pacientům duševní úlevu. Z balkonů a schodišť sleduje koncert personál nemocnice.
V hlavní hale této státní nemocnice právě sedmdesát hudebníků dohrálo melodii z Verdiho opery La Traviata. Ozývá se potlesk a volání „Bravo!“
Umělci se snaží nenarušovat rutinu v nemocnici, ale tóny Brahmsova Uherského tance zaznívají všude. Některým pacientům to vadí, ale většina je potěšena.
„Nikdy jsem neslyšela hrát klasický orchestr,“ svěřuje se Liliana, která si umělce fotí na mobil pro svou sestru, hospitalizovanou o tři patra výše.
Jedna dáma žádá, aby mohla zazpívat. Claudia Llovet je sopranistka a v nemocnici je na konzultaci. Zná účinky hudby na nemoc. „Zpívám své matce, která má Alzheimera. Sice mě nepoznává, ale je to jediný způsob, jak s ní něco sdílet,“ říká dojatě.
„Hudba má léčebné účinky, protože je spjata s duchovnem a pacientům, kteří stojí na prahu smrti, dává možnost prožít radost, štěstí a dojetí. Je to terapeutický nástroj,“ tvrdí Ana Maria Sorian, která má na starosti paliativní péči na onkologii.
Hudebníci jsou sdruženi v asociaci Hudba pro duši, v níž působí dobrovolníci z prestižních orchestrů. Tato solidární hudební síť se zrodila v Buenos Aires před pěti lety z iniciativy Eugenie Rubi, mladé flétnistky argentinského orchestru Juan de Dios Filiberto. Prožívala na paliativní péči poslední měsíce svého života a požádala své kamarády, aby jí sem přišli zahrát. Na smrtelné posteli je poprosila, aby pokračovali v této činnosti, neboť byla přesvědčena o blahodárných účincích hudby na nemocné.
„Eugenia byla moje družka, uvědomovali jsme si, jak hudba dokáže pomoci při bolesti a handicapu,“ říká Jorge Bergero, zakladatel a violoncellista orchestru Divadla Colón, jednoho z nejprestižnějších souborů na americkém kontinentu. „Po Eugeniině smrti jsme se rozhodli pokračovat a z deseti členů jsme se rozrostli na více než dva tisíce v deseti zemích v Jižní Americe, v Izraeli, v Itálii a ve Francii. Hudebníci přicházejí hrát do nemocnice ve svém městě, protože to dělají rádi, bez nároku na odměnu a nikdo se nedívá na hodinky,“ uvádí.
„Přicházím sem zpívat z čirého egoismu, protože i mně to dělá dobře, je to nejlepší terapie,“ prohlašuje sopranistka Soledad De La Rosa.
Koncerty v nemocnicích se dávají v pondělí, kdy orchestry obvykle nevystupují. Partitura je členům zaslána elektronickou poštou a zkouška je jen krátká přímo na místě.
Není to poprvé, co umění proniká do nemocnice v Buenos Aires, aby přineslo úlevu pacientům: zažili tu již tango a v Argentině stejně jako v jiných zemích chodí pozvednout morálku nemocných dětí klauni. „Ještě jednou, prosím,“ žádá osmašedesátiletý Daniel, který už dva roky nemůže chodit. „Klasická hudba je balzám pro duši, dělá nám lépe než jakýkoli lék,“ ujišťuje. Sara miluje písně a popěvuje si s tenoristou, který ji drží za ruku.
„Je dojemné sledovat, jaký má hudba na pacienty vliv. Během okamžiku odpoutají pozornost od nemoci a jejich srdce naplňuje radost,“ říká ředitelka nemocnice Laura Corder.
Poslední tóny dozněly. „Je načase vrátit se zase k práci,“ povzdychne si jedna ze sester.
