Zuzana Susová: Není jednoduché opustit profesi, která vám přinášela radost

Zuzana Susová patří k tanečnicím, kterým se podařilo v oboru velmi rychle uspět. Po absolutoriu pražské Taneční konzervatoře v roce 1995 nastoupila do angažmá v Baletu Národního divadla, kde se po pouhé jedné sezoně stala sólistkou, od roku 2003 pak zastávala post první sólistky souboru. Během kariéry tančila velké role klasického i moderního repertoáru, k těm nejvýznamnějším patří například Odetta/Odilie v Labutím jezeře, Julie v baletu Romeo a Julie, Taťána v Oněginovi nebo Giselle ve stejnojmenném baletu, za kterou získala v roce 2005 i Cenu Thálie. Dnes už Zuzana, maminka dvou dcer, Elly a Anny, netančí. Působí jako baletní mistryně ve „zlaté kapličce“ a předává své jevištní zkušenosti dalším generacím tanečníků, učí také v soukromé baletní škole. Jak ji to baví? A jak se jí po dlouhých letech na scéně končilo? Nejen o tom jsme si spolu povídaly.

Bylo Národní divadlo odjakživa vaším snem? Nikdy vás nelákalo nějaké zahraniční angažmá?

Odmalička jsem toužila vyjadřovat své pocity tancem a snila jsem především o tom, abych mohla na jevišti prožít velké role. To jsem ještě netušila, kolik se za tím mým snem skrývá dřiny a jak dlouhá bude cesta k jeho naplnění. Už při prvních představeních na konzervatoři jsem byla okouzlena atmosférou, která panovala při jejich vzniku. Na zahraniční angažmá jsem asi neměla dost velké ambice. A hlavně jsem začala hned po absolutoriu dostávat v Národním divadle krásné role. Takže se mi můj sen začal plnit a to rozhodlo.

Před několika lety jste se v tichosti stáhla ze scény, ale prostředí jste nezměnila, pracujete stále v Národním divadle, dnes jako baletní mistryně. Jak jste se s jevištěm loučila? Bylo to pro vás těžké?

Impulsem pro konec mé aktivní taneční kariéry byl bohužel úraz a následná nepovedená operace. Po ní jsem se musela potýkat se ztrátou hybnosti a citlivosti v levé noze. Bylo to pro mě nesmírně psychicky náročné období. I když jsem se ještě na chvíli k tanci vrátila, už jsem nemohla tančit vše na špičkách a když, tak jen s velikými bolestmi. S jevištěm jsem se definitivně rozloučila po zjištění, že čekám druhé dítě. Bylo to před třemi lety po premiéře Čarodějova učně. Stihla jsem si v představení ještě zatančit Dorotku a zároveň jsem se na něm už tehdy podílela i jako baletní mistryně. Pak jsem dala přednost rodině.

Asi se pak úplně změnil i váš denní režim, že?

Ano, můj denní režim se změnil především s narozením druhé dcery a také díky rozhodnutí nevracet se už k tanci a zůstat na mateřské dovolené. Do Národního divadla, kde nyní pracuji jako baletní mistryně, jsem chodila jen na některá představení a vrátila se tam vlastně až po třech letech, a to pouze na částečný úvazek. Dnes se mohu víc věnovat rodině. Nějaký čas také věnuji učení v soukromé baletní škole. Přijde mi to zdravě vyvážené.

Říkáte, že teď máte na rodinu víc času… Jak se vám vůbec dařilo skloubit mateřství s náročným postem první sólistky?

V dobách, kdy jsem měla jen jednu dceru a ještě jsem tančila a byla hodně pracovně vytížená, jsem všechno zvládala s pomocí rodiny, především mé babičky. Ta Ellinku hlídala a já měla klid, že je o ni skvěle postaráno. I když mám teď dcery už dvě, tak netančím, a mám na ně proto daleko víc času. Moc si to užívám, jsou obě dvě báječné.

Zdědila po vás některá z dcer pohybové nadání?

Každá z nich je úplně jiná. Mladší Anička je živel, odmalička chodíme cvičit, pohybem vybíjí svou energii. Starší Ellinka by byla fyziognomicky ideální tanečnice, ale nemá pohyb v sobě. Ráda zpívá, a tak se věnuje zpěvu, už měla i vystoupení v divadle. To se jí líbí moc, tak uvidíme.

Práce pedagožky vyžaduje velmi mnoho trpělivosti. Máte ji? Jak se vám vaše nová role zamlouvá?

Vážím si toho, že jsem mohla zůstat v Národním divadle, které mám moc ráda. V divadle pracujete s hotovými tanečníky, profesionály. Trpělivá jsem a navíc to, aby představení dopadlo dobře, je naším společným cílem. Snažím se udržovat při práci na sále příjemnou atmosféru. Nerada někoho nervuji.

Příští rok vás čekají kulaté narozeniny, pro většinu tanečnic na rozdíl od zbytku populace „důchodový věk“. Bolívá vás po ránu po těch letech dřiny něco? A nemrzí vás někdy, že je baletní kariéra vlastně tak krátká?

Kdyby nebylo té zraněné a operované nohy, která mě bohužel bolí a omezuje i v civilním životě, tak si nemůžu stěžovat. Snažím se trochu udržovat zpevňováním těla a protahováním, tak ještě držím pohromadě. Když se podívám zpátky, je pravda, že to neuvěřitelně rychle uteklo. Není jednoduché opustit profesi, která vám přinášela radost a které jste věnovala spoustu času na úkor možnosti zdokonalovat se ještě v něčem jiném. Na tom jsme ale všechny stejně.

Děkuji za rozhovor!

 

Vizitka:
Zuzana Susová se narodila 6. února 1977 v Praze. Taneční konzervatoř v Praze absolvovala v roce 1995 pod vedením prof. Anety Voleské a Pavla Ždichynce. Od roku 1996 je sólistkou baletu Národního divadla a v roce 2003 získala statut první sólistky. Mezi její první role patřila interpretace Svanildy v Coppélii nebo Svatebního páru v Giselle. Poté následovala postava Micaely v Carmen, Odetta/Odilie v Labutím jezeře, Julie v baletu Romeo a Julie, Taťána v Oněginovi, role Isadory-dívky v původním baletu Libora Vaculíka a Jozefa Bednárika Isadora Duncan – příběh slavné tanečnice, postava Frederiky a Marion v baletu Malý pan Friedemann / Psycho, Marie v Louskáčkovi (nominace na Cenu Thálie) nebo titulní postava v Šípkové Růžence a Popelce. Ve večeru americké neoklasiky Amerikana II tančila sóla v The River, Tarantella a Who Cares? Se svým hlubokým citem pro dramatiku doslova okouzlila rolí Lucrezie Borgie ve stejnojmenné inscenaci a Gretchen ve Faustovi choreografa a režiséra Libora Vaculíka, v roli Giselle v nové baletní verzi anglického choreografa Christophera Hampsona, snové Kláry v inscenaci Louskáček – Vánoční příběh a Desdemony v baletu Othello Youri Vàmose, Teresiny ve III. jednání baletu Napoli nebo postavy „M“ v baletu světoznámého švédského choreografa Matse Eka. V slavných baletech Johna Cranka Zkrocení zlé ženy ztvárnila roli Kateřiny (nominace na Cenu Thálie 2003) a v Oněginovi postavu Taťány. V moderním repertoáru se divákům představila v sólových úlohách v choreografiích Jiřího Kyliána Sinfonietta, Stamping Ground, Petite Mort, Last Touch, Petra Zusky Ways 03, Mezi horami, Les Bras de Mer, V mlhách, Ibbur aneb Pražské mystérium, Lyrická a Brel – Vysockij – Kryl / Sólo pro tři, Nacha Duata Jardí Tancat, Itzika Galiliho Through Nana’s eyes a Tomáše Rychetského Bezpředmětná křehkost a Nevyřčené ticho. V komponovaném večeru s názvem Baletománie tančila ve slavné choreografii Georga Balanchina Čajkovskij, Pas de deux. Zuzana Susová má mimořádný taneční talent. Vyniká lyrickým i dramatickým projevem, muzikálností a jevištní inteligencí, stejně jako výtečně propracovanou technikou. V roce 1995 obdržela třetí místo na Celostátní baletní soutěži v Brně. V roce 1997 získala cenu Philip Morris Ballet Flower Award za ztvárnění role Julie v Prokofjevově baletu Romeo a Julie a v roce 2005 Cenu Thálie za roli Giselle ve stejnojmenném baletu. V rámci Soutěžní přehlídky současné taneční tvorby ČR 2011 získala cenu Za nejlepší sólistický výkon za roli Gretchen v baletu Faust.
(Zdroj: narodni-divadlo.cz)

www.narodni-divadlo.cz