Zvítězil na celé čáře. Před 120 lety se narodil barytonista Nikola Cvejič

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ve dvacátých a třicátých letech minulého století působila v brněnském divadle řada umělců ruského a jihoslovanského původu. Rusům poskytlo Brno domov poté, co byli nuceni nedobrovolně opustit svou vlast. Styky mezi českými a jihoslovanskými zeměmi, které byly velmi intenzivní už v době habsburské monarchie, pokračovaly v plné míře i po vzniku Československa a Jugoslávie, jež byly politicky spjaty takzvanou Malou dohodou. V létě 1930 rozšířil jejich řady srbský barytonista urostlé postavy, výrazného zjevu a především výjimečných hlasových dispozic a pěvecké inteligence – Nikola Cvejič.

Po nečekané smrti vynikajícího dirigenta, šéfa opery a posléze i ředitele divadla a především faktického tvůrce svébytného profilu operního souboru v Janáčkově městě, Františka Neumanna, převzal vedoucí funkci v divadle jeho dlouholetý nejbližší spolupracovník, znamenitý režisér Ota Zítek, a za dirigentským pultem se střídala proslulá trojice dirigentů Chalabala, Bakala, Balatka. Tato čtveřice výborných a hlavně koncepčně uvažujících umělců kladla, zcela v duchu atmosféry panující v té době v mladé republice, důraz na co nejbližší kontakty se slovanskými kulturami.

Nezměnilo se to ani po pozemštění divadla v roce 1931, kdy si jeho nový provozovatel vynutil výměnu na ředitelském postu. Nový ředitel si dal přímo do svého programu uvádění slovanského repertoáru ve všech souborech. Pravdou je, že leckdy se tím, zejména v souboru činohry, svým způsobem i kryla tehdejší politická orientace některých vedoucích pracovníků a jejich úsilí přivést na jeviště díla sovětských autorů. V opeře nastoupená cesta zcela logicky pokračovala, když v ní v roce 1932 šéfovské žezlo převzal jihočeský rodák a jugoslávský občan Milan Sachs. Na Cvejičově angažování měl nepochybně velkou zásluhu dirigent Antonín Balatka, který s ním strávil několik let během svého angažmá ve slovinské Lublani.

Podle jihoslovanských oficiálních pramenů se Nikola Cvejič narodil 23. ledna 1896, v údajích Národního divadla Brno, které převzala i webová Encyklopedie města Brna, se narodil o jedenáct měsíců později, 23. prosince. Protože se domníváme, že údaje v jeho rodné zemi spíše odpovídají pravdě, a nechceme promeškat sto dvacáté výročí narození tohoto významného pěvce, rozhodli jsme se připomenout jeho jméno nyní.

Nikola Cvejič (foto archiv)
Nikola Cvejič (foto archiv NDB)

Nikola Cvejič se narodil v obci Ašanj v srbské Vojvodině. Podle dochovaných svědectví inklinoval ke zpěvu už v raném mládí, ale původně se měl věnovat takzvanému občanskému povolání, studoval zemědělsko-lesnickou fakultu záhřebské univerzity a získal titul inženýra.

Nicméně v roce 1922 se stal sólistou lublaňské opery, kde studoval zpěv u profesora Hubada. V Lublani se prosadil v širokém repertoáru barytonového oboru a zcela logicky přešel v roce 1925 do opery v Záhřebu, která v té době začala budit širší pozornost. Tam studoval zpěv u sólisty tamější opery, tenoristy Jana Ouředníka, který v hlavním městě Chorvatska působil už před první světovou válkou a po pěti letech strávených v Národním divadle se tam v roce 1919 vrátil a postupně se začal intenzivně věnovat pedagogické činnosti. Té se pak věnoval i po návratu do Prahy ve třicátých letech a pro zajímavost uveďme, že jeho syn Jan Mario Ouředník byl po léta vedoucím korepetitorem a sbormistrem Národního divadla a nakonec profesorem na Akademii múzických umění. Svá pěvecká studia si Cvejič potom rozšířil u pedagogů v Miláně.

Cvejič si v Lublani a především v Záhřebu vybudoval rozsáhlý repertoár, v němž byly bohatě zastoupeny velké barytonové partie typu Escamilla v Bizetově Carmen, Scarpii v Pucciniho Tosce, titulní role ve Verdiho Rigolettovi a řada rolí v operách domácích autorů. Především to byla titulní role v chorvatské národní opeře Ivana Zajce Nikola Šubić Zrinjski. Toto dílo bylo v Brně uvedeno v září 1918 ještě ve Starém divadle na Veveří.

Nikola Cvejič podmínil svůj nástup do divadla angažováním své manželky, české tanečnice a choreografky, působící v letech 1920–1930 v Jugoslávii. Ředitel Zítek Cvejičovi jeho podmínku splnil, ačkoli funkci vedoucího baletního mistra zastával mimořádně talentovaný Ivo Váňa Psota. Zítkovo rozhodnutí vedlo k tomu, že Psota odešel a využil svého pobytu v zahraničí k svému dalšímu maximálnímu uměleckému růstu. Máša Cvejičová sice nedosahovala Psotových kvalit, ale během svého působení ve vedoucí funkci v baletu uvedla řadu zajímavých inscenací, mezi nimi řadu novinek.

Máša Cvejičová (foto archiv)
Máša Cvejičová (foto archiv NDB)

Byly to například Stravinského balety Pták Ohnivák, Petruška, Apollón a múzy a Svatba, Prokofjevův Marnotratný syn a Šut uvedený pod názvem O bláznu, který jiných sedm bláznů přelstil, Ravelova Pavoučí hostina, balet srbského autora Krešimira Baranoviče Perníkové srdce anebo Špalíček Bohuslava Martinů. Po Psotově návratu se Máša Cvejičová věnovala především choreografiím oper a operet. V poválečné době se významně zasloužila o vznik a kvalitní činnost baletního souboru zpěvohry.

Jednou z prvních premiér Nikoly Cvejiče na brněnské scéně byla opera chorvatského skladatele Jakova Gotovace Morana inspirovaná motivy z venkovského života v Dalmácii a tamějším folklórem. Představení dirigenta Antonína Balatky a režiséra Oty Zítka bylo přijato velmi příznivě a setkalo se s velkým ohlasem i v Záhřebu. Tamější Zagrebske novosti po představení napsaly: „Jakov Gotovac má co děkovat objektivnosti ředitele Zítka, jenž provedení uskutečnil, a dirigentu Balatkovi, jenž učinil vše, aby dílo reprezentovalo co nejlépe a nejdůstojněji. Výborný orchestr s prvořadými členy zněl skvěle… Originální úlohu Gojena vytvořil náš známý populární barytonista Cvejič, použiv všech předností svého sonorního hlasu.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (3) “Zvítězil na celé čáře. Před 120 lety se narodil barytonista Nikola Cvejič

Napsat komentář

Reklama