Aida na jihu Čech po dlouhém půlstoletí

  1. 1
  2. 2

Zní to neuvěřitelně, ale je opravdu faktem, že slavná Verdiho opera Aida, patřící mezi nejpopulárnější „trvalky“ světového operního repertoáru, nebyla v Jihočeském divadle uvedena skoro padesát let. Což je fakt, o něčem výmluvně vypovídající. Verdiho Aida je obecněji pokládána za zvláště výpravné dílo, s efektními trumpetami „aidovkami“ na jevišti (ty v Budějovicích nejsou), ale také s mohutným sborem a spoustou statistů. Dílo, inscenované především velkými operními scénami, které jen plní zadání svých diváků: to jest Aida právě s oním kašírovaným Egyptem, jak bývá rádo fixováno v podvědomí. A co je uloženo do podvědomí, s tím se obtížně zápasí.

Ve dvou premiérách, dne 7. a 8. května, Verdiho Aidu uvedla opera Jihočeského divadla v Českých Budějovicích pod taktovkou Maria De Rose a v režii činoherního režiséra Michala Langa. Na velmi funkční, racionálně vytvořené jednoduché scéně Milana Davida, v kostýmech, navržených Tomášem Kyptou. Choreografii, velmi nápaditou, realizoval Béla Kéri Nagy. A ono inscenačně podstatné – Aida roku 2015 na jihu Čech odmítá být kašírovaným Egyptem! Chce ztvárnit dílo pojaté jako antické drama, bez udávání času a místa děje. Bezčasově a nadčasově, jak se praví ve vysvětlení pojetí v přehledně koncipovaném programu k dílu.Poslední uvedení Aidy na českém jihu se datuje roku 1966, titulní roli ztvárnily Eva Valentová a Zdena Kareninová, Radama Jiří Odehnal a tehdejší host z Bratislavy – Jiří Zahradníček, o dva roky později přední sólista Národního divadla v Praze, výtečný zejména v italském repertoáru.

Jak jsme na tom dnes? Můžeme hovořit o Jihočeském divadle jako divadle malém a regionálním? V době exploze elektronických médií není regionálních scén. Za humny Linec s nádherným, moderním divadlem na dosah ruky, mnohem blíž než nejbližší české divadlo v Plzni. Vídeň skoro stejně daleko jako zmíněná Plzeň, k tomu přenosy do kin nejen z proslulé Met, mnoho DVD… Premiéry z Vídně mohu přijímat pravidelně na PC. Kde je potom jakási tradovaná regionálnost?

Hudební nastudování Aidy je v rukou generálního hudebního ředitele opery Jihočeského divadla – pana Maria De Rose. Charakterizuje ho temperament, smysl pro výrazově adekvátně vystižená tempa (krom výjimek, například hodně uspěchaná tempa v dialozích Aidy a Radama ve Vivo assai a Amonasra v duetu s Aidou v Allegru, tenor i baryton zde stíhají tempa věru „nadoraz“…), smysluplně fortově rozvinuté vrcholy. Jeho gesto je dirigentsky dobře čitelné, exaktní, v avizování fermat až vzorné. Zřetelná je také snaha o pianovou dynamiku, kde ale realizace myšlenek a záměrů nejde vždy ruku v ruce s realitou prostoru. Leckterý dobrý záměr od sólistů vyžadovaný se ocitá na hraně markýrace, tedy sice „jakoby“ pian, ale ne prostorově nosných. Nejlépe snaha o piana vycházela u sboru, kdy zejména mužský sbor přednesl ve druhém obrazu ukázněná, od působivého mezza voce po skutečné sborové piano.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Aida (JD České Budějovice)

 

Související články


Napsat komentář