Anda-Louise Bogza: Pro mne je Praha stále srdcem Evropy

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Rozhovor s paní Andou-Louisou Bogzou jsme si původně domlouvali už loni před prázdninami krátce po tom, kdy v úloze Lady Macbeth vystoupila v premiéře Verdiho Macbetha v pražské Státní opeře. Témat k povídání nás tehdy hned napadla celá řada a zdálo se, že brzkému setkání za účelem pořízení zmíněného interview nic nestojí v cestě... Jenže člověk míní a Pán Bůh mění. Přední sólistka Opery Národního divadla musela brzy letět koncertovat do madridského Auditorio Nacional a pak už se jí kalendář opět velmi rychle zaplnil dalšími domácími i zahraničními závazky. Sešli jsme se tedy až v trochu klidnějším období po nedávném uvedení nové inscenace Giordanova Andrey Chéniera, v níž si paní Bogza zazpívala vysněnou roli Maddaleny. Vzhledem k tomu, že jedním z důvodů, proč se naše schůzka neuskutečnila už dřív, byla také cesta paní Andy-Louisy do rodného Rumunska, směřoval můj první dotaz právě tam.
Anda-Louise Bogza (foto Ilona Sochorová)
Anda-Louise Bogza (foto Ilona Sochorová)


Jak často vlastně svou rodnou zemi navštěvujete? Určitě vás tam nelákají jen pracovní povinnosti, ale i rodinní příslušníci a přátelé, za kterými se ráda vracíte…

Naposledy jsem Rumunsko navštívila kvůli písňovému recitálu v Bukurešti, kde jsem zpívala hlavně komorní hudbu skladatelů George Enesca a Manuela de Fally. Často také na rumunských operních scénách zpívám role, jakými jsou Aida, Tosca nebo Abigaille. Jezdím tam ale i soukromě, protože tam mám maminku, bratra a spoustu přátel.

Návštěvníci pražského koncertu Angely Gheorghiu mají jistě v dobré paměti pozdrav a jednu z árií, kterou vám tenkrát z pódia věnovala. Jaký je váš vztah k ní a k dalším známým rumunským pěvcům? Přátelíte se, jste s nimi v kontaktu?

Ano, Angela mě na svůj pražský koncert pozvala, ale že mi přitom věnuje árii Desdemony, to jsem netušila… Bylo to pro mne každopádně překvapení! Vím, že na jejím dalším koncertu ve Frankfurtu byl přítomen slavný rumunský barytonista Nicolae Herlea a že i jemu jednu z árií věnovala. Byl to od ní krásný dárek! Pana Herleu jsem také velmi obdivovala, a tím více je mi líto, že už není mezi námi.

Angelu znám z doby studií, byly jsme dobré kamarádky. V té době jsem já studovala hru na klavír a Angela folklorní a pak i klasický zpěv. Ráda jsem ji na klavír doprovázela a často jsme se setkávaly. Na to se nedá zapomenout…

V kontaktu jsem dodnes i s mezzosopranistkou Ruxandrou Donose. Studovala se mnou u stejné profesorky a mohu říci, že právě ona patřila k těm, kdo mi radili věnovat se především klasickému zpěvu. Jako studenti klávesových nástrojů jsme ve škole měli zpěv povinný jako druhý obor. Že se budu jednou věnovat opeře, jsem v té době rozhodně netušila.

Víme o sobě i s pěvkyněmi Marinou Krilovici, Vioricí Cortez, Eugenií Moldoveanu a Elenou Moşuc. Známý rumunský tenor Corneliu Murgu je dnes ředitelem opery v Temešváru a na jeho pozvání jsem tam několikrát zpívala. Sluší se ale připomenout, že vynikající umělkyně, které mě natrvalo ovlivnily a obohatily, jsem potkala i v Praze: Magdalénu Hajóssyovou, Naděždu Kniplovou, Gabrielu Beňačkovou a mnoho dalších…

Stále více se v poslední době prosazují i mladí rumunští pěvci – Anita Hartig, Theodor Ilincai, George Petean nebo Adrian Sampetrean. Vnímáte nějaká zásadní specifika rumunské pěvecké školy, která pomohla ke kariéře jak vám, tak i vašim kolegům?

Je mnoho mladých pěvců původem z Rumunska, kteří mají talent, krásné hlasy a dobrou pěveckou techniku. Byli tam a dodnes jsou vynikající profesoři, počínaje například Artou Florescu, která byla často členkou v porotách mezinárodních soutěží v sedmdesátých a osmdesátých letech, bohužel již nežije. Dále paní Georgeta Stoleriu, vynikající pedagožka, nebo známá Eugenia Moldoveanu, která zpívala často v Metropolitní opeře, nebo Marina Krilovici, která působí také v Aténách. Jako všude, i v Rumunsku existuje tradice, že učitelé pomáhají svým žákům prosadit se nejen doma, ale i na světových scénách.

Z Rumunska ostatně pocházela i sopranistka Hariclea Darclée, vůbec první Pucciniho Tosca. To je i vaše zamilovaná role, kterou často zpíváte doma i v zahraničí.

Ano, dosud jsem ji zpívala skoro dvě stě padesátkrát… Ráda vzpomínám na své účinkování v inscenaci Tosky ve Florencii a v Bavorské státní opeře v Mnichově pod taktovkou Zubina Mehty nebo na překrásné inscenace v New Israeli Opera v Tel Avivu a v Arena di Verona v režii Huga de Ana. Moc se mi líbila i inscenace v Římské opeře, kde byla použita opravená scénografie premiéry z roku 1900, kdy zpívala Tosku Hariclea Darclée, kterou jste zmiňoval. Krásnou produkci Tosky jsem měla v Opeře v Bordeaux, kde režíroval známý Nicolas Joel, účinkovala jsem i v moderní inscenaci ve Frankfurtské opeře. V Česku jsem interpretovala poprvé tuto roli v roce 1998 v Národním divadle v Brně, ale nejraději mám Tosku v Praze v Národním divadle v režii Vladimíra Morávka a ve Státní opeře, kde scénografii vytvořil světoznámý Josef Svoboda. Na 3. června 2016 je naplánována derniéra této produkce.

Anda-Louise Bogza jako Tosca - ND Praha (foto archiv Anda-Louise Bogza)
Anda-Louise Bogza jako Tosca – ND Praha (foto archiv A. L. Bogzy)

Tosca ale zdaleka není jediná operní úloha, s níž jste se dostala na významné světové scény…

To jistě – báječnou inscenací byl třeba Verdiho Trubadúr ve veronské Aréně v režii a scénografii Franca Zeffirelliho, kde jsem zpívala roli Leonory a mým jevištním partnerem byl Marcelo Álvarez jako Manrico. Zajímavá byla i Rusalka v Římě, kde jsem vystoupila v titulní roli a dirigoval tam skvělý dirigent Günter Neuhold. Důležitý režisér pro mě byl Robert Carsen, se kterým jsem spolupracovala v Opéra Bastille rovněž v Rusalce, nebo dirigent Maurizio Arena, který dirigoval Verdiho Trubadúra v Seville. Také nemohu zapomenout na svou Aidu v berlínské Německé opeře v režii Götze Friedricha, a to pod taktovkou vynikajícího dirigenta Michaila Jurowského, se kterým jsem zpívala potom i koncertně ve Stuttgartu v Rachmaninových Zvonech.

Marcelo Álvaréz jako Manrico a Anda-Louise Bogza jako Leonora - Arena verona (foto archiv A. L. Bogzy)
Marcelo Álvaréz jako Manrico a Anda-Louise Bogza jako Leonora – Arena Verona (foto archiv A. L. Bogzy)

Vraťme se ale do Prahy, kterou jste si kdysi zvolila za svůj domov především díky vašemu českému manželovi. Jak vnímáte Prahu a vlastně i Českou republiku dnes? Jsou pro vás skutečným domovem? A je Praha dobrou základnou pro umělce, který, tak jako vy, tráví mnoho času na cestách?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Komentáře “Anda-Louise Bogza: Pro mne je Praha stále srdcem Evropy

Napsat komentář

Reklama