Figarova svatba v Českých Budějovicích

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Průdkova nová inscenace má šmrnc a šťastnou ruku na sólisty 

Poslední operní premiérou letošního kalendářního roku je Mozartova Figarova svatba, kterou uvedla opera Jihočeského divadla ve dnech 6. a 8. prosince v Sále Domu kultury Metropol v Českých Budějovicích. V dynamické režii Josefa Průdka a v hudebním nastudování pana Maria De Rose, generálního hudebního ředitele opery Jihočeského divadla, které vytváří základnu inscenace. Na funkční scéně Jaroslava Milfajta, která má jako vtipnou idée fixe stále se měnící dárkové balíčky v různých uskupeních a obrazcích, když hlavním dárkem publiku je de facto Mozartova opera sama, v době, kdy na nás dárky vbrzku čekají. V nápadité choreografii Sergeje Škalikova a za spolupráce jeho baletní školy v Českých Budějovicích. V barevných, nápaditých, dobově blíže neurčených kostýmech Tomáše Kypty, někdy střídmých, jindy hýřících fantaziemi (převleky Cherubína).Mozartova Figarova svatba, jejíž premiéra zazněla 1. května 1786 ve Vídni, aby již v prosinci téhož roku byla uvedena Bondiniho operní společností v Praze, je vrcholným operním dílem autora. Lorenzo Da Ponte byl neobyčejně šikovný libretista, jeho libreto na italský text má ohromný tah a čich hudebnědramatický, jímž umocnil původně Beaumarchaisovu hru pro Mozarta doslova ideálním libretem, jakých není mnoho. Však Da Ponte i napsal v předmluvě k tištěnému vydání libreta, že vůbec nechtěl Beamarchaise pouze překládat, ale chtěl ho následovat!

Nelze se tudíž divit, že režisér inscenace Josef Průdek označuje v rozhovoru před premiérou Figarovu svatbu, dle svého mínění, za „nejperfektnější hudebnědramatické dílo, jaké kdy bylo napsáno“. Nová českobudějovická inscenace je zajímavá tím, že je orchestr vyzdvihnut na jeviště, ale do jeho hloubky, takže prostor před ním dostatečně umožňuje odvíjení děje. Podle Josefa Průdka je jeho snahou „zbořit bariéry“ mezi jevištěm a orchestrem, jak bylo v době klasicismu dobově typické, a akcentuje cíleně komorní aspekt díla. Pro Josefa Průdka je to třetí režijní životní setkání s tímto Mozartovým dílem. První bylo roku 1985 přesně v místech jako dnes, v Jihočeském divadle, ve stejném sále. Tehdy byl ale orchestr na jevišti jinak posazen než dnes. Oním druhým setkáním je pražská režie z roku 2002, dodnes figurující v repertoáru Národního divadla v Praze. Recenzi z letošní Smetanovy Litomyšle lze dohledat zde, první recenzi z roku 1985 lze dohledat v archivu tehdejší Jihočeské pravdy dne 28. března 1985.

Bariéry se opravdu podařilo zbourat, dirigent představení Mario De Rose je režií vtažen do děje, v mnoha recitativech opery sleduje pozorně děj, je jakoby jeho součástí. Na konci první části před pauzou, což je exaktněji řečeno finále druhého dějství, seběhne přímo před sólisty. Náročný ansámbl bez obvyklých škrtů poté diriguje jako vokálně-instrumentální formu. V tomto místě také nedochází k žádným drobným rytmickým nesouladům jako v jiných místech. Tento ansámbl zní vyrovnaně a v tempech pevně. Režie Josefa Průdka je dynamická, barvitá, drobnokresebná, snaží se o neustálý, permanentní pohyb na jevišti. Šťastná se jeví volba pěvců. Jsou vymazána beze zbytku zastaralá a prázdná operistická gesta, která se nám v posledních letech dost překvapivě často objevují na našich scénách. Pohyb protagonistů po jevišti je přirozený a vychází z hudby, z jejího rytmu a pulzace. Je permanentní, čímž se snaží odbourávat v zárodku prvky nudy, které v dlouhé produkci bez škrtů mohou snadno zahrozit.Mario De Rose vede evidentně zúčastněné pěvce k lehkosti tónu, dynamice, jeho tempa jsou živá, někdy vskutku až příliš. Jistě, jiný na mém místě může poukázat na rychlá tempa obou árií Cherubína, na nezvyklé tempo árie Zuzanky ve čtvrtém dějství, které až mění její charakter. Mozartem nadepsané Andante, tedy krokem (andare, tedy jíti), jistě nemusím brát dnes jako zákon. Dnešní doba má právo cítit tempa jinak. Otázkou je, zda by daná tempa byla přijata kladně, pokud by si ho zpěvačka přinesla z vlastní tempické vůle na mezinárodní soutěž. Tak tím si věru nejsem jist. Pro mne osobně to byla volba temp, ale většinou příjemná, posouvající daná čísla od mnohdy nudných okamžiků, po okamžiky záživné a přesvědčivé. Pokud uvažuji v první řadě interpretační přesvědčivost jako bernou minci, pak mě tato tempická inovace dokáže vcelku oslovovat. Možná i díky ní jsem absolvoval hned tři generálky Figarovy svatby, aniž bych se na jediný okamžik nudil. Ač vzhledem k mnoha Figarkám již od svých studentských let, ba přímému angažmá ve dvou inscenacích „hříchů mládí“, v Praze a v Plzni, by se mi to snadno stát i mohlo. Tento typ operní interpretace by jistě dokázal publikum opery rozšířit o nové zájemce, ovšem zřejmě víc, pokud by se hrálo v češtině, kde by více vynikla pěkná komunikativnost recitativů. O pauze jsem názory tohoto typu zaslechl, postesknutí z několika stran na italštinu. Ale publikum se i tak moc dobře bavilo, do té míry, jak jsem dlouho v živé operní interpretaci nezaznamenal. Vedle mne seděly ale dvě slečny, které se hrozně divily, že ničemu nerozumí, když teprve po hodině si s údivem sdělovaly, že „támhle nahoře“ jsou vlastně titulky…

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mozart: Figarova svatba (JD České Budějovice)

[Total: 38    Average: 3.5/5]

Související články


Komentáře “Figarova svatba v Českých Budějovicích

  1. Vážený pane Fuchsi,
    jako pravidelný čtenář tohoto portálu jsem se rozhodl Vám touto formou poděkovat za Vaše kritiky, které zde publikujete.
    Vaše texty shledávám výborné zejména proto, že:
    1) Je zcela patrné, že operu máte rád, je to Váš život a z každé kritiky dýchá pozitivní duch.
    2) Je zcela patrné, že rozumíte komplexnosti žánru, obtížím z toho plynoucím a zejména nárokům, které jsou dnes kladeny na sólisty. Z každého Vašeho článku je cítit úcta a respekt k interpretům. I když máte k někomu (některé složce) výhrady, nikdy tak nečiníte quasi vtipným – arogantním způsobem.
    3) Vaše články mají informační hodnotu. Vždy se zde dočtu, jak inscenace vypadala, nikoliv jak by vypadat měla, kdyby Vy jste ji dirigoval, případně režíroval.
    4) Pokud máte ke komukoliv jakékoliv výhrady, činíte tak konstruktivním způsobem, který může být pro „kritizované“ podnětem k přemýšlení a v případě, že se s ním ztotožní, tak ke zlepšení daného problému.
    5) Struktura Vašich textů je vyvážená, v potřebných aspektech věcná, ale zároveň se nejedná o „suchý“ hudebně teoretický text, který by byl pro běžné čtenáře těžko stravitelný.
    6) Pokud používáte hudební terminologii, činíte tak bez vyjímky správným způsobem, což mě naplňuje pocitem důvěry v relevanci Vašeho názoru.
    (To by měla být samozřejmost, ale protože jste v tomto ohledu spíše světlou výjimkou, považuji za důležité to vyzdvihnout)

    V úctě,
    Kamil Z.

Napsat komentář