Jiří Bubeníček: Brácha bude ředitel a já choreograf

6.5.2010 00:00 Redakce

V současné době první sólista baletu Semperovy opery v Drážďanech Jiří Bubeníček. Ale taky host snad všech nejvýznamnějších baletních souborů po celém světě, ale stejně tak dnes už více než úspěšný choreograf.
Když se podíváte na výčet jeho ocenění, rolí, choreografií a četných dalších aktivit na webových stránkách drážďanského divadla, budete číst hodně, hodně dlouho. Od doby, kdy společně se svým bratrem – dvojčetem Ottou dokončili pražskou Konzervatoř, šla jejich mezinárodní kariéra mílovými kroky. Jakoby sama, jakoby jim vše padalo samo do klína. Jenže zvlášť u baletu je tomu ve skutečnosti vždy naopak. Letos šestatřicetiletí bratři přitom dlouho pracovali spolu, v jednom souboru, u slavného Johna Neumeiera v Hamburském baletu. Až před čtyřmi lety se Jiří rozhodl odejít jinam, do zmíněných Drážďan. Pro mnohé to bylo velké překvapení. Neudělal přece jen chybu? Nebyl to tak trochu krok zpátky? Jak to vidí teď, s odstupem času? Zdaleka nejen o tom je následující rozhovor, který Jiří Bubeníček poskytl Opeře Plus s evidentní chutí, nehranou radostí, a i přes své velké pracovní vytížení prakticky ze dne na den.

Upřímně: Nevadí vám už někdy rozhovory s novináři? Mám totiž pocit, že se vás ptají v zásadě na stále jedno a to samé. A že často nejde ani tak moc o tanec, jako spíš o téma slavných dvojčat. Vážně vás podobné rozhovory neunavují?

Nevadí :-) Myslím si, že tanec potřebuje více příležitostí – aby se o tanci mluvilo a psalo. A jestli máme možnost s bráchou pomoci tanci třeba v televizi, tak proč někdy nezopakovat i pár stejných odpovědí na stejné otázky! :-)

Ein Sommernachtstraum (choreografie J.Neumeier -s N.Sologub – Hamburg Ballet – foto C.Radu)

Váš odchod před čtyřmi lety z Hamburku od Johna Neumeiera do Drážďan byl docela překvapivý. Nic proti drážďanskému baletu, naopak, jeho úroveň je vysoká. Ale Hamburský balet je přece jen jeden, s repertoárem daleko víc vyprofilovaným oproti saské metropoli. Jak dlouho jste se vůbec k té změně odhodlával? Jiné nabídky jste neměl? A neříkejte, že jste posléze ani jednou nezapochyboval, zda jste se rozhodl správně…

Já jsem člověk, který rád riskuje. Rád žiji v přítomnosti. Být v souboru, jako je Hamburský balet, je sen, ale po třinácti letech se repertoár začínal pro mě jakoby opakovat. A já také rád tvořím. Choreografuji čím dál tím víc a na to potřebuji čas a prostor. Divadelní sezona v Hamburku je velice zaneprázdňující a člověk někdy nemá čas na nic jiného, než na zkoušky a představení. Chtěl jsem mít více volnosti a učit se od jiných. A proto jsem se rozhodl začít opět někde znovu. V Drážďanech byla příležitost. Zrovna se formoval nový soubor, nastoupil nový ředitel a jakoby nová mladá energie. První dva roky v Drážďanech byly nezapomenutelné. Nebyl jsem totiž jediný, kdo nový přišel do souboru. Bylo nás tam více než třicet nováčků z šedesátičlenného souboru. Pracovní nálada byla skvělá. Ale také se mi naskytla příležitost více cestovat a choreografovat. Dnes za čtyři sezony v Drážďanech jsem měl příležitost vytvořit taneční díla pro světové balety, jako je Zurich Ballet, New York City Ballet, The National Ballet of China a další. Kdybych zůstal v Hamburku, tak bych se k těmto příležitostem nedostal. Ale samozřejmě si rád zatančím opět choreografie od Johna Neumeiera. Měl jsem v únoru možnost tančit opět Armanda Duvala v Dámě s kaméliemi. Byl jsem opět pozvaný k hostování v pařížském divadle Garnier s baletním souborem pařížské Opery. Tančil jsem tři představení se světoznámou balerínou Aurelií Dupont. Ale musím přiznat, že mi někdy takové role, jako je Armand nebo Nijinsky z baletu Nijinsky chybějí.

Kanon in D-Dur (choreografie J.Bubeníček – Semperoper Ballett – foto Sächsische Staatsoper)

Bylo to hodně obtížné se po třinácti letech u Neumeiera „dostat“ do takových klasických choreografií v Drážďanech, jako je třeba Petipova Bajadéra, kde děláte Solora? A náležitě si je „vychutnat“? Řada tanečníků postupuje ve svém profesním životě často spíš opačným směrem – nad ryzí klasikou posléze převáží modernější repertoár.

Nevím, kolik se doopravdy ví o souboru Johna Neumeiera. Řada baletů od něj jsou daleko těžší kusy, než ryzí klasika. A samozřejmě, že hamburský repertoár se neobejde bez Šípkové Růženky, Labutího jezera, Louskáčka atd. Klasický tanec je každodenní povinností. Hamburský balet není vyloženě moderní soubor, je to soubor vytvořený na klasickém jazyce. Myslím soubor, kde se hranice mezi klasikou a modernou vytrácejí. Technika tance je na takové úrovni, že ji jako divák nevnímáte. Divák se vžívá do děje, do různých hereckých výkonů. Tanec je divadlo a Hamburk byl vždy v této věci nádherný!

A ohledně Bajadéry: V Hamburku jsme ji měli také. Jako první obsazení mě vybrala Natalia Makarova, měli jsme její verzi Bajadéry. Takže Solor v Drážďanech nebylo pro mě nic nového.

La Bayadere (choreografie M.Petipa, A.S.Watkin – Semperoper ballett – foto C.Radu)

Jak velká byla pro vás konkurence po vašem příchodu do Drážďan? A jaké tam máte perspektivy?

Do Drážďan jsem přišel jako Principal Dance, tedy jako první sólista. V té době jsme tam byli jen dva. Ale ke konkurenci: To je trochu zastaralá věc. Jako umělec nebo jako člověk víte, že každý je jedinečný. Ani brácha netančí jako já nebo já jako brácha. Každý správný, opravdový umělec má svůj styl a já věřím, že není třeba se s někým srovnávat. A nebo se starat o konkurenci. Tančím od srdce a nejlépe, jak v té dané přítomnosti mohu. A v tom je ta krása umění. Umění, které vzniká před okem diváka a zároveň měnící se na pouhou vzpomínku pocitu.

Giselle (choreografie D.Dawson – Semperoper Ballett – foto C.Radu)

A perspektiva v Drážďanech: Drážďany jako takové jsou můj domov, kam se vracím. Mám štěstí, že hodně pracuji jako choreograf a tím pádem cestuji. Pak se vrátím do Drážďan, zatančím si s radostí nějaký balet nebo jsem součástí nějaké premiéry, a pak opět vyrazím za novým choreografickým úkolem.

Unerreichbare Orte (choreografie J.Bubeníček – Hamburg Ballet – foto A.Beutler)

Jak vůbec vypadá soubor a repertoár drážďanského baletu? Kolik představení má a kolik tančíte vy?

Baletní soubor má teď kolem šedesáti tanečníků. Příští sezona má kolem devadesáti představení. Tančí se různá klasika, Bajadéra, Labutí jezero… Ale také máme bohatý výběr moderních děl od choreografů, jako jsou William Forsythe, Jiří Kylián, Johan Inger, David Davson, Mats Ek atd. Momentálně pracuji s Jacopem Godani. Choreografuje nový balet, ve kterém tančím. Je to skvělá spolupráce. Rád jsem při nové tvorbě. Úroveň je vysoká. A máme pořád hodně práce.

Petite mort (choreografie J.Kylián – Semperoper Ballett – foto C.Radu)

Již řadu let se úspěšně věnujete také choreografii. Jak byste sám sebe jako choreografa charakterizoval? Jakým vývojem jste – podle hodnocení sebe sama – prošel? A máte představu, kam byste chtěl dál jako choreograf směřovat? Nebo tomu necháváte volný průběh? A co plány na váš vlastní soubor?

Jako choreograf nejsem začátečník. Nabyl jsem docela velkých zkušeností z práce v New Yorku, Curychu, ale i z Hamburku atd. Ano, já a brácha máme jasný cíl: Vést taneční soubor. Bratr Otto bude ředitel a já choreograf. Máme spoustu zkušeností a rádi je předáme dalším. Jako tanečník jsem hostoval v mnoha souborech, jsem často v pařížské Opeře. Vím, jak který soubor funguje, znám pozitivní i negativní stránky světových souborů. Máme zkušenosti s přípravami vlastních projektů, večeru jako byl „Bubeníček and friends“, večer poskládaný z mých choreografií nebo večer v Tokyu „Bubenicek and selected dancers of the Semperoper ballet“.

Chceme s bráchou vytvořit soubor, který bude konkurencí těch nejlepších souborů, jako je například pařížská Opera. Chceme mít klasický repertoár, ale i moderní. Ale hlavně dramatické balety. A vytvářet nová díla. Máme mnoho mnoho nápadů a myšlenek! Těšíme se na realizaci!Vlastní soubor je zkrátka náš sen. Momentálně připravujeme světové turné naší skupiny. Chystáme se příští léto (2011) do Itálie, po Německu, a rádi bychom se zastavili i v České republice, dále v Pekingu a zájezd bude končit opět v Tokyu. Momentálně jsme na začátku projektu. A hledáme sponzory. Takže jestli má u nás v Čechách někdo zájem nás s bráchou sponzorovat, bude nám potěšením!

Feeling Begins (choreografie J.Bubeníček – Hamburg ballet – foto A.Beutler)

Jaké nejbližší nové příležitosti na vás čekají? Ať už jako na tanečníka – v Drážďanech i v projektech jinde, tak i jako na choreografa?

Tak teď jsem až do prázdnin v Drážďanech. Tančím v premiéře od choreografa, který pracoval u Williama Forsytha. Je to už zmíněný Jacopo Godani. Poté budu mít vlastní premiéru mé nové choreografie v italském Bari. Choreografie by měla být pro pařížskou sólistku, hvězdu Eleonoru Abbagnato. Po premiéře budeme cestovat s bráchou po Itálii, máme pár tanečních gala s Robertem Bolle. Koncem července jedu opět do Tokya s tanečníky pařížské Opery. Je to skupina, vytvořená Benjaminem Pechem, etoile – hvězda pařížské opery. Skupina má deset tanečníků, hvězd pařížské opery, dva jsou tanečníci z Hamburku a z Ruska. Máme pět představení v Tokyu. Poté opět Čína a to s gala s Robertem Bolle v Shanghai. A pak snad konečně prázdniny, které opět strávím s kamarády a bráchou u moře v Řecku. :-)

Pokud se nemýlím, láká vás Indie, kterou byste rád poznal. Jak jste blízko ke splnění tohoto svého snu?

Zatím hledám volný čas! :-)

Co váš soukromý život? Vaše maminka si už několikrát postěžovala, že vnoučata pořád nikde… Máte vůbec čas sám na sebe? Na své soukromí? Na něco jiného, než je tanec?

Málo, ale nestěžuji si! :-)

Hodně další úspěchů a děkujeme za rozhovor!

www.jiribubenicek.com

Související články

Dnešní baletní premiéra ve Vídni a Jiří Bubeníček

Komentáře: 7

Anonymous dne 5.5.2010 v 23:05

Fascinujici story a dalsi dukaz kolik umelcu ceskeho puvodu si vytvorilo uspesnou profesionalni karieru v zahranici. Na You Tube je o techto dvojcatech dalsi pozoruhodny material, tolik ze by se to sem ani neveslo. Excellent job!

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 6.5.2010 v 08:47

Bratři Otto a Jiří Bubeníčci jsou naši nejlepší baletní umělci. Je velká škoda, že český divák má tak málo příležitostí vidět je na scéně našich divadel.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Dance Factor dne 7.5.2010 v 12:13

Já pořád nemůžu zapomenout na Sny nocí… Ještě z doby jejich Hamburského angažmá. Hostovali oba s tímhle baletem v ND a byl to úžasný zážitek. Pořád si je vybavuju v těch svítivých parukách …

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Aňa dne 7.5.2010 v 12:30

Nedá se jinak, než poděkovat za další z perfektních rozhovorů vám i panu Bubeníčkovi. Je paradoxem, že návštěvníci tohoto webu často mluví o špičkové operní úrovni Sachsische Staatsoper. Balet jako by byl v ústraní. A tenhle rozhovor mnohé přesvědčil, že i za baletem se do Drážďan stojí za to vypravit. Alespoň v to doufám.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 7.5.2010 v 21:47

Díky za rozhovor, ale taky panu Bubeníčkovi a jeho bratrovi za všechno to, co zatím dokázali, tím spíš, že to je nekončící tvrdá každodenní dřina. Je to tak, Drážďany mají nejen skvělou operu, ale i balet. I při čtení tohoto rozhovoru si nejde neuvědomit, jak pražské Národní divadlo čím dál tím víc zaostavá i v baletu. Je to smutné… No co, aspoň že se můžeme vypravit třeba zrovna do Drážďan na Jiřího Bubeníčka.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Zdena Plachá dne 10.5.2010 v 07:40

Chci moc poděkovat za tento krásný rozhovor. Jsem moc hrdá na takové úžasné osobnosti, jakými bezesporu oba bratři Bubeníčkovi jsou! Podle mého jsou takoví lidé nejlepšími velvyslanci naší malé zemičky.
Moc držím palce, aby jim sloužilo zdraví a mohli nám všem ještě dlouho přinášet radost z jejich tance!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 18.5.2010 v 18:16

Děkuji za krásný rozhovor. Je skvělé mít takového člověka, jako je pan Jiří! Takovou osobnost, která reprezentuje tu naši malou zemičku ve světě… Kéž by se vám podařilo splnit své sny! Přeji vám i Ottovi hodně štěstí v životě!
A nezapomínejte na nás, hodně lidí se těší na vaše představení v ČR!!!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.