Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě

    26.6.2011 00:00 Redakce

Teprve před dvěma lety opustil pražskou Taneční konzervatoř, s oceněním Nejlepší absolvent roku 2009. Už ale během školy sbíral diplomy doma i za hranicemi, nemalé úspěchy měl i v minulé sezoně jako sólista Bohemia Baletu. Když loni v září podepsal sólovou smlouvu v baletu Státní opery Praha, rázem se tam stal jednou z jeho nejvýraznějších tváří. Bohužel, ne na dlouho. Otazníky kolem budoucnosti pražské Státní opery bezpochyby vykonaly své a tak jeden z největších talentů posledních let, jednadvacetiletý Michal Krčmář odchází do zahraničí, kde ho okamžitě brali všema deseti.

Vaše současná sólová smlouva v pražské Státní opeře je vlastně prvním angažmá v „opravdovém“ divadle. Povězte, jaká to je zkušenost ve vašich jednadvaceti zažívat takovou existenční nejistotu?

Musím se přiznat, že jsem vlastně tento pocit ještě neměl. V prosinci minulého roku, než všechna tahle nervozita přišla, jsem totiž podepsal sólovou smlouvu do Finského Národního baletu v Helsinkách. Přišel jsem za šéfkou baletu paní Hanou Vláčilovou a řekl jsem jí, že příští sezónu bych rád začal tančit v Helsinkách. Také jsem jí navrhl mé hostování na sezonu 2011/2012 a ona souhlasila. Bohužel to nezáleží jen na nás, tak uvidíme, jak to s hostováním dopadne. Panu Ondřeji Černému jsem na premiéře Giselle počátkem letošního dubna navrhl mé hostování bez nároku na honorář.

Nemohu se nezeptat na nedávný Galakoncert Státní opery Praha, uspořádaný pro příznivce, kde byla hodně emotivní atmosféra, a kde jste i vy vystupoval. Jaká byla nálada v zákulisí? Jak jste vy osobně tu atmosféru vnímal?

Atmosféra koncertu byla nepopsatelná. Musím se přiznat, že jsem měl obrovskou trému. Na galakoncertu jsem se podílel tanečně, choreograficky i dramaturgicky. Ohromná zkušenost pro mě byla spolupráce s Barborou Kohoutkovou, která je skutečný profesionál a rád bych jí touto formou ještě jednou poděkoval. Co mě velice překvapilo, to byla spolupráce s dirigentem Janem Lathamem-Koenigem, se kterým jsem strávil hodiny na sále s přípravami baletních čísel. Pořád mi opakoval: „Chci být perfektně připraven a znát každý tvůj pohyb“.

Já ještě nic nevím a myslím, že mí kolegové jsou na tom podobně. Slyšíme dosti odlišné zprávy, ale ještě nic konkrétního ani žádný plán. To je u tanečníkům dosti nepříjemné, jelikož konkurzy do divadel probíhají na začátku roku, ne na začátku sezóny. O smlouvách nemluvím. Z mého pohledu se v budoucím „Národním baletu“ nepočítá s externími smlouvami tanečníků z baletu Státní opery Praha. Tyto externí smlouvy se mohou vypovědět z hodiny na hodinu bez jakýchkoliv nároků.

Jaká je vůbec nálada mezi vašimi kolegy v souboru?

Myslím, že vše už bylo řečeno…

Je vůbec v tuto chvíli jasno, co bude s inscenacemi baletu Státní opery po jeho zrušení? Budou se hrát pod hlavičkou Národního divadla dál? Třeba Popelka či Labutí jezero, i když Národní má svoje, nebo Spící krasavice, kterou se tam chystají také uvést?

Já asi nejsem ten pravý, kdo by měl na tuto otázku odpovědět, ale myslím si, že inscenace se stejným titulem, i když jsou jiné, se ve Státní opeře zruší a nechá se jen menší čast titulů. Ale podotýkám, že je to jen moje domněnka.

Nebude to spojení mít přece jen i své pozitivní stránky? Třeba v podobě lepších podmínek pro práci? Širšího repertoáru? Nebo v tom, že spojený balet bude mít víc tanečníků? Že bude větší konkurence, což nikdy není k zahození?

Určitě si myslím, že to bude mít svá pozitiva. Podmínky mají oba soubory dobré i dnes, balet Státní opery dokonce i trochu lepší, protože má baletní sály a jeviště mezi sebou přístupné chodbou mezi budovami. Anenský klášter má zase sály větší. Myslím si, že budoucí „Národní balet“ by měl klást větší důraz v repertoáru na klasický balet, zachovávat tradici a ochraňovat ji. Současný repertoár je nedílnou součástí světových souborů, zde je možnost kreativní práce a poznání nových možností a to k tanci patří. Někteří lidé říkají zachovávat rovnováchu, já tvrdím o něco více klasiky než moderny, tak 60 na 40.

Bez ohledu na to všechno: Stojíte na počátku své kariéry. Máte představu, kam byste to chtěl dotáhnout?

Představu rozhodně mám i své cíle, které mě pohánějí kupředu. Mé ambice jsou vysoké a nerad bych je zakřiknul či ohrozil ještě v zárodku. Navíc by také mohly vypadat příliš sebevědomě.

Díky za rozhovor a v Helsinkách hodně štěstí!

Ptal se Vít Dvořák

fota z archivu Michala Krčmáře

Související články

• Alina Nanu, Kitri z Moldávie
• Ondřej Vinklát: Zpočátku jsem se ve Státní opeře cítil trapně
• Don Quijote ve Státní opeře podruhé. A co dál?