Poprvé v České republice zatančí dnes v Národním divadle současná hvězda světového baletu, ukrajinský tanečník Sergej Polunin. Dvěma jeho výstupům v historické budově, jež byly vyprodány během čtyř minut, bude předcházet projekce filmu Dancer, který vypráví o jeho kariéře. Představení začínají v 16 a ve 20 hodin a Polunin uvede svou choreografii Take Me to Church.
Díky jejímu uvedení na YouTube se Sergej Polunin proslavil po celém světě. Video zhlédlo téměř 18,5 milionu lidí. Po obou představeních bude slavný tanečník, který se v devatenácti letech stal sólistou Anglického královského baletu, aby lukrativní pozici následně ze svého rozhodnutí opustil, diskutovat s diváky. Kritika Polunina častuje přezdívkami jako James Dean baletu nebo nejtalentovanější baletní tanečník své generace. Je přirovnáván i k legendárnímu Michailu Baryšnikovovi.
Klasický tanec Sergej Polunin miluje, ale prostředí, ve kterém se i ti nejslavnější tanečníci pohybují, ho téměř odradilo od další kariéry. Zachránil ho únik do světa filmu, řekl dnes v Praze, kde odpoledne poprvé vystoupí. Ve svých osmadvaceti letech chce tančit dál a pomáhat baletu získávat silnější postavení mezi všemi uměleckými obory. „Tanec je pořád na okraji, chybí v něm agenti, manažeři, peníze, a tím i umělci, kteří raději dají přednost filmu nebo hernímu průmyslu,“ říká homme fatale současného baletu.
Na dotaz, co považuje za dosud nejsilnější moment své kariéry, říká, že setkání s umělcem Davidem LaChapellem. V roce 2015 spolu natočili taneční variaci na song Take Me to Church a její sdílení udělalo z Polunina globální celebritu. To vše ale v době, kdy chtěl s tancem skončit. „Setkání s LaChapellem bylo velmi důležité, znamenalo pro mě poznání svobodného a kreativního světa,“ řekl tanečník.
A zda někdy svého rozhodnutí stát se tanečníkem litoval? „Litoval jsem, když jsem zjistil, co to (tanec) je,“ říká upřímně s narážkou na divákům klasického baletu neznámý „taneční průmysl“. „Rozhodl jsem se od tance odejít, protože jsem byl znepokojený jeho prostředím. Nemáte moc peněz, moc svobody a není tam žádná osobní pomoc. Nebyl jsem nešťastný z té práce, ale z toho kolem mě, to mi přišlo nezdravé,“ vysvětluje.
Než se rozhodl pro balet, chtěl být šampiónem v gymnastice. Vadila mu ale prý soutěživost a těžké tréninky. „Když jsem přešel k baletu, cítil jsem se úplně relaxovaný, tam nejsou soutěže každý týden… trénink ano, ale není to soutěž… Zpočátku jsem bral balet také jako sport, až po letech jsem poznal, že není. Brzy jsem ale zjistil, že to není o tom, co děláte, ale jak to děláte, že to je o emocích,“ říká. Přesto k jeho rozhodnutí opustit prestižní soubor přispělo právě to, že mezi tanečníky panuje obrovská soutěživost.
„Rozhodl jsem se jít do jiné oblasti, do filmu. Tam je všechno připravené, máte agenta, manažera a můžete se věnovat čistě jen tomu, co umíte, své práci…. V baletu máte na starosti plno věcí a nemůžete se věnovat vlastnímu rozvoji…,“ říká. Posledním tancem mělo být právě natáčení s LaChapellem, během práce na klipu ale přišlo rozhodnutí u tance zůstat. „A věnovat se tomu, abych to prostředí trochu vylepšil,“ míní Sergej Polunin.
Sergej Polunin získal několik prestižních ocenění, mezi jinými Prix de Lausanne a Youth America Grand Prix 2006. Když s ním předloni umělec David LaChapelle natočil taneční variaci na song Take Me to Church od irského zpěváka Hoziera, začala Polunina obdivovat široká veřejnost, nejen baletní publikum. Pražské hostování Polunina připravil producent Milosh Harajda, LaChapellův spolupracovník. Zevrubný rozhovor s ním jsme před časem přinesli zde.
Sergej Polunin se narodil 20. listopadu 1989 v ukrajinském městě Cherson. Od čtyř do osmi let trénoval balet na tamní akademii, následující čtyři roky navštěvoval Státní choreografický institut v Kyjevě. Od třinácti let žil ve Velké Británii a v devatenácti letech se stal nejmladším sólistou Královského baletu v Londýně, ve třiadvaceti letech byl dokonce uměleckým šéfem souboru.
V roce 2012 šokoval taneční svět, když oznámil, že s tancem končí, protože se chce věnovat herectví. Nakonec se ale přesunul do Ruska a dále tančí. Rozhodnutí pokračovat v tanci prý přišlo právě během natáčení zmíněného klipu, který měl původně být jeho posledním tanečním vystoupením.
Do Prahy přiletěl v sobotu z Japonska a hned po dvou vystoupeních v Národním divadle odjíždí zase pryč.
