Preview festivalu Janáček Brno 2018 ve vile Löw-Beer
Vila Löw-Beer je krásně opravená a je tu pohodové prostředí, jako stvořené pro někdejší „Hauskoncerty“. Čtvercová hala je otevřená přes dvě podlaží a je tedy možné koncert sledovat buď dole v přízemí, na stejné úrovni s umělci, nebo o patro výše, podél zábradlí a s nadhledem. Obě pozice jsou akusticky komfortní.
Koncert, který se zde konal 8. prosince, měl původně na programu zpěvačku Simonu Houdu-Šaturovou společně s klavíristou Martinem Kasíkem. Jak už se v tomhle zimním období stává, a nejen zpěvačkám, interpretku sklátila viróza a byla nucena koncert odvolat. Díky klavíristově pohotovosti se však večer nemusel rušit a odměnou posluchačům za to, že se změnou nedali odradit, byl recitál umělce, který se představil jako výsostný sólový klavírista.
Na programu zůstal Leoš Janáček, ovšem místo písní to byla první řada cyklu Po zarostlém chodníčku. Melancholické Naše večery a Lístek odvanutý, radostné Pojďte s námi, Frýdecká Panna Maria dýchala něhou i rozezněla chorál, rozpustile Štěbetaly jak laštovičky. Další skladby už byly jen naléhavé, závažné a niterné. Nelze domluvit, Dobrou noc, Tak neskonale úzko, V pláči a nakonec sice Sýček neodletěl, ale byl velmi odhodlaný a vzdorný. Janáčkovy intimní skladby zněly v dané akustice poněkud silněji, zato naléhavě a přesvědčivě.
Tři české tance Bohuslava Martinů opět přesvědčily o výjimečném umění tohoto stále ještě u nás opomíjeného skladatele. Skladby překypovaly nápady i růzností rytmů, Obkročák, Dupák a Polka byly smrští rytmů (včetně jazzových!) i hudebních myšlenek a klavírista se zde maximálně uvolnil a „vyřádil“.
Po přestávce zazněly Obrázky z výstavy (Kartinky), a to tak, jak je původně Modest Petrovič Musorgskij napsal. Protože je dnes známe téměř výhradně jen v orchestrální podobě, překvapila především jejich harmonická barevnost a mnohostrannost. V podání Martina Kasíka ožívaly obrazy zcela mimoděk a přirozeně. Jejich dynamická šíře a ruská melodika, odpovídající široké ruské duši, velebnost i pokora, hravost i bázeň, stejně jako hrozba něčeho strašného. Mezitím Promenáda, pokaždé jiná, v jiné tónině a v jiné náladě, uvozující jiný příběh. A na závěr mohutná a impozantní Velká brána kyjevská, snoubící velebnost i pokoru před monumentálním dílem. Propojení s Promenádou na závěr ohromovalo plností zvuku i harmonie. Šíři dynamiky napomáhala velkorysá akustika dřevem obloženého sálu i vynikající kvalita klavíru.
Nadšené publikum si vynutilo přídavky. Sólista chtěl nejprve ukonejšit vášně – na dobrou noc oznámil skladbu „neznámého“ skladatele a pohladil Humoreskou Antonína Dvořáka. Tím publikum ještě více nadchnul, a proto následovala ještě Mazurka C dur op. 24 Fryderyka Chopina. Přes dlouhotrvající potlesk to byla opravdová tečka za velmi vydařeným koncertem, byť s narychlo sestaveným programem. Tato předehra Festivalu Janáček Brno 2018 dopadla nakonec nad očekávání dobře.
Hodnocení autorky recenze: 100 %
Preview koncert Janáček Brno 2018
Recitál Martina Kasíka
Martin Kasík (klavír)
8. prosince 2017 vila Löw-Beer Brno
program:
Leoš Janáček: Po zarostlém chodníčku (1. řada)
Bohuslav Martinů: Tři české tance
Modest Petrovič Musorgskij: Obrázky z výstavy
