Armida a Fiorello ve Valticích

V termínu 5.–13. července 2014 se konal ve Valticích již dvacátý šestý ročník Mezinárodní letní školy staré hudby. Jedná se o nejstarší a nejrozsáhlejší kurz tohoto typu u nás. Pořadateli jsou Společnost pro starou hudbu (Česká republika) spolu s Městem Valtice a Zámkem Valtice. Uměleckým ředitelem je Marek Štryncl. Každoročně je připraven i bohatý kulturní doprovodný program zahrnující mimo výukových vystoupení i plnohodnotná umělecká díla.Hned v úvodu se 5. července představila barokní opera Giuseppa Scarlattiho Armida. Jednalo se o stejnou produkci, která byla již uvedena v rámci Smetanovy Litomyšle a byla recenzována v cyklu Operních panoramat (zde). Avšak formát tohoto typu příspěvku a i recenzované provedení opery nepodaly ucelený obraz o významu a souvislostech tohoto díla, jež si přece jen zaslouží další prostor.

Iniciátorem provedení této barokní opery je účinkující soubor Musica Florea, který tímto prvním repertoárovým dílem představil nový projekt Florea Theatrum. Poprvé se tak na hlavním nádvoří valtického zámku použila převozná dřevěná divadelní scéna, vycházející z unikátních konstrukčních technologií vrcholného baroka s esteticky působivým efektem hloubkové perspektivy, bohatostí dekorací a původním osvětlením. Další překvapení na návštěvníky čekalo po zakoupení programu v podobě neobyčejně dobře graficky i obsahově vyvedené brožury s podrobnými informacemi a libretem v italské a české mutaci.Po zahájení opery mohli diváci rovněž obdivovat dobové, do detailu provedené kostýmy od Lenky Kristiánové a Eleanor Pinkavové, a to včetně bohatých paruk a líčení od Karla Langera. Další důležitou součástí opery byl autentický barokní tanec nymf a fúrií v podání Hartig Ensemble pod vedením Heleny Kazárové.Po dramaturgické stránce se dá souhlasit s dřívější recenzí, že uvedená opera nepatří ke stěžejním dílům svého druhu a většinově se nevyznačuje špičkovými nároky na pěvecké umění. Kuriózně však ve zbytku recenze uváděné námitky se ukázaly spíše jako klady a naopak. Jak hudební nastudování Marka Štryncla, tak výkony pěvců byly velmi vyvážené a patřičné vzhledem k uváděnému typu barokní opery. Účinkující dobře naplnili ideu zkušené režisérky Heleny Kazárové ohledně striktní barokní gestiky, vyznačující se například typickým rozvláčným pohybem zápěstí, náklonem hlav a neustálým čelním natočením všech postav.Pěvkyně i pěvec předvedli velmi kultivované pěvecké i choreografické výkony, jako vrchol se dala označit Rinaldova árie v závěru prvního jednání, která přece jen umožnila předvést vynikající pěvecké mistrovství slibné sopranistky Lucie Rozsnyó. Naopak zkušený a jindy často energický Jaroslav Březina vhodně omezil míru emocí i dynamiky, takže rovněž přispěl k harmonickému vyznění. Z výše uvedeného vyplývá, že ten, kdo přišel na čistě stylově provedenou a skutečně po všech stránkách vyváženou barokní operu s vnitřním prožíváním všech postav, musel odcházet nadmíru spokojen a jistě ani chvíli nepostrádal efektní scénická kouzla a neokoukala se mu ani schématická barokní gesta. V současnosti v tomto žánru už jaksi považujeme poučenou (hudební) interpretaci za samozřejmou, nastává tedy čas, aby i poučená jevištní interpretace došla svého ocenění a ten, kdo ji nabízí, si zaslouží velký dík.

Hodnocení autora recenze: 85 %
***

Dalším pozoruhodným vystoupením v rámci valtické školy byl 8. července koncert s názvem Les Nations s podtitulem Rozmanitost v hudbě Georga Philippa Telemanna a francouzská a italská kantáta 18. století v podání souboru Ensemble Fiorello. Tento čistě dámský soubor vznikl v roce 2011 ze společného nadšení mladých profesionálních umělkyň a zabývá se interpretací staré hudby na dobové nástroje. Za poměrně krátkou dobu své existence soubor vystoupil na řadě koncertů v zahraničí, z rakouského Gmundenu si přivezl první cenu v soutěži ABA Music Awards.Koncert se konal v historickém sále restaurované klenuté španělské konírny. V dispozičně podlouhlém prostoru organizátoři zvolili řešení, kdy účinkující byly uprostřed čelem proti kratší straně a diváci seděli v širokém oblouku dokola, především po obou stranách. To zajistilo příznivou akustiku i výhled většině návštěvníků.Telemannovy skladby byly předneseny ve vysokém technickém provedení, skvěle se ukázaly i sólové nástroje. Stěžejní suita Les Nations vyjádřila charakteristické rysy jednotlivých zemí barokní Evropy v kontrastním srovnávání „národních“ stylů, bojovné Turky vystřídali rozvážní Švýcaři, z dálky bylo slyšet vyzvánění moskevských zvonů vystřídané dobrosrdečností zemitých Portugalců.Silně emocionálně vyzněly i obě vokální skladby. Hudba kantáty La mort de Didon byla vášnivě dramatická, ale i melancholicky citlivá. Vypráví o nešťastné královně Dido, která se souží žalem pro Aenea, který ji opustil. Poté, co povolá bohy, aby ji pomstili a uvrhli Aenea do vln oceánu, bere Dido dýku a probodne se. Kantáta Attilia Ariostiho La Rosa začala temperamentní italskou instrumentální sinfonií. Následující árie a recitativ přinesly lyrický příběh o růži, kterou zlomila prudká bouře. Interpretky předstoupily před plný sál zaplněný význačnými pedagogy i žáky s respektem, který je nijak neomezil v jejich bravurním výkonu, za což si vysloužily zasloužené neutuchající ovace.

Hodnocení autora recenze: 80 %

Mezinárodní letní škola staré hudby 2014

Giuseppe Scarlatti:
Armida
Hudební nastudování: Marek Štryncl
Režie a choreografie: Helena Kazárová
Kostýmy: Lenka Kristiánová, Eleanor Pinkavová
Líčení a vlásenky: Karel Langer
Musica Florea
Hartig Ensemble
5. července 2014 Nádvoří zámku Valtice

Armida – Alice Martini
Rinaldo – Lucie Rozsnyó
Ubaldo – Jaroslav Březina

www.musicaflorea.cz
***

Les Nations
(Rozmanitost v hudbě Georga Philippa Telemanna & francouzská a italská kantáta 18. století)
Ensemble Fiorello
– Lucie Rozsnyó (soprán)
– Michaela Roubalová (zobcové flétny)
– Magdalena Malá (housle)
– Jana Vavřínková (viola)
– Helena Matyášová (violoncello)
– Markéta Čechová (cembalo)
8. července 2014 Zámek Valtice

program:
Georg Philipp Telemann: Suita B dur Les Nations
Georg Philipp Telemann: Triová sonáta h moll
Michel-Pignolet de Motéclair: kantáta La mort de Didon
Georg Philipp Telemann: Triová sonáta a moll
Attilio Ariosti: kantáta La Rosa
Georg Philipp Telemann: Kvartet g moll

www.fiorello.cz
www.early-music.cz

Foto archiv Musica Florea, archiv Ensemble Fiorello