Přímý účastník, “náš” Boris Prýgl, který v této inscenaci ztvárnil bohatého nápadníka Yamadoriho, nám poskytl své bezprostřední dojmy: „Z emocionálního hlediska se to dalo srovnat s nedávným loučením s Editou Gruberovou. Toto se opravdu nezažije každým dnem a ani sezónou.“
Bachtrack k tomu dodává: „Jsou zde operní večery, na jejichž konci jste prostě šťastní, že jste viděli a slyšeli něco pěkného, jedete domů a klidně usnete. A pak jsou večery s Ermonelou Jaho. Po těchto večerech není neobvyklé nehnutě sedět v sále plném slz, kdy toužíte, aby vedle Vás seděl psychoanalytik a pomohl Vám vypořádat se s tím, co jste právě viděli. Poté odcházíte domů, ale ani v posteli se Vám nedaří zklidnit zjitřené emoce. Vskutku, vystoupení Ermonely Jaho v roli Pucciniho „motýla“ by se nemělo odehrávat bez předchozího varování: nebezpečí pro Vaše emoce. Albánská sopranistka se nyní vrátila do Bavorské opery s cílem vzbudit v publiku kolektivní vzlyky. A stejně tak neobyčejný byl její vokální výkon: hlas Jaho v prvním dějství je mladistvý a krásný, neboť tento motýl zatím jen plaše poletuje po jevišti v zoufalé naději dobrého skutku.
Nicméně když se hlas ozve na začátku „Un bel dì“, z ničeho nic Vám zaručeně naskočí husí kůže. Jaho zachází se svým hlasem jako mistr cukrář s nejjemnějším karamelem; její podmanivý soprán rezonuje celou duší pianissimy. Když si Cio-Cio-San uvědomí, že se k ní Pinkerton nevrátí, zdálo se, že se Ermonela Jaho i se svým hlasem potopila někam hluboko dovnitř. Hluboce šokující pak bylo „motýlovo“ rozloučení se svým synem – s dramatickými vokálními výbuchy následované sebevraždou; celá poslední scéna působila na jevišti tak děsivě reálně, že když se Ermonela Jaho vrátila živá s první děkovačkou, všem se ulevilo.
Pokud desítky let existujících produkce často riskují ztrátu režijního záměru a opotřebení (tato inscenace Wolfa Busse se hraje od roku 1973), tato série představení dokazuje, že správný herec dokáže naplnit jakkoliv staré nastudování novým životem. Tato Madama Butterfly byla především o Ermonele Jaho, která povznesla celým svým výkonem tento večer na vokální i emocionální rovině na zcela jinou, výjimečně vysokou úroveň. Na její představení důrazně doporučujeme nosit kapesník a voděodolnou řasenku!“
[clanek id=“309062″]
O Ermonele Jaho se ví, že se umí do svých hrdinek naprosto ponořit. O nedávném nadšeném přijetí její Violetty v Covent Garden jsme psali v článku Ermonela Jaho. Operní hrdinky v sobě skrývají sílu albánských žen.
“Na konci jsme všichni brečeli jak malé děti, jak my na jevišti, tak asi všichni v hledišti. Ti, co za námi přišli s gratulací, měli červené oči od pláče. Někteří říkali, že brečeli celou poslední půlhodinu. I generální manager Nicholaus Bachler nám gratuloval a říkal, že tak emočně vyhrocené představení dlouho neviděl,“ říká Boris Prýgl, jehož „bujně se valící baryton“ pochválila mimo pana Bachlera i kritika.
A co sama hlavní hrdinka? „Ze začátku byla trochu nervózní, protože se nám na poslední chvíli změnil dirigent. Ale poté ze sebe vydala vše. Na konci opery nebyla schopná vstát z jeviště jak byla rozechvělá. Musel jí zvednout asistent režie a my jsme ji dlouho objímali.“ Dodává Boris Prýgl.
Ermonela Jaho bude debutovat v Praze po boku sira Simona Keenlysida 24. dubna 2019 ve Smetanově síni Obecního domu. Na programu tohoto gala večera bude i zmiňovaná árie Un bel di, či duet s Giorgem Germontem z Traviaty.
