Tento usměvavý vlasatý sympaťák s taktovkou, vystupující v tričku pod sakem, je v Hollywoodu značnou celebritou. Stačí, když prozradím, že napsal hudbu k filmu Válka Roseových, Hoffa s Jackem Nicholsonem a Dany de Vitem, k legendárnímu animáku Doba ledová nebo k filmu Anastázie, za niž byl nominován na Oscara v roce 1998.
Přesto na program nezařadil hudbu svou, ale svého slavného staršího kolegy Johna Williamse, autora hudby ke všem velkým trhákům, co vás namátkou napadnou: od Čelistí, přes ET mimozemšťana a Blízká setkání třetího druhu, Supermana a Star Wars po Jurský park, Schindlerův seznam a Indiana Jonese. Ale vezměme program hezky popořádku.
Na začátku pódium obsadil malý ansámbl kolem dvacíti hudebníků, aby přednesl Danses concertantes Igora Stravinského. Neoklasicistní půvabné tance se vyznačují originální instrumentací a každý z nich osobitým charakterem. Pět tanců zarámovaných pochodem jakoby vyprávělo příběhy a vykreslovalo různé postavy tanečníků, jež vidíte kolovat v tanečním sále. Orchestr hrál s přesností a soustředěností, na jakou jsme u PKF zvyklí z jejích komorních začátků; hravost, lehkost, chytlavé rytmy, svěží tempa působila velmi optimisticky.
Poté nastoupily smyčce k provedení oblíbeného díla Zjasněná noc Arnolda Schönberga. Ani nevím, kolikrát jsem ji v podání PKF s různými dirigenty již slyšela, ale vždy je to zážitek. I tato skladba má příběh – podle básně Richarda Demela, jež byla Schönbergovi předlohou, popisuje noční procházku dvou milenců, při níž se dívka dozná k tomu, že čeká dítě s jiným mužem. Tentokrát mě zaujal velmi kvalitní zvuk prvních houslí, stříbřitý a romantický, a líbezná sóla koncertní mistryně Romany Špačkové. Rovněž cella odvedla výbornou práci. David Newman má rád robustnější zvuk, který se mu dařilo z orchestru vykřesat, jejich Schönberg nebyl introvertním psychodramatem, spíše romanticky rozevlátý a roztoužený.
Po přestávce přišla již zmíněná filmová hudba Johna Williamse – suita z filmu Jana Eyrová. Knihy Charlotty Brontëové jsou moje oblíbená literatura, navíc film podle stejnojmenného románu běžel nedávno v televizi, takže takovou příležitost, slyšet tu hudbu opět naživo, jsem si nemohla nechat ujít. Suita sestává ze tří částí Lowood, To Thornfield a Reunion podle dějových fází, jimiž hrdinka, statečná guvernantka Jana Eyrová prochází, než šťastně zaparkuje v náruči bohatého aristokrata. Je to typická filmová hudba postavená na hlavním silném tématu, modálně tvarovaném, které se vrací a připomíná v různý obměnách, tak aby divák neztratil nit. PKF pod taktovkou Newmana ji hrála fantasticky, široké panoramaticky rozmáchlé oblouky smyčců, šťavnatý zvuk, mlhavé mysterium anglické krajiny – myslím, že by s tím i v Hollywoodu měli úspěch. Ostatně filmová hudba v brilantním živém provedení je vždy pro posluchače atraktivní.
Zlatým vrcholem krásné dramaturgie byl Gershwinův Klavírní koncert in F, který přednesl pianista německo – nizozemského původu Andrew von Oeyen. Pohledný a elegantní hudebník s PKF spolupracuje pravidelně. Loni vydali CD s francouzskými autory. Oeyen si zcela podmanil publikum již v první větě – již po ní se strhl první bouřlivý potlesk (pravda, věta končí tak triumfálně, že se nelze divit). Oeyen hraje energicky, ale s velkou grácií, má sametově lehký kultivovaný úhoz a přehlednou střízlivou pedalizaci. Hýří nakažlivým apetitem, zvyšuje tempo, hraje si se synkopami, náročné technické prvky pro něj nejsou téma. Technicky nemá omezení a soustředí se jen na výraz. Také orchestr si užil vydařená jazzově uvolněná sóla (trubka, hoboj, flétna, hezké klarinety). Dirigent Newman jej vedl jistým a čitelným gestem a z úspěchu u pražského publika měl stejně jako sólista Andrew von Oeyen upřímnou radost.
Hodnocení recenzentky: 90 %
Dvořákova síň Rudolfina
Neděle 14. dubna od 19.30 hodin
IGOR STRAVINSKIJ Danses concertantes
ARNOLD SCHOENBERG Verklärte Nacht (Zjasněná noc) op. 4
JOHN WILLIAMS Jane Eyre, suita
GEORGE GERSHWIN Concerto in F
Andrew von Oeyen – klavír
PKF – Prague Philharmonia
David Newman – dirigent
