Duchovní Olomouc po jednadvacáté

Podzimní festival duchovní hudby se každoročně koná v Olomouci od konce září a trvá do půlky října, letos od 21. září do 12. října. Kulturní odkaz a historicky bohaté město s množstvím úžasných a většinou barokních staveb, míst a především duchovních stánků přímo vybízí ke konání nejrůznějších uměleckých aktivit. Podzimní festival má své nezastupitelné místo nejen v městě a olomouckém kraji, ale svým významem překračuje i hranice České republiky již jednadvacet let. Pořadatelem festivalu je občanské sdružení Musica Viva a dramaturgii tvoří zakladatelka a ředitelka festivalu Dobromila Hamplová. A protože v názvu celého festivalu je jeho duchovní poslání, je řádně zaštítěn i arcibiskupem olomouckým Janem Graubnerem, metropolitou moravským. Zaplněné kostely a sály jsou důkazem velké přízně posluchačů, kteří většinu koncertů s povděkem aplaudují ve stoje.

Zájem o festival každoročně projevují domácí média, především partneři TV Noe a Český rozhlas Vltava. Letos TV Noe odvysílala přímý přenos ze závěrečného koncertu a záznam ze zahajovacího večera, Český rozhlas Vltava pořizoval záznam z pěveckého recitálu ukrajinského umělce Tarase Štondy a ze závěrečného koncertu. Pěveckými osobnostmi festivalu byli sólisté Bolšoj těatru v Moskvě, vítězové mnoha světových soutěží i Mezinárodní pěvecké soutěže Maria Callas, tedy již zmíněný ukrajinský basista Taras Štonda a ruská sopranistka Veronika Džioeva. Výrazným dramaturgickým počinem bylo novodobé české uvedení Saint-Saënsova Requiem. Pestrá programová koncepce též připomněla výročí Antonína Dvořáka, dále byly zařazeny tři komorní koncerty různého charakteru, vokální (Martinů Voices), instrumentální (PhilHarmonia Octet) a pěvecký recitál (Taras Štonda). Nyní se blíže věnujme jednotlivým koncertům, interpretům a skladbám, které vytvářely mozaiku uměleckého zážitku letošního festivalu.Zahajovací koncert se konal 21. září v kostele sv. Michala a svým programem oslavil výročí Antonína Dvořáka a přispěl též troškou do mlýna Roku české hudby. Zazněla Mše D dur Lužanská, op. 86 a Te Deum, op. 103. Koncert byl zaznamenán mediálním partnerem TV Noe a nutno podotknout, že ze zpětně produkované zkušenosti z toho koncertu jsem nadšená. Skvělá kamera, úchvatně volené záběry interiéru kostela, nasvícení varhan na kůru, ozvučení a detailní záběry interpretů a dirigenta. Kdo neměl příležitost dostat se na koncert, tento televizní záznam je příjemnou a kvalitní „náhradou“. Tak by bylo možné se též vyjádřit i o režii závěrečného koncertu, který byl snímán v přímém přenosu. Pod taktovkou dirigenta Zbyňka Müllera se představila výborně sehraná Severočeská filharmonie Teplice a téměř stálý host festivalu Spevácky zbor mesta Bratislavy připravený sbormistrem Ladislavem Holáskem. Sbor má na festivalových koncertech svou kvalitou již vybudovanou dobrou pověst, avšak nyní musím vyzdvihnout jeho silnou stránku přednostně v mužských hlasech a jako celek spíše v tempově rychlejších a dynamicky vygradovaných místech. Zde se i kolikrát blýskly ve vysokých polohách ženské hlasy. Tou slabší stránkou byly jemnější a lyričtější pasáže s rozkolísanými ženskými hlasy. Výborně byla zvolená čtveřice sólistů, která v celkovém dojmu vyčnívala jako špička ledovce. Sopranistka Mária Kobielská a altistka Anna Nitrová společně s tenoristou Alešem Voráčkem a barytonistou Romanem Janálem slibovali jednoznačně perfektní výkon a svůj příslib zpečetili samotným vystoupením. Pro Olomoučany bylo potěšením vyslechnout sametový hlas olomoucké rodačky Anny Nitrové (rozené Číhalové) a svérázně osobitý projev Márie Kobielské, kterou mnozí pamatují jako sólistku Moravského divadla, kde začala svou uměleckou kariéru. Vrcholem večera bylo provedení Te Deum, kde svou výraznou uměleckou hodnotu předvedli sólisté Národního divadla – barytonista Roman Janál společně s Márií Kobielskou. Pěvecký potenciál a zvučnost jejich hlasů se výjimečně skvěle pojil s typickou dvořákovskou harmonii. Mše byla provedena v původní verzi pro orchestr a sbor, kde oceňuji perfektní koordinaci varhan z kůru a orchestru umístěného v presbytáři kostela. Za varhany usedl olomoucký vynikající varhaník Karel Martínek, který se též ujal varhanního partu v závěrečném koncertě.Sváteční večer 28. září zpestřilo vystoupení jednoho z nejlepších komorních sborů u nás – Martinů Voices. Koncert se konal na netradičním místě, v chrám sv. Kateřiny a posluchačům se tak otevřely brány dalšího možného sakrálního místa pro konání duchovních koncertů. Olomoučané tento prostor neznali, protože není běžně možné se do tohoto útulného kostelíčka dostat. Hned v úvodní skladbě Miserere Gregoria Allegriho bylo milým překvapením promyšlené prostorové rozvržení dvou vokálních skupin a sólisty. Sbormistr Lukáš Vasilek si nechal v presbytáři pouze pět zpěváků, další rozezněli chrámový prostor z kůru, sólista stál v zadní lodi kostela mezi diváky a skladba tak vyzněla velmi plasticky. Každoročně je do programu cíleně zařazován a cappellový repertoár, na němž se většinou prověří kvalita sborů či ansámblů.

Takovým „prubířským kamenem“ byla umělecky a interpretačně náročná skladba Benjamina Brittena Hymn to St. Cecilia op. 27. Vasilek představil se svým sborem toto dílo v dokonalé podobě, rytmické a deklamační preciznosti, vynikla zde nejen sopránová sóla, ale také jednotlivé pěvecké skupiny. Příjemné a vítané pokračování programu představovalo Čtvero písní o Marii Bohuslava Martinů. Hřejivě a líbezně se poslouchaly nám blízké harmonie českého skladatele a vlastně i poetika zhudebněných textů. Celkem uspokojivé byly i závěrečné duchovní písně Michaela Tippetta Five Negro Spirituals. Martinů Voices spirituály přednesl spíše v umírněném projevu, než by od přednesu černošských spirituálů očekávalo. Projev Martinů Voices byl po celou dobu konání koncertu nesmírně disciplinovaný a zároveň působil uvolněně. Za výsledkem veškerého hudebního zpracování stojí charismatická osobnost sbormistra Lukáše Vasilka a jeho soustředěné a osobité vystupování a vedení sboru po celou dobu trvání koncertu.Další komorní koncert v podání dechového souboru PhilHarmonia Octet proběhl ve středu 1. října v kostele Zvěstování Páně. Silné umělecké renomé tohoto ansámblu je dáno vynikajícími hráči České filharmonie a předními českými sólisty jako jsou Vilém Veverka (umělecký vedoucí) a Monika Boušková (hoboje), Karel Dohnal a Irvin Venyš (klarinety), Ondřej Vrabec a Adéla Triebeneklová (lesní rohy), Václav Vonášek a Martin Petrák (fagoty). Svůj program pojali ve třech skladbách, kde převažovali především klasicistní autoři, vždyť vrcholný klasicismus přál oblibě dechových harmonií. Radostná až bezstarostná Partita Es dur Františka Vincence Kramáře upoutala posluchače líbeznou souhrou všech nástrojů, kde občas prosvítala hobojová sólová místa uměleckého vedoucího. Následoval skok do dvacátého století a také ponor do sonorní hudby estonského skladatele Arvo Pärta, do téměř meditativní, duchovní skladby Fratres. Její variující rytmicko-melodický model byl obohacen ještě o bicí nástroj (dřívka) Jana Kučery. Dynamické vyvíjení a celkové proplétání jednotlivých nástrojů dokázalo udržet posluchače v napjaté pozornosti. Perličkou na závěr byla Serenáda c moll, KV 388 Wolfganga Amadea Mozarta. Tato skladba se řadí ke skladatelově vrcholnému období a přinesla několik interpretačních a hudebních pozoruhodností v podobě synkopických rytmů, či brilantně zahraných fagotových pasáží. PhilHarmonia Octet přinesla do festivalového dění svěží a umělecky vysoce hodnotný výkon.Ojedinělý hudební zážitek v rámci festivalu a nevšední kulturní událostí i pro Olomouc přinesl pěvecký recitál ukrajinského basisty Tarase Štondy. Tento fantastický hudební zážitek významného festivalového hosta z Bolšoj těatru v Moskvě a vítěze pěvecké soutěže Maria Callas měli posluchači možnost vyslechnout v neděli 5. října v sále Klášterního Hradiska. Bude možné si jej připomenout ze záznamu Českého rozhlasu Vltava. Štondovo nadčasové umění, jeho pěvecký projev a nesmírná srdečnost vůči posluchačům nejen mě přesvědčila o dokonalosti jeho uměleckého podání a vystupování.

Před samotným koncertem vystoupila herečka Moravského divadla Olomouc Naděžda Chroboková a přednesla báseň Markéty Procházkové Poselství hudby. V prvním bloku zazněla árie Georga Friedricha Händela Dignare Domine, dále Pieta Signore Alessandra Stradelly, Vergin, tutto amor Francesca Durante, také sólová skladba pro klavír – Busoniho úprava Chromatické fantazie a fugy d moll Johanna Sebastiana Bacha. Je třeba zmínit, že Štondu doprovázela koncertní klavíristka Asja Titovyč, která své klavírní umění měla možnost předvést jak korepetitor, tak sólový hráč. Fantazie podpořená častým používáním pedálu opravdu vyzněla „nebachovsky“, ale ve fuze si klavíristka precizně a brilantně poradila se svižným tempem a vyhrála si s nástupy témat, odlišila dynamicky mezivěty. Po první části barokního repertoáru bylo jasné, že nejde o puristickou a poučenou interpretaci barokní hudby, ale že interpreti pojali barokní hudbu „romantizujícím“ způsobem. Navíc jsem ocenila, že byla přiznána Busoniho úprava Bachovy skladby.

Další dvě části přinesly stylové a repertoárové posuny v podobě dvou náladově závažných árií (In diesen heil’gen Hallen a O, Isis und Osiris) Sarastra z Mozartovy opery Kouzelná flétna a část Bizetovy mše Agnus Dei. V poslední části interpreti uvedli tři duchovní písně Petra Ijiče Čajkovského, Rachmaninovu skladbu Kristus vstal, Borodinovu Romanci a též sólově na klavír zahranou Hudební chvilku č. 4 Sergeje Rachmaninova. Dále zazněl z původně sestaveného programu Vals pro sólový klavír ukrajinského autora Myroslava Skoryka. Závěrečné ovace a nadšení posluchačů nebraly konce, zvláště když jako přídavek zazněla Dvořákova píseň Když mne stará matka z Cigánských melodií. Štonda během svého programu předvedl pěvecké umění na vysoké úrovni, dokázal svůj hlas rozeznít plně a suverénně v celém rozsahu a přizpůsobit jej společně s celkovým projevem kontrastům mezi duchovními skladbami a ukrajinskými romancemi.Závěr patří mistrům, tak nějak by se dal jednou větou popsat výkon interpretů a jejich uměleckou úroveň. A závěrečné koncerty již tradičně patří uznávanému dirigentovi Jaromíru M. Krygelovi. Jeho nastudování a výstavba skladeb nese tradičně špičkové výsledky. Pod jeho taktovkou hudebně vzkvétalo Bruknerovo Te Deum, jež hřmělo radostně chrámem sv. Mořice a následně jej vystřídalo Requiem. Novodobá česká premiéra Saint-Saënsova Requiem neunikla pozornosti ani mediálním partnerům, a tak byl koncert odvysílán v přímém přenosu TV Noe a zaznamenán Českým rozhlasem Vltava.

Krygel sobě vlastním citlivým přístupem k dílu dokázal obě skladby promyšleně významově dynamicky vystavit, prokázal jemnou práci s detaily a použít prostředky k umocnění dojmů a rozvést vše do dokonalé podoby. Ta byla vhodná danému chrámovému prostoru a též prokázala schopnosti sboru a orchestru vždy spolehlivě reagovat na dirigentova gesta. Je též dobrou tradicí, že právě závěrečné koncerty připravované dirigentem Krygelem nesou bohaté a cenné umělecké a hluboké myšlenkové poselství. Už jen řazení obou skladeb. Bouřlivé, jásavé a radostné Te Deum a následný ponor do závažného Requiem, v kterém se promítla vynikající práce s barevností orchestru a neočekávané dovedení díla do tichého konce, kdy závěrečný bouřlivý potlesk jakoby až narušoval našlápnutou cestu na věčnost. Dobrá byla nejenom volba repertoáru, kde obě skladby byly ve zmíněném stylovém i náladovém kontrastu, ale též i výběr Filharmonie Hradec Králové se suverénním výkonem a bezchybný Český filharmonický sbor Brno vždy skvěle připravený Petrem Fialou.

Celková umělecká hodnota byla završena kvartetem sólistů. Ruská pěvkyně Veronika Džioeva uchvátila posluchače svým výrazným projevem, krásným hlasem perfektně technicky vybaveným a pracujícím s dynamickými a výrazovými nuancemi. Ukrajinský basista Taras Štonda se prokázal jako interpret širokého použití. Jeho projev mohli posluchači srovnat s jeho sólovým recitálem i přizpůsobení se jiným a ocenit tak jeho nesmírnou variabilitu v projevu. Zahraniční hosty doplnili svým důstojným a vyrovnaným výkonem čeští sólisté, bezchybný projev altistky Jany Sýkorové a vždy znamenitý tenorista Jaroslav Březina. Ostatně olomoucké publikum je již zvyklé na jejich perfektní výkony.
Podzimní festival duchovní hudby Olomouc 2014

Severočeská filharmonie Teplice
Spevácky zbor mesta Bratislavy
Dirigent: Zbyněk Müller
Sbormistr: Ladislav Holásek
Mária Kobielska (soprán)
Anna Nitrová (alt)
Aleš Voráček (tenor)
Roman Janál (baryton)
21. září 2014 kostel sv. Michala Olomouc

program:
Antonín Dvořák: Mše D dur
Antonín Dvořák: Te Deum
***

Komorní sbor Martinů Voices
Sbormistr: Lukáš Vasilek
28. září 2014 chrám sv. Kateřiny Olomouc

program:
Gregorio Allegri: Miserere
Benjamin Britten: Hymn to St. Cecilia op. 27
Bohuslav Martinů: Čtyři písně o Marii H. 235
Michael Tippett: Five Negro Spirituals
***

PhilHarmonia Octet
­– Vilém Veverka (hoboj)
– Monika Boušková (hoboj)
– Irvin Venyš (klarinet)
– Karel Dohnal (klarinet)
– Ondřej Vrabec (lesní roh)
– Adéla Triebeneklová (lesní roh)
– Václav Vonášek (fagot)
– Martin Petrák (fagot)
1. října 2014 kostel Zvěstování Páně Olomouc

program:
František Vincenc Kramář: Partita Es dur (PadK IV: 15)
Arvo Pärt: Fratres
Wolfgang Amadeus Mozart: Serenáda c moll KV 388
***

Pěvecký recitál
Taras Štonda (bas)
Asya Titovyč (klavír)
5. října 2014 Klášterní Hradisko Olomouc

program:
– Georg Friedrich Händel: Dignare Domine
– Alessandro Stradella: Pieta Signore
– Francesco Durante: Vergin, tutto amor
– Johann Sebastian Bach: Chromatické fantazie a fugy d moll
– Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna
In diesen heil’gen Hallen
O, Isis und Osiris
– Georges Bizet: Agnus Dei (část)
– Sergej Rachmaninov: Kristus vstal
– Alexandr Borodin: Romance
– Sergej Rachmaninov: Hudební chvilka č. 4
– Myroslav Skoryk: Vals pro sólový klavír
přídavek:
Antonín Dvořák: Cigánské melodie
– Když mne stará matka
***

Filharmonie Hradec Králové
Český filharmonický sbor Brno
Dirigent: Jaromír M. Krygel
Sbormistr: Petr Fiala
Veronika Džioeva (soprán)
Jana Sýkorová (alt)
Jaroslav Březina (tenor)
Taras Štonda (bas)
12. října 2014 chrám sv. Mořice Olomouc

program:
Anton Bruckner: Te Deum
Camille Saint-Saëns: Requiem

www.podzimni-festival.cz

Foto Podzimní festival duchovní hudby Olomouc, Archiv Ars Viva