Za komunistického režimu byl Jindřich Černý perzekvován, v době studií byl odsouzen za protistátní činnost. Ředitelem Národního divadla byl v letech 1991 až 1993 a byl například zastáncem odděleného působení dnešní Státní opery od ND.
Černého syn Ondřej Černý byl ředitelem první české scény v letech 2007 až 2012, v době jeho působení se naopak obě scény spojily, proti čemuž protestovala část zaměstnanců Státní opery i veřejnosti.
Jindřich Černý se narodil 20. června 1930. V letech 1948 až 1952 vystudoval pražskou Filozofickou fakultu UK a DAMU. Byl odsouzen pro studentskou protistátní činnost, trest vykonával ve vojenské pracovní jednotce v kamenolomu. Do roku 1960 směl spolupracovat s kulturními institucemi pouze externě, v letech 1960 až 1970 byl redaktorem a později i šéfredaktorem divadelní redakce agentury DILIA.
Podílel se na vydávání divadelních her jako editor, překladatel či autor doslovů, na rozhlasových úpravách a dramatizacích, studijních edicích DILIA či divadelních bibliografiích. Jako divadelní kritik publikoval v letech 1957 až 1970 v odborných divadelních časopisech, v Lidové demokracii a v Hostu do domu. Po zákazu činnosti se stal na tři roky nočním hlídačem. V roce 1977 nastoupil do Archivu Národního divadla. V dalších letech pak v Národním divadle pracoval jako vedoucí tiskového oddělení, odborný redaktor a od roku 1990 jako vedoucí propagace.
Po roce 1989 pokračoval v publikační činnosti v Lidových novinách a odborných divadelních časopisech, je autorem několika hereckých monografií.
