V první uvedené performanci Fish Eye se akrobatka vyjímala na čtvercové platformě, umístěné doprostřed proudu řeky. Žena v krátkém bílém kostýmu zakončeném plovací čepicí poutala pozornost i díky stejnobarevné ohebné rouře, v níž mizely její horní končetiny a s níž manipulovala tak, aby transformovala vlastní fyzické proporce a nechala vznikat odlidštěné tvary připomínající živočichy nebo abstraktní individua. Vrásčitá roura přecházela z rukou na hlavu či na úroveň pasu. Bohatá asociativní mapa by obsahovala pojmenování postavy jako rusalka, divoženka, roztodivné vodní stvoření či ztělesnění vodní pěny atp. Z početného davu zvědavých diváků se pak ozývala nazvání jako slon, vysavač, trubka, obecně zaznívala touha rozpoznat konkrétní obrazy v říční scenérii, z obou stran sevřené dopravní komunikací, po níž jezdila realita.
Eliška Brtnická za denního světla, za podpory zvuků Stanislava Abraháma mizejících v ruchu podkrkonošského města, citlivě rozvíjela tanečně ekvilibristické choreografie, z nichž vyvěral klid a zároveň v nich proudila energie živená prostředím. Do vody máčela vlasy, tak jako když ve svém představení Enola nabírala do vlasů barvu, aby jí a jimi v zavěšení na hrazdu cákala čáry a tvary. V trutnovském uvedení Fish Eye hrazda vystupovala z vody. Na ní balancovala, zatímco voda protékala dál a na své hladině odrážela mraky. Elastičností svého těla, momenty nehybnosti a úzkým vztahem k okolí dosahovala Brtnická až estetického rozměru živé konceptuální instalace.
Typ performancí přizpůsobovaných aktuálním prostorovým možnostem významně těží z přirozeného napětí, které se automaticky vyjevuje s objevováním a obezřetností k novému, nebo méně probádanému okolí. Zatímco performance Fish Eye je více poezií, básní v proudu řeky nebo tekutosti bytí, pak Hang Out působí jako dobrodružná expedice s cílem sáhnout si na kousek nebe.
V sobotním odpoledni stála performerka uprostřed vyasfaltované ulice. K pasu se jí sbíhaly štráfované ohraničovací stuhy. Po odstřižení výstražných pásek, které ji symbolicky blokovaly – držely při zemi, našla Eliška Brtnická v nedalekém trutnovském pivovaru Krakonoš ideální podmínky k realizaci cesty vzhůru. Vyskočila na branku, vytáhla se na první střechu, dostala se k římse, na které vyzkoušela svou citlivost k hranám a rozeznávací schopnost se zaslepenýma očima, pokračovala výš k bezpečnostnímu žebříku, kolem potrubí, všímala si architektonických detailů, mizela a vycházela, jako by prostupovala stavbou. Vyšplhala se nad dvě desítky metrů. Vystoupala po komínových stupíncích, které následně využívala k opoře pro fyzickou hru, jež spočívala v proměnách pozic, které naznačovaly důležitost otáčet perspektivu a nahlížet svět i s nohama nad hlavou.
Adrenalinová audioprocházka se díky bezdrátovým sluchátkům zároveň stala příběhem každého z diváků. Zatímco naslouchali vzpomínkám na dětský risk vyprávěným z dospělého odstupu, následovali průvodce, průběžně zastavovali a mnohdy se zakloněnou hlavou a údivem sledovali akce Brtnické, která v prostoru vynikala právě i díky červenobílým páskám, jež za ní vlály. Při pohledu na artistické výkony spjaté s industriálním prostředím se slova jako opatrnost a nebezpečí stavěla až za výzvu, odvahu a osahávání limitů. Dynamický fyzický projev, který divákům dokázala zprostředkovat i autentická zvuková stopa – zejména přenos jejího snímaného dechu a přirozené zvuky vznikající na trase, obsahoval i vědomí zranitelnosti a rozeznávání nástrah.
Performativní experiment spjatý s atypickými lokalitami, vyžadující hlubokou koncentraci, mohl působit jako městský parcour s verbálním doprovodem, ale také jako sociologická sonda na téma sebeomezování pod záminkou ochrany. Eliška Brtnická fyzicky interagovala s architekturou, provázala umění tělesnosti s pevnými body a akcentovala individuální způsob vidění. Její pohled z výšky a do dálky kontrastoval s pozorováním publika pevně stojícího na zemi. A ačkoliv se její projev také mohl s velkou nadsázkou jevit i jako vizualizovaná rutina údržbáře komínu, nepostrádal poetiku a hravost. Díky tvůrčímu přístupu a viditelné zkušenosti zakořeněné ve vzdušné akrobacii dokázala autorka překlenout výškové rozdíly a neustále k sobě poutat zvídavou pozornost.
Eliška Brtnická s každou další variací Fish Eye či Hang Out umělecky a technicky rozvíjí akrobatický urbanismus s divadelním nádechem.
Psáno z festivalu Cirk-UFF, který se konal v Trutnově ve dnech 2.–6. 6. 2021.
Fish Eye
Koncept, performer: Eliška Brtnická
Sound design, performer: Stanislav Abrahám
Light design a technika: Vlado Veleta, Prokop Vondruška
Kostýmní spolupráce: Petra Vlachynská
Produkce: Eva Roškaňuková
Scénografický objekt je převzat z inscenace Nesnesitelná tekutost bytí.
Performance uvedena 4. 6. 2021 v řece Úpě pod mostem za Okresním soudem v Trutnově.
Hang Out
Koncept, performance, scénografie: Eliška Brtnická
Scénář: Eliška Brtnická, Viktorie Knotková
Voice-Over: Tereza Hofová
Dramaturgická spolupráce: Viktorie Knotková
Supervize: Stéphanie N’Duhirahe
Sound design: Roman Džačár, Stanislav Abrahám
Performance uvedena 5. 6. 2021 v areálu trutnovského pivovaru.
