Calmus Ensemble tvořený dvěma zpěvačkami a třemi zpěváky není tak docela souborem úzce specializovaným na starou hudbu. Hudba pozdní renesance je mu spíše jen jednou z repertoárových oblastí, příhodnou pro soubor daného složení – třeba vedle hudby romantické či soudobé, a to včetně popu a jazzu. Pro soubor, který si zakládá i na atraktivní neotřelé prezentaci hudby (lze jej v tomto ohledu srovnávat třeba s mnohem slavnější skupinou King’s Singers, která však samozřejmě vystupuje v čistě mužské sestavě s kontratenoristy), je zvolený stylově sevřený a závažný program zřejmě ne zcela typický.
Koncert zahájilo moteto na text 13. žalmu Herr, wie lang wilt du mein so gar vergessen (Jak dlouho ještě, Pane, na mne ani nevzpomeneš) slezského skladatele Thomase Stoltzera (ca 1480 – ca 1526), který působil též na dvoře uherského a českého krále Ludvíka Jagellonského. Dílo svými kvalitami připomíná tvorbu Josquina Despreze, jenž byl autorovým současníkem. Zaznělo v poměrně subtilním zvuku, v němž se mohla prosadit i altistka Maria Kalmbach (altový part je v tomto repertoáru obvykle pro ženský hlas nevýhodně nízko položen), výrazově však nepříliš působivě.
To by se dalo říci i o provedení Lassových pětihlasých Lamentacích proroka Jeremiáše, které tvořily hlavní náplň programu. Byly to Lamentace pro Zelený čtvrtek a Bílou sobotu. Odděloval je blok skladeb Leonharda Lechnera (ca 1553-1606), skladatele, jehož kompozice jsou založené na kontrastech a určitém dramatismu a v něčem již poukazují k době baroka. V podání Calmus Ensemble zaujalo zejména třídílné moteto Herr, decke mich in deiner Hütte (Pane, skryj mě ve své chýši) a moteto Gott gibt, Gott nimmt (Bůh dává, Bůh bere), opět zpracovávající starozákonní náměty.
Devízou souboru, který je v mnoha ohledech vysoce profesionální, je bezesporu dobrá sezpívanost a kompaktnost zvuku (sestava členů souboru byla přitom v posledním roce částečně obměněna). Ansámblový zpěv nicméně vyžaduje i sólistické kvality projevu a členové Calmus Ensemble jimi zřejmě disponují v nestejné míře, což se projevovalo zejména v pasážích Lamentací s redukovaným obsazením. Výrazové a dynamické možnosti pěvců se zdály jako poměrně omezené, kultivovanou znělostí svého hlasu se v tomto poněkud vymykal asi jen basista Manuel Helmeke.
Drobnými kazy, které jsou v takto pro posluchače „transparentní“ hudbě velmi zřetelné, byly mimo jiné nejisté nástupy v některých předělech (asi nejvýrazněji u jinak obstojně zpívající sopranistky Anji Pöche). Celkově se zdálo, že by dojmu prospěla výraznější deklamace a větší kontrasty, Lassovým Lamentacím možná místy i větší obsazení se dvěma zpěváky do hlasu. Interpreti si situaci nijak neulehčili, Lamentace pro daný den (mající tři části) zazněly v obou případech v jednom celku bez spočinutí, i Lechnerova moteta následovala v rychlém sledu za sebou.
Vystoupení bylo zakončeno v uvolněném duchu zdravicí barytonisty Ludwiga Böhmeho a dvěma ne právě citlivě vybranými přídavky, které se rozcházely s celkovou dramaturgií koncertu. Prvním soubor připomenul v osobě Johanna Sebastiana Bacha (efektní závěr z moteta Singet dem Herrn) Lipsko jako své domovské město, druhý, který nebyl ohlášen, pak představoval posun až někam do romantismu.
Přestože Calmus Ensemble nepředvedl špatný výkon, nabízí se otázka, jestli pozvání právě tohoto souboru s tímto typem programu bylo ve všech ohledech dobrou volbou. Calmus Ensemble nicméně nepřijel do Prahy jen koncertovat. Jako je tomu i u jiných podobných souborů, věnují se členové ansámblu i vzdělávání či mentoringu mladých začínajících umělců. V Praze tak na své vystoupení navázali jednodenními kurzy, který byly přidruženou akcí Letních slavností staré hudby. Ty ještě z vokální hudby nabídnou mimo jiné koncert starých irských písní a tanců v podání souboru A Nocte Temporis a tenoristy Reinauda Van Mechelena 26. července či francouzské baroko v rámci závěrečného koncertu 5. srpna, na kterém vystoupí Collegium Marianum s hostujícími sólisty.
Hodnocení autora recenze: 60%
Letní slavnosti staré hudby – A Cappella
20. července 2021, 20.00, Emauzské opatství, kostel Panny Marie Na Slovanech
Program:
Orlando di Lasso: Hieremiae prophetae lamentationes et aliae piae cantiones
Thomas Stoltzer: Herr, wie lang wilt du mein so gar vergessen?
Leonhard Lechner: Nackend bin ich aus meiner Mutter Leib kommen
Leonhard Lechner: O Menschenkind, merk eben
Leonhard Lechner: Selig ist der gepreiset
Leonhard Lechner: Herr, decke mich in deiner Hütte
Leonhard Lechner: Gott gibt, Gott nimmt
Calmus Ensemble:
Anja Pöche – soprán
Maria Kalmbach – alt
Friedrich Bracks – tenor
Luudwig Böhme – baryton
Manuel Helmeke – bas
