Magdalena Švecová trochu jinak

Když vaří múzy – nová kniha, mapující svět klasické hudby skrze výrazné interprety, jejich vzpomínky a v neposlední řadě i vztah k vaření a jídlu jako takovému. Její autorka, Jitka Novotná, přibližuje jednotlivé protagonisty v miniseriálu, určeném pro naše Kuloáry. 
***

Tak nějak o sobě víme od dětství. Jejího tatínka Jaroslava Krčka netřeba představovat. Pro obveselení uvedu jednu perličku: Před lety režíroval pan Krček na supraphonské nahrávce cimbálovou muziku Olšava, kterou primášoval můj otec Lubomír Málek. Mezi prací zašli k nám domů na oběd, a protože se pan režisér věnoval natáčení s Olšavou víc než vehementně (jinak to ani neumí), přemohla ho po vydatném jídle únava. Rodiče mu nabídli, ať se natáhne, což se sympatickou spontánností přijal. Moje tehdy tříletá všetečná sestřička Táňa se ho však záhy vydala tajně okukovat a ofukovat. Ten vousatý pán ji zaujal, a protože měl tak znělý, vemlouvavý hlas a rozzářený pohled, bylo lepší ho sledovat ve stavu bdělém… Zkrátka mu, nezbednice, nedala pokoj a opakovaně ho budila!

Tahle Táňa pak vystudovala housle a s Madlenkou Švecovou, která se upsala témuž nástroji, se potkávala při různých akcích konzervatoristů (mladí kumštýři, jak známo, oplývají i uměním organizovat události četné a památné). Ani nevím, kdy jsem se s Magdalenou potkala osobně já – ale jiskra porozumění a sympatií přeskočila velmi rychle (a to jsme prosím obě „beránci“!). Upoutala mě její režijní práce, poctivost, propracovanost inscenací, citlivý a v každém směru dotažený přístup. Tvůrčí a oddaná dobré věci je i ve výchově dvou dcer. Myslím, že umí být skvělou oporou svému partnerovi, dirigentu a klavíristovi Davidu Švecovi. A kamarádství? V něm se také rozdává! Za jeden z jeho projevů považuji Madlenčinu ochotu stát se první zpovídanou v knize Když vaří múzy (děkuji!).S dozvukem vánočních dnů si vás dovolím pozvat k provoněným okamžikům, kdy se u Švecových peče. Paní režisérka při tom poslouchá Šedesáté Vánoce Františka Nepila nebo Musiku Bohemiku a mileráda se oddává nostalgii. Jaká je vlastně cukrářka a kuchařka? „Mlsná! Pořád vylepšuji, dolaďuji, hledám optimální poměry. Jsem spíš instinktivní, ne úplně ráda vařím podle receptů, využiju je spíš jako inspiraci a pak si jídlo připravím po svém. Hlavně se snažím vařit i jíst s chutí. Myslím, že tady, stejně jako v umělecké tvorbě, není marná určitá stručnost. Vymyslet šikovnou kombinaci chutí, které jsou možná i zdánlivě protichůdné, a hlavně ty kombinace nepřeplácat. V kumštu je to podobné, někdy máte chuť dát tam všechno, jako pejsek s kočičkou, a taky teprve postupem času pochopíte, že pro vynikající chuť stačí pár ingrediencí, ale šikovně vybraných! Zkrátka nejtěžší je objevit jednoduchost.“

Zvlášť ráda prý vaří po premiéře. Vymýšlí nové kombinace a pokrmy, radostně v kuchyni tvoří, už proto, že má co dohánět. Zdědila to po mamince: „Měla na podobné stavy, třeba po návratu ze zájezdu, termín ‚nevyvařená a nevypečená‘!“Teď možná leckoho překvapím, prozradím-li, že paní režisérka vařila také v zahraničí. Tedy v době, kdy si coby studentka houslí na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst přivydělávala jako výpomoc v rodině. Do jejího příchodu se stravovali, řekněme, „instantně“. Šikovné české děvče však obrátilo jejich stravovací návyky naruby: houbová omáčka, kynuté knedlíky, do křupava upečené kuřátko. A otec rodiny, který se do té doby vyhýbal masu, rád pozapomněl na své vegetariánské odhodlání.

V rozhovoru se vypravíme i na Krčkovic chalupu v Lomnici nad Popelkou. V rámci tamního komorního festiválku pochopitelně dojde na krmi hudební, ale neopomeneme ani hostinu třeba… pro kompletní osazenstvo Komorní filharmonie Pardubice. Na pozvání rodiny Krčkových do Podkrkonoší přijížděly a přijíždějí osobnosti velkého formátu – Vladimír Komárek, Radovan Lukavský, Zdeněk Mahler, Alfred Strejček, Jitka Molavcová, Hana Kofránková, Boris Hybner, Jiří Pavlica… Tady do Magdalenina života vůbec poprvé vstoupilo divadlo: „Dodneška obdivuji maminku, která podporovala mé a bráchovy divadelní aktivity, když nám na chaloupce dopřála jednou za rok týdenní soustředění. Dorazilo s námi patnáct vrstevníků, teenagerů (a tudíž lidí ve věku nejhladovějším), a zatímco jsme pilovali své představení, maminka pro všechny vařila.“

Jak patrno, Magdalena Švecová patří k těm šťastným, kdo se s krásou a různými projevy umění potkává odmalička. A dokáže je s grácií předávat dál. Jestli nachází nějakou souvislost mezi kumštem a vařením? „Muzika je vlastně taky ,pokrm‘ – pro hladovou duši.“
www.kdyzvarimuzy.cz

Foto Andrea Filičková