Fantastická symfonie Hectora Berlioze je mezníkem ve vývoji světové symfonické hudby. Vytvořil tzv. programní symfonii, která podřizuje hudební ztvárnění mimohudebnímu obsahu, jímž může být příběh, představa nebo myšlenka. Dílo nese podtitul Epizoda ze života umělcova a bylo inspirováno skladatelovou láskou k herečce Harriet Smithson. Berlioz hudebně zpracoval romantické a fantaskní představy v mistrovské, pestrobarevné instrumentaci a v precizně strukturovaných symfonických obrazech. Hudba odráží duševní poryvy umělce, který podléhá vizím neopětované lásky.
Skladby Andrého Joliveta, v čele s jeho Koncertem pro flétnu, patří k základním dílům flétnového repertoáru 20. století. Jolivet byl zvukem flétny fascinován, považoval ho za jakýsi „dech života“ a spojoval si ho s iluzí dávných, prehistorických časů. Koncert pro flétnu a orchestr č. 1 přibližuje sólistka večera Sylvie Schelingerová: „Není to typický romantický koncert s flétnou, která byla vždy považována za melodický a zpěvný nástroj. André Jolivet a ještě dříve Edgar Varèse představují flétnu v úplně jiném světle. Již od mala jsem milovala nahrávku v podání francouzského flétnisty Jean-Pierre Rampala a André Joliveta v roli dirigenta. Jsem moc ráda, že mám nyní možnost si tento koncert v Košicích zahrát. Moc se těším!“
Paul Dukas je významnou osobností současné francouzské hudby. Jeho skladby se vyznačují harmonickou bohatostí, nápaditostí a oslnivou instrumentací. Jeho nejpopulárnějším dílem je bezpochyby symfonické scherzo Čarodějův učeň z roku 1897, které vzniklo na motivy stejnojmenné Goethovy balady.
Kaspar Zehnder o koncertě: „Obvykle se snažím co nejvíce ztotožnit s programem, který diriguji. Musím říci, že ačkoli hrajeme čistě francouzský program, díla se od sebe stylově velmi liší. V Berliozově Fantastické symfonii se mi líbí revoluční zvuk orchestru, bohatá instrumentace se čtyřmi fagoty, dvěma harfami a velkým množstvím bicích nástrojů. Dojímá mě opilecká fantazie hlavní postavy – básníka, eminentně romantické téma a orchestrace silně ovlivněná klasickými zvukovými efekty jako u Beethovena. Dukas pracuje s goethovským kontextem a převádí Čarodějova učně do brilantní orchestrální partitury. Jeho psaní je mnohem romantičtější, ale překvapivě zní ještě méně moderně než Berlioz. V této partituře se mi líbí zejména groteskní fagotové momenty tématu, ale také strašidelný začátek – je to jako thriller. Na Jolivetově flétnovém koncertu obdivuji chladný oheň hudby obecně a průzračnou orchestraci, která je víc než jen doprovodem, je to skutečná koncertantní symfonie.“
Koncert se uskuteční v režimu „základ“. Nadále platí povinnost mít horní cesty dýchací zakryté respirátorem FFP2.
