„Vzdálený zvuk je pro mne příběhem dnešního světa, odehrávajícím se v neurčitém, životem pulsujícím, moderním evropském městě. Stejně jako ve Schrekerově libretu jsme i v našem pojetí svědky vztahu dvou lidí a přihlížíme jejich třem setkáním a opětovným odloučením, mezi nimiž uběhne vždy několik let. Tento příběh však pro mne není vyprávěním o romantické lásce a klamných iluzích, ale zamyšlením se nad podstatou a právy skutečného talentu. O to více, pokud takový talent náleží ženě,“ představuje svůj režijní záměr Timofej Kuljabin. Opera, jejíž historie se začala odvíjet na počátku 20. století a o jejíž uvedení v Praze usiloval Alexander Zemlinsky od roku 1911, měla nakonec svou premiéru 18. srpna 1912 ve Frankfurtu nad Mohanem. Nové německé divadlo v Praze však bylo druhou operní scénou na světě, která tento titul uvedla. Stalo se tak 20. května 1920 pod taktovkou Alexandra Zemlinského. „Schrekerova tvorba zažívá v posledních letech v Evropě velkou renesanci, takže když jsme se rozhodli realizovat projekt Musica non grata, bylo mi jasné, že Vzdálený zvuk bychom do něho měli určitě zařadit. Jde o mimořádně krásný, pozdně romantický hudební jazyk s velmi silným autobiografickým příběhem. Osobně si myslím, že je to jedno z mistrovských operních děl 20. století,“ říká umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansen.
Inscenační tým se nechává pro svou režijní koncepci inspirovat filmem Spalující touha Stanleyho Kubricka či Amadeem Petera Shaffera. Plně využívá zvukových efektů předepsaných přímo skladatelem, který si rafinovaně pohrává se sluchovou perspektivou diváků. Ti se tak mohou těšit na sbor schovaný za scénou či malé ansámbly rozeseté v tajných zákoutích. V mnoha ohledech je zajímavé i scénické řešení, jež pracuje s motivem nekonečné chodby. „Ve Schrekerově verzi přichází Grete na konci úplně o všechno: o lásku, o svůj život, ze kterého nic nezbylo. V našem příběhu vyhrává svůj život zpět. Nazval bych ji takovou ‚self-made woman‘,“ dodává Timofej Kuljabin.
V hlavních rolích se představí sopranistka Světlana Aksenová v roli Grete a tenorista Aleš Briscein v roli skladatele Fritze. Hudebního nastudování se ujal hudební ředitel Státní opery Karl-Heinz Steffens, který bude řídit Orchestr a Sbor Státní opery. Titul se v Praze dočká pěti uvedení.
Vzdálený zvuk
Hudba a libreto: Franz Schreker (1878–1934)
Dirigent: Karl-Heinz Steffens / Richard Hein
Režie: Timofej Kuljabin
Scéna: Oleg Golovko
Kostýmy: Vlada Pomirkovanaja
Světelný design: Taras Mikhalevsky
Sbormistr: Adolf Melichar
Dramaturgie: Jitka Slavíková / Ilja Kucharenko
Grete: Světlana Aksenová
Fritz: Aleš Briscein
Grete (Double): Kristýna Štarhová
Starý Graumann / Hrabě: Daniel Scofield
Stará Graumannová / Číšnice: Veronika Hajnová
Stará žena / Španělka: Daria Rositckaia
Hostinský / Baron: Ivo Hrachovec
Herec od šmíry: Jiří Rajniš
Dr. Vigelius: Miloš Horák
Mizzi: Zuzana Ballánová
Mary: Tereza Štěpánková
Milli: Lenka Pavlovič
Rudolf: Jiří Hájek
Rytíř / 1. sborista: Václav Sibera
2. sborista: Pavel Borek / Alexander Laptěv
Podezřelé individuum: Jan Mária Hájek
Gondoliér: Michael Skalický / Vladimír Müller
Fritzova milenka: Kristina Kubová / Eliška Mourečková
Orchestr Státní opery Sbor Státní opery
Premiéra: 20. a 26. března 2022 od 19.00 ve Státní opeře
Reprízy: 29. března, 3. a 10. dubna 2022
