Koncert otevřelo Debussyho trio, s lehkostí zahraným tématem klavíru, které svou lehkostí zvuku evokovalo jarní déšť. Následně téma převzal houslista, jenž rozvinul plynulou kantilénu a posléze ho vystřídalo violoncello. Všichni hráči hráli energicky a s plným nasazením se ujímali svých sólových míst. Tóny violoncellisty Daniela Müllera-Schotta byly dobře rozezvučené, bohaté na alikvoty a melodie v jeho podání měla jistý nádech elegance a šarmu. Vzhledem ke složitějšímu členění melodií využil vibrato pouze na některých místech, většinou na začátku nebo ke konci hudební fráze. Druhá věta působila hravě a zde se začala projevovat virtuozita hudebníků především ve vzdušných spiccatech, melodických ozdobách a zvučných pizzicatech. Dynamika byla detailně vypracovaná a souhra hráčů byla na vysoké úrovni. Třetí větou se opět linula půvabná violoncellová melodie a ve čtvrté větě vtáhl diváky do děje klavírní part, který byl přednesen poutavě a zároveň lehkou technikou.
Brahmsovo Klavírní trio č. 3 c moll vybudilo publikum v sále svým závažnějším úvodem ve fortissimu a celkovou zvukovou proměnou v sytější a intenzivnější tóny. Ostrý tečkovaný rytmus posléze nahradila tajuplná unisona houslí a violoncella, která rozehrála širokou paletu barev zvuku, jež podpořilo kontinuální vibrato ve smyčcích. Ve druhé větě hudba více agogicky pulsovala, během sólového partu klavír doprovázely smyčce pizzicaty. Na dojemné duo houslí a violoncella třetí věty navázal klavírní part. V této hudbě předvedl violoncellista šťavnaté basové tóny zejména v harmonických pasážích. Poslední věta dovedla celé trio do úspěšného finále, kde hráči hráli v plném nasazení a neustále prokazovali, že si co se týče zvuku i technického provedení jsou rovnocennými partnery.
Petr Iljič Čajkovskij věnoval své Klavírní trio a moll op. 50 skladateli a dirigentovi Nikolaji Rubinsteinovi, který tehdy nečekaně zemřel. S podtitulem „Na památku velkého umělce“ tak vytvořil věčné dílo plné bohatých nástrojových kombinací a nádherné hudby.
Toto dílo je ryze romantické, a tak tomu byla přizpůsobena i interpretace. Na začátku se ozvala tklivá violoncellová melodie, na kterou navázaly housle. Opět se zde posouvalo vše do krajností, od střídání témbrů po náhlé změny dynamiky. Plastická dynamika vévodila druhé větě a ke konci se sólo houslí a violoncella jevilo jako pouhá vzpomínka. Klavírní úvod následující věty působil narativně a poté se ozvala sladká melodie houslí, které violoncello přizvukovalo. Tato hudba byla lehčím předstupněm konečné věty, kde se naplno projevila virtuozita všech interpretů a jejich kultura zvuku nepřestávala obecenstvo udivovat. Křišťálové výšky houslí, celkově velmi živé tempo i sladkobolné a napínavé violoncellové melodie vyburcovaly publikum k nepřetržitému potlesku. Tento koncert dokázal, že komorní hudba může být stejně atraktivní jako sólový koncert, jen je nutné ji zahrát s patřičným umem a iniciativou.
Pražské jaro: Víkend komorní hudby II – Tjeknavorian, Schott a Vinnickaja
22. května 2022, 20:00 hodin
Rudolfinum – Dvořákova síň
Program:
Claude Debussy: Klavírní trio G dur
Johannes Brahms: Klavríní trio č. 3 c moll op. 101
Petr Iljič Čajkovskij: Klavírní trio a moll op. 50
Účinkující:
Emmanuel Tjeknavorian – housle
Daniel Müller-Schott – violoncello
Anna Vinnickaja – klavír
