„Tento program zve posluchače na cestu napříč Evropou prostřednictvím možná nejkrásnější a nejexpresivnější hudby, která kdy byla napsána pro loutnu,“ říká Thomas Dunford o svém debutu na festivalu Pražské jaro. „Každá ze skladeb je oknem do duše své doby, každá dává vyniknout poetice tohoto nástroje a jeho věčné síle nás dojmout.“
Program recitálu otevře hudba anglického renesančního mistra Johna Dowlanda (1563 – 1626), jednoho z nejslavnějších loutnistů své doby, současníka Williama Shakespeara, který působil mimo jiné u dánského královského dvora Kristiána IV. Jeho hudba, prostoupená melancholií, intimitou i jemnou elegancí, dodnes představuje vrchol renesanční loutnové tvorby. Vedle legendární pavany Lachrimae zazní například meditativní Semper Dowland semper dolens, temperamentní The King of Denmark’s Galliard, poetická skladba A Dream či populární Frog Galliard. Dowlandova hudba fascinuje schopností spojovat prostotu melodické linky s mimořádnou emocionální intenzitou.
Italskou hudební tradici připomenou virtuózní Toccata Girolama Kapsbergera (1580 – 1651) a taneční Calata alla Spagnola Juana Ambrosia Dalzy. Francouzské baroko budou reprezentovat Robert de Visée (1652 – 1725), dvorní loutnista Ludvíka XIV. a Ludvíka XV., a Marin Marais se slavnou skladbou Lidské hlasy v Dunfordově vlastní úpravě pro loutnu.
Večer zakončí Dunfordova transkripce monumentální Chaconny z Partity č. 2 d moll BWV 1004 Johanna Sebastiana Bacha. Jedna z nejslavnějších skladeb evropské hudební historie zde zazní v subtilnější, intimní zvukové perspektivě blízké světu barokních strunných nástrojů, nikoli v romantické podobě známé z pozdějších klavírních úprav.
Thomas Dunford patří k nejvyhledávanějším loutnistům současnosti a bývá oceňován pro mimořádně přirozený, spontánní způsob hry i schopnost oslovit publikum napříč generacemi. Narodil se v Paříži do hudební rodiny a na loutnu začal hrát už jako dítě. Studoval na pařížské konzervatoři a později na prestižní Schole Cantorum ve Švýcarské Basileji u legendárního loutnisty Hopkinsona Smithe. Vedle historicky poučené interpretace je pro něj charakteristická také otevřenost vůči různým hudebním žánrům a dramaturgická nápaditost.
Během posledních let debutoval v sálech jako Carnegie Hall v New Yorku, Wigmore Hall v Londýně či Berlínská a Pařížská filharmonie. Spolupracuje s předními soubory staré hudby, mimo jiné s Academy of Ancient Music, Les Arts Florissants nebo ansámblem Pygmalion. V roce 2018 založil vlastní Jupiter Ensemble, se kterým propojuje repertoár 17. a 18. století s nečekaně širokým hudebním záběrem sahajícím až k úpravám písní Beatles. Pravidelně vystupuje také s cembalistou Jeanem Rondeauem, jednou z výrazných osobností mladé generace interpretů staré hudby.
Recitál Thomase Dunforda slibuje mimořádně soustředěný večer, v němž se propojí historická hudba, komorní intimita Anežského kláštera a interpret, který dokáže loutnu představit jako nástroj překvapivě současný, barevný a emocionálně bezprostřední.
