Mohl byste se našim čtenářům blíže představit?
Jmenuji se Sebastian Cretan [krecan], je mi 15 let a pocházím z malé vesničky v Západních Čechách, nedaleko Mariánských Lázní. Jako dítě mě zajímaly především traktory a technické stroje, ale později převážila hudba, hrál jsem na několik nástrojů. V současnosti studuji prvním rokem pozoun na Pražské konzervatoři u prof. Josefa Šimka.
Jaké bylo vaše dětství s hudbou? Byla přirozenou součástí vašeho domova, nebo jste si k ní našel cestu sám?
Oba moji rodiče jsou hudebníci, takže jsem s hudbou vyrůstal. Když rodiče rozpoznali můj talent, dali mě ve čtyřech letech na klavír. Pozoun jsem si vybral sám, ten se mi líbil asi od pěti let, ale byl jsem na něj tehdy moc malý.
Jaké byly vaše hudební začátky? Pamatujete si moment, kdy jste si poprvé uvědomil/a, že hudba nebude jen koníček, ale životní cesta?
Nepamatuji si začátky úplně přesně, ale řekl bych, že pocit životní cesty přišel s první velkou soutěží, bylo to v roce 2022 na Pro Bohemia Ostrava – zde jsem tehdy vyhrál pozoun i klavír.
Proč jste si nakonec vybral právě svůj obor?
Protože se mi líbil trombon svým neobvyklým tvarem a zvukem. Odmala jsem ho pozoroval a zaujal mě natolik, že jsem na něj chtěl začít hrát.
Jaké bylo vaše první setkání s Pražskou konzervatoří?
Před přijímacími zkouškami jsem byl na konzultaci u prof. Šimka, a tehdy jsem poznal, že u něho na Pražské konzervatoři chci opravdu studovat.
Co je podle vás na studiu hudby nejtěžší – a co naopak nejkrásnější?
Nejtěžší je zorganizovat si čas: cvičit na nástroj, učit se do toho teoretické předměty a najít si i chvilku volna.
Nejkrásnější je, když vidím výsledky své práce.
Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte? Nebo je nějaké vystoupení, které vám utkvělo v paměti víc než ostatní? Co pro vás znamenalo?
Své první vystoupení si nepamatuji, ale v paměti mi utkvěl koncert v Rudolfinu, kdy jsem hrál v necelých jedenácti letech sólově na klavír za doprovodu Karlovarského symfonického orchestru, pod taktovkou Jana Kučery, v rámci festivalu Dvořákova Praha 2021.
Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti? Vzpomenete si na osobnost, která vás během studia nejvíce ovlivnila – a čím?
Na pozoun jsem chodil do ZUŠ F. Chopina v Mariánských Lázních k panu učiteli Slavomíru Országhovi, který mi dal skvělé pozounové základy. Předtím jsem hrál několik let na zobcovou flétnu u pana učitele Karla Hovorky, který mi vlastně otevřel svět dechových nástrojů.
Na klavír jsem chodil nejprve do stejné ZUŠ k paní učitelce Marii Skalkové a později do ZUŠ R. Schumanna v Aši k paní učitelce Olze Fernandez. Ona mě postupem času dovedla k velkým soutěžním úspěchům. Díky klavíru vnímám hudbu komplexněji a pomáhá mi to při hře na pozoun.
Účastnil jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce a jaký pro vás měly přínos?
Zmíním teď pouze soutěže pozounové: Kromě ZUŠkové soutěže MŠMT, kde jsem získal první zkušenosti a později titul absolutního vítěze, to byla mezinárodní soutěž Pro Bohemia v Ostravě, které jsem se úspěšně zúčastnil již třikrát (pokaždé jsem odjížděl s medailovým umístěním). Také jsem se dvakrát – vítězně – zúčastnil mezinárodní soutěže dechových nástrojů v Brně. Výhry z těchto soutěží mě motivovaly pokračovat a dál se rozvíjet.
Co je to nejdůležitější, co vás dosud Pražská konzervatoř naučila?
Jsem moc rád, že zde mohu studovat a věřím, že mi mnoho nového škola ještě předá.
Jaký máte vztah k současné hudbě? Hledáte i nové skladatele, nebo se držíte klasického repertoáru?
Pro soutěž Concertino Praga jsem se naučil skladbu od Ivany Loudové Ballata Antica, která mě zaujala tím, že je úplně jiná, než co jsem doposud hrál.
Jaký je váš profesní vzor, kam byste to chtěl ve svém oboru dotáhnout?
Mým profesním vzorem je Robert Kozánek, kterého obdivuji pro jeho lehký a přesný styl hraní.
Chtěl bych to dotáhnout do České Filharmonie.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Za svůj dosavadní největší úspěch považuji postup do finále soutěže Concertino Praga 2026.
Co vás dokáže na pódiu nejvíc potěšit? A co vás naopak dokáže rozhodit? Máte nějaký rituál před koncertem?
Na pódiu mě nejvíce těší pocit, že můžu naučenou skladbu předat posluchačům. Jelikož velice vnímám doprovod klavíru či orchestru, dokáže mě rozhodit, když slyším nepřesnosti.
Speciální rituál nemám, spíše se snažím o maximální koncentraci.
Jak si udržujete radost ze hry, když se hudba stane i každodenní prací?
Radost ze hry si udržuji střídáním žánrů. Ve volném čase si rád zahraju moravskou dechovku na baskřídlovku.
Jaký druh hudby posloucháte nebo provozujete jen „pro sebe“? Jak vypadá váš den, když zrovna nehrajete, jaké jsou vaše mimohudební koníčky? Co vám pomáhá udržet rovnováhu mezi hudbou a osobním životem?
Že mě baví dechovka, to už jsem zmínil. Jinak doma o víkendech odpočívám hlavně mimohudebně. Venku s kamarádem, částečně u počítačových her a v poslední době se věnuji opravě a údržbě svého motocyklu Jawa Pionýr 50. V týdnu si rád najdu volno na společný čas se svojí přítelkyní.
Kdy jste naposledy měl pocit, že vám hudba „vzala dech“ – a proč?
Když jsem byl 10. října 2025 na koncertě „Moravské 12“ v Žirovnici. Je to moje nejoblíbenější kapela a slyšet je naživo byl pro mě fantastický zážitek.
Co vám dokáže udělat největší radost?
Je toho víc. Určitě pocit dobře odehraného koncertu nebo soutěže, také když mi bez závad jede motorka a samozřejmě velkou radostí je pro mě čas strávený společně s přítelkyní.
O čem momentálně sníte – hudebně i osobně? Jaké je vaše největší přání?
Momentálně si přeji, abych úspěšně pokračoval a dokončil studium na Pražské konzervatoři a pokusil se udělat konkurz do dobrého orchestru.
Kdybyste měl popsat, co pro vás hudba znamená jedním slovem – jaké by to bylo a proč?
Radost. Dělat, ale i poslouchat různou hudbu je pro mě radost.
Slovo pedagoga Josefa Šimka:
Sebastiana jsem poznal před několika lety na žesťových hudebních soutěžích, kde soutěžil nejen na trombon, ale také na baskřídlovku. Již od počátku jsem věděl, že jde o výjimečný talent. Později jsem zjistil, že má výrazné úspěchy také v klavírních soutěžích. Pozoruhodným úspěchem je rovněž cena Zlatý oříšek, kterou získal v roce 2022. Tuto celostátní cenu uděluje nadační fond Zlatý oříšek dětským talentům z oblasti vědy, umění a sportu. Je pro mne ctí, ale i závazkem, že mohu na rozvoji tak výrazného talentu spolupracovat. Sebastiana neučím dlouho, necelý jeden školní rok. Ale i za tak krátkou dobu prokázal významný pokrok. Dokázal v této době uspět na třech mezinárodních soutěžích. Jeho umělecký projev je na svůj věk neobyčejně vyzrálý a je inspirací pro ostatní studenty.
Sebastian Cretan se narodil v roce 2010 do česko-rumunské hudební rodiny. (Přečtěte si více…)
