Hurá na HAMU!
Festival zahájil jako každý rok průvod žonglérů, akrobatů, mimů a klaunů, který však letos vyšel ze vzdálenějšího stanoviště, z Křižovnického náměstí přes Karlův most. V čele s nepřehlédnutelným Romanem Horákem svolávali megafonem kolemjdoucí, aby se také zúčastnili festivalového dne. Vydali se Mosteckou ulicí k budově Ministerstva kultury a jeho pracovníky také na kampus na Malostranském náměstí pozvali. Zároveň vyjádřili své obavy týkající se změn v kultuře. „Nám, zástupcům kultury se nelíbí, co se děje v kultuře. Apelujeme na ministra kultury, aby zvážil, jestli to radši nezabalit!“ zaznělo z megafonu.
Po příchodu na Malostranské náměstí zazněly přesně ve dvě hodiny z ochozu školy fanfáry a festivalový den mohl začít. Nádvoří Lichtenštejnského paláce ožilo a živé zůstalo až do pozdních nočních hodin. Vystoupení kateder HAMU a jejich hostů však neprobíhala jen zde, ale dokonce ve dvanácti různých prostorách po celém kampusu včetně koncertního Sálu Martinů, půdy i meditační zahrady navazující na hlavní nádvoří. Návštěvníkům se tedy otevřely i ty prostory, jež nejsou běžně přístupné. V programu, který probíhal paralelně na všech zpřístupněných místech, se představili studenti hudebních oborů, ale také tance a nonverbálního divadla.
Festivalovou atmosféru jako první rozvířil na hlavní stagi vokální kvartet KvarteTones. Hned od začátku festivalového dne bylo nádvoří téměř plné a netrvalo dlouho, než se začalo vlnit ve zvucích swingu. Centrem dění pak bylo po celý den, probíhal zde program, ale diváci hledali také útočiště na lehátcích a lavičkách, dalším lákadlem byly stánky s občerstvením. Karavan s kávou dokonce prodával nápoje v barvách letošního ročníku – růžové a fialové.
Den plný překvapení
Z nádvoří jsem vyrazila společně s klauniádou Rodeo a Julie na site-specific procházku po budově HAMU. Studenti nonverbálního divadla představení na motivy nejslavnějšího Shakespearova dramatu zasadili do několika scén historického paláce. Romeo a Julie s červenými klaunskými nosy a Kapuleti v modrých a Monteci v červených rozlišovacích dresech bavili i ty nejmladší návštěvníky.
V nejvyšším patře až na půdě budovy, která při běžném provozu slouží jako zkušebna pro taneční část fakulty, proběhla two woman show Máhábháratha. Nejdelší báseň světa, která je jádrem indické kultury, představily studentky činoherního divadla na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Performerky ztvárnily z eposu několik scén za nápaditého užití velmi skromného množství rekvizit, včetně hořících sirek na závěr představení. Královnu, která ze solidarity ke svému slepému manželovi žije se zavázanýma očima, ztvárňovala herečka se šátkem kolem hlavy, ztráta zraku tak nebyla jen imitovaná, ale stávala se skutečnou překážkou. Studentky byly přitom skvěle sehrány a ve vystoupení nechyběly ani taneční vložky. Na jejich vystoupení navázali další hosté z ateliéru fyzického divadla také DF JAMU s úryvkem z hry Musica podruhé.
Na festivalu nemohla chybět ani hudební vystoupení. Zahrálo několik uskupení z řad studentů katedry jazzu, večer zpestřila dokonce rocková kapela Ballad of Epona, která, ačkoliv se žánrově vymykala spíše klasickému zaměření celého programu, inspirovala mnoho návštěvníků na nádvoří k divokým tanečním kreacím. Zaznělo několik koncertů klasické hudby, v historickém Sále Bohuslava Martinů probíhal po celý den Klavírní maraton, během kterého mohli návštěvníci obdivovat umění hned osmi studentů, z nichž si každý připravil vlastní dramaturgicky promyšlený koncertní program. V podvečer z oken sálu na nádvoří dolehly také velkolepé tóny Burácejících varhan. Slyšeli jsme hudební průřez od Johanna Sebastiana Bacha až po dílo Petra Ebena.
Výjimečné bylo vystoupení kolektivu Ullman Ensemble. V nástrojovém složení viola-house-klavír zahráli studenti ukázky z díla Roberta Schumanna. Prostředí gotické věže, která propojuje Lichtenštejnský a Hartigovský palác, ve kterých fakulta sídlí, poskytlo koncertu nezaměnitelnou akustiku. Diváci navíc mohli koncertní trio obdivovat z dřevěného ochozu, který se táhne podél stěn věže, a nabízí tak netradiční prostředí i zážitek.
Z klasického soudku bych ráda ocenila představení Dámská jízda, které připravily místní studentky zpěvu. Zazněly v něm operní árie i intimní písně a mladé zpěvačky na nich ukázaly nejen svůj talent, ale také kvalitu výuky zpěvu na HAMU. V Meditační zahradě zahrálo kytarové duo Hošková/Doucha. Jejich vystoupení mělo výjimečnou intimní atmosféru, která divákům na chvíli poskytla únik před pulzujícím děním všude okolo. Posedali jsme si do zahradních lehátek nebo do trávy a na chvíli se zastavili a zaposlouchali do meditačních tónů jazzu.
Pro akční návštěvníky na HAMU nechyběl interaktivní program. V jedné z učeben proběhl dirigentský workshop, během kterého student dirigování Igor Karpilovskij, který také spolupracuje například s Kühnovým smíšeným sborem, představil posluchačům základy dirigentské práce a vysvětlil, proč je tato pozice v hudbě klíčová.
Prostory, kam se veřejnost běžně nedostane
Zajímavou návštěvou pro mě byl prostor Černého sálu. Ten běžně slouží studentům tance, na HAMUfestu se však proměnil v ideální prostředí pro představení, která si hrála se světlem. Studenti sem zasadili hned tři pohybové performance, na které se, zdá se, chtěl přijít podívat každý. Sál byl během nich úplně plný a není divu. Netradiční prostor opravdu stál za návštěvu. Program nabídl pohybovou studii Thin Places, ale také českou premiéru projektu Babyball Elišky Švecové, který vznikl v rámci jejího studijního pobytu na švýcarské Accademia Teatro Dimitri. V soudobé performativní inscenaci, která spojuje fyzické divadlo s manipulací s předměty, tematizuje vztah matky a dcery, mezigeneračního přenosu, osobní transformace, respektu. Její jevištní partnerkou je Kristýna Koudelová. Černý sál pak hostil ještě choreografii Nadkroví, která je bakalářskou prací studentky choreografie Barbory Sváčkové, která zkoumá dynamiku vztahů v rodině a rozpor mezi potřebou někam patřit a svobodně se rozlétnout (recenzi jsme přinesli zde.) V tzv. Sloupovém sále zase na diváky čekala například klaunerie BUFFONS – Máma řekla: Skoč do krokodýlí tlamy, ročníkové představení Katedry nonverbálního divadla, které vzniklo pod vedením Romana Horáka. Ta si pohrává se specifickým typem klauna, který je výrazně groteskní, využívá černý humor a satiru. Studenti pracovali s výrazným líčením a vycpávkami kostýmů. Sál však jako první ovládl také další host z Accademia Teatro Dimitri, jímž byl performer Nico Dorigatti se sólovým fyzickým divadlem A Little Bit Of Every Thing, a vystoupili zde také studenti nonverbálního divadla z druhého ročníku.
Další program probíhal také v Divadle Inspirace, o kterém, zdá se, mnoho lidí neví, ačkoliv se nachází hned v sousedství HAMU. S prostorem fakulty není totiž nijak propojena, ačkoliv jde o studiovou scénu, která právě slouží studentům, podobně jako DISK je divadlem studentů DAMU. Během festivalu se v Inspiraci konalo několik představení především fyzického divadla. V běžném provozu slouží divadlo zejména soukromým účelům a katedře jazzu. Pravidelně zde probíhají například Jazzové čtvrtky, jejichž součástí jsou také společné večery studentů kateder jazzu a nonverbálního divadla – Impromima. V rámci HAMUfestu se v Improvizaci představila multimediální inscenaca Vrána na motivy podle knihy Maxe Portera Smutek je věc s křídly, kterou uvedli hosté z Katedry nonverbálního divadla VŠMU v Bratislavě. Hostující herec a performer Óscar Nagar uvedl The Missing Link, one-man show o šikaně v dětství a jejích následcích. Studentům fyzického divadla Divadelní fakulty JAMU patřila scéna ve zkrácené verzi hry Muž otevřený náhodám od Yasminy Rezy (účinkovali Magdalena Brajdić a Kryštof Beneš). Večer program v divadle zakončili opět studenti JAMU, s fyzickým divadlem s názvem V samotě bavlníkových polí o vztahu moci, potřeby a lidské osamělosti.
Program na nádvoří zakončilo vystoupení Chvála bláznivosti. Spojení studentů kateder nonverbálního divadla a jazzu přineslo hodinu dlouhé improvizované představení, ve kterém vystupující ukázali, jak mistrně ovládají taneční i hudební umění. Na baletizolem pokrytém pódiu se na konci večera k účinkujícím přidali návštěvníci festivalu i další vystupující a nádvoří se proměnilo v jeden velký, hemžící se organismus. Vznikl dokonalý hudební i taneční jam, který všichni přítomní společně tvořili. Den však končil až kolem půlnoci. Posledním hudebním zážitkem byla afterparty v prostoru Café HAMU. DJ set dvojice M1K a Jay Austin skvěle zakončili studentský festival se vším všudy.
Den na HAMU měl opravdu všechno, co by si návštěvník jen mohl přát. Program jistě ocenili zájemci o studium, kteří si mohou díky festivalu udělat přesnější představu o tom, kam se jejich umělecké snažení může na HAMU napřít. Stejně tak jde ale o oslavu umění samotného a program si užije každý divák. Těšilo mě pozorovat, že baví jak samotné studenty, tak rodiny s dětmi nebo seniory, kteří do paláců zavítali. Nezaměnitelná festivalová atmosféra byla ideální pro slunné nedělní odpoledne. Tento den rozhodně ukázal, jak je umění rozmanité a kolik výjimečných umělců si právě hledá svoji cestu nejen na HAMU. Příští HAMUfest proběhne 29. května 2027.
