Festival ve čtvrtek slavnostně zahájil klavírista Lukáš Vondráček za doprovodu České Sinfonietty pod vedením Radka Baboráka. Páteční večer pak patřil zcela vyprodanému hledišti a velkolepému provedení monumentální kantáty Carmina Burana v podání Severočeské filharmonie Teplice, Českého filharmonického sboru Brno a sólistů pod taktovkou Charlese Olivieri-Munroa, které v zámeckém parku umocnila i ohňová show.
Dnešní závěrečný koncert violoncellisty Mischy Maiského bude vyvrcholením celého ročníku. „Je pro mě stále neuvěřitelné, že Mischa Maisky zahraje u nás doma na zahradě. V omezené kapacitě našeho nádvoří budou mít posluchači světovou hvězdu opravdu na dosah,“ raduje se majitel zámku František Kinský.
Večer má i výjimečný dramaturgický rozměr. Program připomíná 500 let od nástupu Habsburků na český trůn, kdy se Vídeň stala centrem evropské hudby. Zazní proto díla tří vídeňských klasiků: Předehra k opeře Kouzelná flétna W. A. Mozarta, Koncert pro violoncello a orchestr C dur J. Haydna, kde se Mischa Maisky ujme sóla a Trojkoncert C dur op. 56 L. van Beethovena.
Právě Beethovenův Trojkoncert bude zlatým hřebem programu. Spolu s Mischou Maiským se představí jeho děti – klavíristka Lily Maisky a houslista Sascha Maisky, který bude zároveň celý koncert dirigovat. V České republice půjde o vůbec první oficiální vystoupení rodinného uskupení pod názvem Maisky trio.
Violoncellista Mischa Maisky se do České republiky vrací po šestileté pauze. Osmasedmdesátiletý rodák z Rigy projevoval mimořádné nadání už od dětství. Na violoncello začal hrát v osmi letech, nejprve studoval v městské hudební škole v Rize a později na místní konzervatoři. V roce 1962 přešel na tehdejší leningradskou konzervatoř a po roce na moskevskou konzervatoř do třídy Mstislava Rostropoviče. Roku 1966 obdržel šestou cenu na Čajkovského mezinárodní soutěži v Moskvě.
Jeho slibně se rozvíjející kariéru drasticky přerušil sovětský režim – poté, co jeho sestra emigrovala do Izraele, zaměřily se na něj tajné služby. Aby si mohl pořídit magnetofon pro nahrávání vlastní hry, nakoupil od známého devizové poukázky. Tento krok režim kvalifikoval jako trestný čin a Maisky strávil osmnáct měsíců v pracovním táboře.
Po odpykání trestu se pokusil na školu vrátit a dokončit závěrečný ročník – ze šedesáti pěti potřebných zkoušek potřebných k absolvování moskevské konzervatoře měl hotových šedesát tři. Chyběly mu už jen dvě: hra na violoncello a zkouška zvaná „vědecký komunismus“. Pokračovat ve studiu v Rusku se však ukázalo jako nemožné. Aby mohl Sovětský svaz v roce 1972 opustit, potřeboval Maisky mecenáše, od kterého se očekávalo, že státu uhradí náklady na jeho vzdělání. Částka vyplacená za Maiského odchod do zahraničí byla podle jeho vlastních slov „značná“. Peníze se však podařilo získat a v roce 1973 již mladý violoncellista opět vystupoval před publikem.
V roce 1973 vyhrál soutěž Gaspara Cassada ve Florencii a svůj americký debut odbyl v roce 1973 v Carnegie Hall po boku Pittsburghských symfoniků pod taktovkou dirigenta Williama Steinberga. Zároveň si ho jako svého žáka vybral druhý z velikánů ruské violoncellové školy, Gregor Pjatigorskij, který v té době žil v Los Angeles. Díky tomu se Maisky stal jediným violoncellistou na světě, který studoval u obou těchto mistrů – jak u Rostropoviče, tak u Pjatigorského.
V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let sbíral Maisky jedno soutěžní vítězství za druhým a sklízěl uznání po celém světě. Vystupoval před vyprodanými sály v Evropě, Spojených státech i v Asii – především v Japonsku, kde se těší obrovské přízni posluchačů dodnes. Netrvalo dlouho a stal se jedním z nejžádanějších světových violoncellistů. Do Ruska se vrátil až v roce 1995.
Mischa Maisky i nadále vystupuje jak sólově, tak s orchestry. Přestože jsou symfonická vystoupení denním chlebem jeho kariéry, Maisky je vnímá jako docela svazující a dává přednost komornější společnosti. Sám s nadsázkou říká, že si s orchestry vlastně moc nerozumí, protože ho omezují a nedovolují mu vytvořit zvuk, jaký chce.
Dnes žije v Bruselu, označuje se za světoobčana a za svůj domov považuje jakékoliv místo, kde lidé milují klasickou hudbu. Za svou kariéru natočil přes 40 alb pro exkluzivní vydavatelství Deutsche Grammophon a jeho legendární interpretace Bachovy První suity má na YouTube přes 60 milionů zhlédnutí.
K českému publiku si Maisky během let vybudoval velmi vřelý a osobní vztah, přičemž v České republice vystoupil již mnohokrát. Poprvé se zde představil divákům krátce po pádu komunismu na festivalu Pražské jaro v roce 1991 během komorního recitálu ve Španělském sále Pražského hradu. Na stejný festival se vrátil v roce 1994 a po dvacetileté pauze v roce 2014. Českým posluchačům se v minulosti zapsal do paměti také vystoupeními na festivalu v Českém Krumlově v roce 2005 a v roce 2011, v pražském Rudolfinu jej mohli diváci vidět v roce 2012 či v roce 2015. Mischa Maisky Trio pak mohli diváci vidět v roce 2018 v rámci Pardubického hudebního jara.
Jeho syn Sascha Maisky je houslista a dirigent. Hře na housle věnuje už od svých tří let. Po studiích ve Velké Británii dále studoval ve Vídni a u houslových mistrů, jako jsou Igor Oistrach nebo Maxim Vengerov. Pravidelně vystupuje v nejprestižnějších světových koncertních síních včetně Berlínské filharmonie, vídeňského Musikvereinu či tokijské Suntory Hall. Od roku 2023 se intenzivně věnuje také dirigování, ve kterém získává zkušenosti pod vedením Klause Mäkely nebo Paava Järviho.
Dcera Lily Maisky se věnuje hře na klavír už od čtyř let. Vzdělání získala na Purcellově škole hudby ve Velké Británii, kde vedle klasiky studovala i jazz, a dále se zdokonalovala na mistrovských kurzech u legendárních pianistů v čele s Marthou Argerich. Během své dosavadní kariéry vystoupila například v newyorské Carnegie Hall, vídeňském Musikvereinu či Berlínské filharmonii a na mezinárodních festivalech po celém světě. Pořídila řadu ceněných nahrávek pro značky Deutsche Grammophon či EMI a objevila se také v dokumentárním filmu Breaking Rachmaninoff. Od roku 2005 tvoří stálé duo se svým otcem Mischou Maiským a společně s bratrem Saschou působí v rodinném seskupení Maisky Trio.
