Po sobotním slavnostním zahájení v Barokním divadle se rozběhl intenzivní šestidenní maraton. Zatímco většina instrumentalistů nalezla zázemí ve Vinařské škole, zpěváci obsadili budovu ZUŠ na náměstí, odkud se celý týden linul zpěv v doprovodu cembala. Z pohledu účastníka je fascinující sledovat odlišné metodické přístupy lektorů špičkové úrovně. Někteří pedagogové volí striktně technický přístup, jiní se od počátku zaměřují na interpretaci a výraz. Vysoké nároky vytvářejí přirozený tvůrčí tlak, avšak výsledkem je nejen individuální posun, ale i vznik nových komorních ansámblů a dlouhodobých uměleckých partnerství přetrvávajících daleko za hranice valtického týdne.
Paralelně s hudbou ožívaly zámecké prostory tancem. V Loveckém sále vedla Tanja Skok třídu renesančního tance, kde účastníci i ve sportovním tréninkovém oblečení usilovali o vznešenost pohybu a měkkost došlapu, zatímco Bílý sál patřil barokní eleganci pod vedením Kateřiny Klementové a Bruna Benneho.
Velkou radost přinesly také dětské třídy pod taktovkou Evy Káčerkové, Dagmar Valentové a Matyáše Hausera. Výsledky celotýdenní práce představily děti během sobotního Dětského odpoledne v Zámeckém divadle, kde potěšily radostnými výkony a rytmickými choreografiemi. Hudebně-dramatická dílna pro mládež nastudovala francouzskou raně renesanční moralitu Odsouzení hostiny od Nicolase de la Chesnaye, která se tematicky napojovala na ústřední motiv letošního ročníku – Chaos a řád.
Odpolední bloky patřily teoretickému ukotvení praxe. Muzikoložka Jana Franková představila online výstavu o vydávání děl středoevropských hudebníků v Paříži a informovala o nedávném objevu Mozartova rukopisu, Ondřej Šmíd se ve svém komentáři k nové edici Michnovy Svatoroční muziky zaměřil na problematiku interpretace taktu, Pavel Celý prezentoval svou nástrojařskou dílnu a Robert Hugo vedl workshop zaměřený na mašinérii barokního divadla. Poslechový seminář Marca Niubo pak přiblížil odkaz nedávno zesnulých osobností Jiřího Kotouče a Pavla Klikara.
Doprovodný koncertní program nabídl reprezentativní průřez sledovanými epochami. Nedělní večer v Zimní jízdárně patřil souboru Collegium Marianum, který ve svém programu Cachua serranita propojil lidové a duchovní hudební tradice střední Evropy a Jižní Ameriky v období baroka. Celý soubor v čele s tančící flétnistkou Janou Semerádovou byl perfektně sehraný – a to včetně zapojení cimbálu, do detailu dotažené rytmické složky i dokonalého zpěvu Vojtěcha Semeráda. Pondělní duchovní program v kostele Nanebevzetí Panny Marie nabídl vhled do španělské a italské sakrální tvorby 18. století. Ústřední Stabat Mater Emanuela d’Astorgy doplnily kantáty F. H. Illany a Nebrovo Salve Regina. Projekt pod vedením Marka Štryncla spojil sólisty v čele se španělskou sopranistkou Beatriz Lafont (též letošní lektorkou zpěvu), sbor Collegium Floreum a orchestr Musica Florea v hluboký hudební zážitek, který ideálně splynul s akustikou chrámu.
Středeční večer patřil souboru Casulana Lute Consort pod vedením Cornelie Demmer, letošní lektorky hry na loutnu. Program Le Ballet des Luths přiblížil zvukový svět pozdní renesance skrze adaptace dvorských písní, tanců, madrigalů a instrumentálních skladeb od Nicolase Valletty či Maddaleny Casulany. Prostředí Španělské konírny přitom ideálně umocnilo jemné odstíny loutnového ansámblu. Čtvrteční lektorský koncert byl tradičním vrcholem, který potvrdil špičkovou virtuozitu pedagogů, jejich smysl pro humor i schopnost zdravé pódiové improvizace. Program nabídl široké rozpětí od duchovní hudby po odlehčené a vtipné hudební dialogy.
Závěrečné dny patřily prezentaci samotných frekventantů a vyvrcholily monumentálním večerním představením Chaos a řád, kde spojily síly všechny obory – hudební, taneční i herecký. Tento závěrečný projekt ukázal, že největší síla valtické školy spočívá ve schopnosti propojit různé generace i umělecké obory do jednoho společného uměleckého zážitku.
Ačkoliv je čas na nastudování repertoáru velmi omezený a nároky lektorů nekompromisní, Mezinárodní letní škola staré hudby ve Valticích potvrzuje svůj status specifického fenoménu. Pro většinu zúčastněných se stává každoroční uměleckou i lidskou nutností, která v člověku doznívá ještě mnoho měsíců poté a pomáhá formovat další generace zapálených interpretů a posluchačů.
