Marek Štryncl: Bacha a Stravinského nemůžeme hrát stejně

  1. 1
  2. 2
Florea Theatrum – tak zní název unikátního projektu převozného barokního divadla. 17. a 20. července se na jeho prknech uskuteční představení pod taktovkou Marka Štryncla, iniciátora projektu a zakladatele souboru Musica Florea. Na Malé Straně se jeho tóny rozezní při Vivaldiho opeře Farnace a baletech Pantalon a Kolombina (W. A. Mozart) a Don Juan aneb Kamenná hostina (Ch. W. Gluck). Rozhovor s Markem Štrynclem jsme vedli ve dnech, kdy probíhá Mezinárodní hudební škola staré hudby ve Valticích, jejíž je právě on uměleckým ředitelem.

Marek Štryncl (foto Petra Hajská)
Marek Štryncl (foto Petra Hajská)

Na začátek se nemůžu nezeptat: Právě jste ve Valticích, kterým se nedávné tornádo snad vyhnulo, nevyhnuly se jim ale obří kroupy. Jak na vás místo působí? Pozná člověk, že se tu něco před nedávnem stalo? Jaká je ve městě atmosféra?
Bavili jsme se se starousedlíky a vyprávěli, jak seděli na svých verandách a začaly padat kroupy, které se postupně zvětšovaly z velikosti pětikoruny až do velikosti tenisových míčků. Všechna auta venku to rozsekalo, včetně skel, a samozřejmě po ulicích nastal velký nepořádek. Ale musím říct, že než jsem sem do Valtic přijel, krásně tu uklidili a ničeho zvláštního jsem si vlastně nevšiml. Dokonce i poškozené střechy domů už jsou většinou opraveny. Jeden známý vyprávěl, že měl sice auto ve stodole, ale kroupy, jak byly těžké, poničily střechu natolik, že střešní tašky začaly padat dovnitř stodoly na schované auto. Takže auto to odneslo stejně.

Jste uměleckým ředitelem valtické letní Školy staré hudby, která probíhá od 3. do 11. července. Báli jste se chvíli, zda se událost bude moct uskutečnit v návaznosti na živel, který zpustošil Břeclavsko a Hodonínsko?
Měl jsem spíš jaksi opačný problém. Koukal jsem se, že tornádo bylo tam a tam, ve Valticích nic, dobré, v pořádku, nic se neděje a najednou mi přišel mail produkční souboru, co ve Valticích v pondělí vystoupil, že ‚ve Valticích je to jistě naprosto šílené‘ a že chápe, že koncert nebude. Tak jsme odpovídali, že ne, nikdo neříkal, že koncert nebude, všechno se normálně uskuteční. Jak říkám, tady ve Valticích nebylo epicentrum tornáda – nic jsme rušit nemuseli.

Přesuňme se do Prahy a k našemu hlavnímu tématu. Soubor Musica Florea čekají dvě představení pod hlavičkou Florea Theatrum, a to v rychlém sledu 17. a 20. července. Proč tak brzy po sobě dva tak „výživné“ projekty? Tedy, předpokládám, že jsou výživné – zazní novodobá česká premiéra, obnovená premiéra, nové nastudování, a to vše ještě navíc scénicky…
Ono je docela logisticky náročné divadlo sestavit, tak se snažíme, když už ho postavíme, využít ho víckrát. Ale právě jsem si vzpomněl, že v roce 2014 jsme projekt převozného barokního divadla načali zrovna tady ve Valticích. Od té doby rozšiřujeme dekorační sortiment kulis a scén. Je třeba říct, že staré opery jsou založeny na archetypních principech, co se opakují – jednotlivé základní scény: zahrada, les, vojenský tábor, město, chrám… Dnes už jsme schopni během představení ony základní scény střídat a letos využijeme snad všechny, co jsme kdy vytvořili.

Marek Štryncl (foto Petra Hajská)
Marek Štryncl (foto Petra Hajská)

Výborné lákadlo! Ústřední ideou souboru Musica Florea je stylová či poučená interpretace staré hudby. Jak se stalo, že k hudbě bylo po čase přidáno scénično?
Cítil jsem čím dál víc, že té barokní hudbě něco chybí. Jak říká Jana Semerádová: „Baroko není jenom pro ucho, ale i pro oko.“ Je důležité si dobovou estetiku představit i s divadlem a jeho zvuky. My bychom mohli postavit nějaké hliníkové divadlo a „načinčat“ ho kulisami, aby vypadalo dobově. Ale celá myšlenka byla vytvořit převozné barokní divadlo – ona taková opravdu existovala, ale nic se nedochovalo. Máme jen neinformativní doklady stylu trám A, trám B, trám C, podlaha a víc nic. Bylo vždycky mým snem si nějaké takové divadlo vyrobit. Pro představu, naše divadlo má 13 metrů na šířku, 6 na výšku, 7 metrů hloubku a šlo mi o praktický rozměr: aby se na podium vešel sbor, tanec a balet a divák neměl dojem ochotnického divadla, aby mělo profesionální parametry a mohly se dělat projekty většího ražení.

V barokní době bylo spojení hudby a divadla naprosto přirozené. Školské hry a později opery – těmi žil praktický každý, kdo se dostal k nějaké minimální míře vzdělání – a zejména opera v sobě sdružuje všechny faktory estetiky dobového umění. To není jen hudba, je to komplex všech prvků.

Čili, když se zeptám jednoduše, je to tak, že faktor scéničnosti má zejména podpořit dojem dobovosti představení?
Určitě, a navíc je celá konstrukce z přírodních materiálů. Ano, celé dohromady to má dát punc autenticity.

Používá se pojem „stará hudba“ – někdy bývá zaměňována za hudbu období baroka. Musica Florea se zaměřuje zejména na barokní repertoár, čili se takzvanou „starou hudbou“ zabývá, vaše poslední tři projekty jsou ale: Dvořák – romantismus; Vivaldi – baroko; Mozart, Gluck – klasicismus. Jak tedy vlastně vy sám vnímáte pojem „stará hudba“ v kontextu projektů Musiky Florea? Není to zavádějící, přetížený pojem?
A velmi nepřesný pojem, nevím si s ním úplně rady. Když se řekne „stará hudba“, tak se taková hudba jakoby odděluje od současné hudby. Já bych razil spíše linii, že hledáme a snažíme se o stylovou/poučenou/dobovou/autentickou interpretaci. Z úcty ke skladatelům, jejichž díla hrajeme, bychom se měli snažit najít způsob provedení, který odpovídá záměrům skladatele. Bacha a Stravinského nemůžeme hrát stejně.

Lesk a virtuozita árií českého klasicismu – Marek Štryncl, Musica Florea – Svatováclavský hudební festival 2016 (foto Ivan Korč)

Autentická interpretace se snaží dát autorům a jejich skladbám to, co jim náleží; často přináší něco, na co se zapomnělo, či čím se predsudečně opovrhlo – to se právě týká i romantické hudby, o které si možná myslíme, že ji zvládáme dobře, vždyť to přece není tak dávno; pokud něco, tak jsme ji vylepšili modernizací nástrojů a podobě. Ukazuje se ale, že ve 20. století proběhlo něco, co bych nazval neblahou interpretační technokracií – provádění hudby bylo „sešněrováno“. Máme spoustu zpráv, jakým způsobem bylo nakládáno s notovým zápisem – hudbě v období romantismu vládly různé druhy vášně a emocionality a těm se podřizovaly všechny ostatní hudební složky. Zejména tempová složka – zrychlování a zpomalování – se odvíjela od emocí hudby. Je to jako když mluvíme – jsme-li naštvaní, tak řeč obvykle zrychlíme a přidáme důrazy, v závislosti na afektu následně zase zpomalíme. Toto bylo nejen romantické interpretaci vlastní a úplně se to odbouralo.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments