Milovníci klavíru se v rámci festivalu Dvořákova Praha již dlouho těšili na recitál Rafała Blechacze. Večer 21. září 2026 je ve Dvořákově síni pražského Rudolfina čekala změna sólisty i úprava původně ohlášeného programu.
Vedení festivalu dokázalo v rekordně krátkém čase zajistit alternativu za zdravotně indisponovaného polského umělce. Pozvalo světoznámého ruského klavíristu Alexandera Melnikova, který dlouhodobě působí na významných evropských, amerických i asijských koncertních pódiích. K formativním zkušenostem na počátku jeho kariéry patřila setkání se Svjatoslavem Richterem, který jej následně pravidelně zval na festivaly v Rusku a Francii. Melnikovovu profesionální dráhu tvoří zejména projekty se sólovým klavírem, ale má na svém kontě řadu zdařilých nahrávek komorní hudby. Je stoupencem historicky poučené interpretace a při koncertech komorního charakteru také příležitostně řídí orchestr od klavíru. Alba nahrává u značky Harmonia Mundi. V dlouhém výčtu jeho úspěchů figuruje i laureátství Mezinárodní soutěže Roberta Schumanna ve Zwickau v roce 1989.
A právě Melnikovovu interpretaci Schumanna jsme mohli obdivovat v úvodních Symfonických etudách op. 13, jež náleží k technicky nejnáročnějším dílům nejen v Schumannově odkazu, ale v romantické klavírní literatuře obecně. Interpretovo podání převyprávělo nelehkou genezi rozsáhlého cyklu, který postupně vznikal jako variace na téma barona Ignaze von Frickena v cis moll, přičemž jednotlivé části cyklu přinášejí i kontrastní tóniny E dur a gis moll, zatímco závěrečná dvanáctá část byla komponována na téma Heinricha Marschnera v Des dur. Sólista s nadhledem odstiňoval kontrasty úvodního tématu a následujících variačních etud, stejně zřetelně dal najevo změnu hlavního tématu a odlišný charakter závěru.
Podobně vyzrálé pojetí romantického cyklu přineslo provedení Fantazie op. 116 Johannesa Brahmse, kterou tvoří sedm částí. Energická a virtuosní Capriccia (I. Presto energico, III. Allegro passionato, VII. Allegro agitato) jsou střídána klidnějšími intermezzy (Andante, Adagio, Andante con grazia ed intimissimo sentimento, Andantino teneramente) a jak naznačují jejich výrazové charakteristiky, klavíristé v nich dostávají příležitost vyjádřit nebývalé množství nálad a citových odstínů. U Melnikova jsme sledovali technickou vytříbenost úhozové techniky a mimořádný smysl pro strukturování zvuku jak v detailech, tak i v celku. Nekompromisní dynamický plán spoluvytvářející tento celek zřejmě pianistovi nedovoloval větší míru spontánní zpěvnosti, kterou můžeme u romantických autorů očekávat, avšak odměnou bylo nepolevující napětí a soudržnost všech oddílů.
Druhá polovina programu byla věnována hudbě impresionistické, když byla provedena celá druhá kniha Preludií Clauda Debussyho (L. 123). Zde se dostala ke slovu dříve tušená schopnost interpreta maximálně ovládat témbrové možnosti klavíru a vytvářet sugestivní žánrové obrazy. Debussy svou hudbu doprovodil krátkými popisy situací vyjadřujícími náladu jednotlivých skladeb či jejich mimohudební podněty. Melnikov tyto charakteristiky dokonale realizoval, přičemž maximálně využíval dramatický potenciál čísel s konkrétnějším obsahem (habanera ve 3. části; 6. General Lavine – eccentric; 9. Hommage à S. Pickwick Esq. P.P.M.P.C.), nebo části ozvláštňující celek exotikou (10. Canope – staroegyptská pohřební nádoba). Typické impresionistické nálady a jim odpovídající klavírní podobu jsme obdivovali v titulech spojených s přírodními tématy: 1. Brouillards – Mlhy, 2. Feuilles mortes – Suché listí, 5. Bruyères – Vřesy, 7. La terrasse des audiences du clair de lune – Hlediště ve svitu luny, 8. Ondine – Rusalka a další. Závěrečný Feux d’artifice – Ohňostroj byl důkazem klavíristovy virtuozity a připomenul, že hudba Debussyho a jeho souputníků patří k vrcholům jeho bohatého repertoáru.
Na Melnikovově hře je fascinující komplexní součinnost dynamického rozvrhu a tempového cítění a současně přesnost ve volbě úhozové techniky. Výsledkem je naprosto přesvědčivý projev vyvolávající v posluchačích dojem, že způsob, jak byla skladba zahraná, je v přirozeném souladu s původním autorským záměrem. Publikum výkon protagonisty náležitě ocenilo i v souvislosti s jeho nebývale pohotovým, plnohodnotným a vysoce profesionálním nahrazením dříve plánovaného večerního programu.
Dvořákova Praha: Alexander Melnikov
21. září 2026, 20:00 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň
Program
Robert Schumann: Symfonické etudy, op. 13
Johannes Brahms: Fantazie, op. 116
Claude Debussy: Preludia, II. kniha, L. 123
Účinkující
Alexander Melnikov – klavír
