Večer se nesl v příboji starozákonní osudovosti, v němž se mohutný hlas lidského společenství střetával s osamělostí člověka, jeho pochybnostmi a odhodláním. Mendelssohnův Eliáš propojuje tradici Bachových pašijí a Händelových oratorií s citovou naléhavostí romantismu. Myšlenkou na zhudebnění příběhu starozákonního proroka se skladatel zabýval již po úspěchu svého oratoria Paulus. Od roku 1838 pracoval na libretu s Juliem Schubringem, jejich představy se však rozcházely. Zatímco Schubring zdůrazňoval duchovní a rozjímavou stránku textu, Mendelssohn toužil po živých postavách a dramaticky vystavěném příběhu. Rozhodující podnět k dokončení přinesla objednávka birminghamského festivalu v roce 1845. Premiéra, kterou skladatel sám řídil 26. srpna 1846, se stala jedním z největších triumfů jeho života.
Napětí mezi duchovním rozjímáním a bezprostředností dramatu určovalo také ostravský večer. Německý dirigent Roland Kluttig je udržoval rychlými přechody mezi jednotlivými vstupy, proměnami temp a výrazným modelováním dynamických kontrastů. Výstupy tak na sebe těsně navazovaly a posilovaly tah celého vyprávění. Filharmonie Brno naplňovala dirigentovy požadavky ve všech nuancích a její zvuk nesl tíhu osudových střetů i jemnější odstíny soustředění. Zvláštní pozornost přitahovala krása hobojových sól, jejichž zpěvnost vnášela do mohutného hudebního proudu intimní lyrický nádech.
Pěvecké a dramatické těžiště večera představoval Krešimir Stražanac, jehož Eliáš kraloval celému oratoriu. S mimořádnou suverenitou a výrazovým nadhledem obsáhl emocionální rozpětí postavy od prorocké rozhodnosti a heroického odhodlání přes smutek a zoufalství až k odevzdanosti. Jednotlivé polohy spojoval v přesvědčivý portrét člověka, jehož síla prochází zkouškou vlastní bezmoci. Stražancova interpretace přitom žila v nepřetržité komunikaci. Citlivě reagoval na sbor, orchestr, dirigenta i ostatní sólisty a do společného dialogu vtahoval také publikum.
Výraznou osobností sólového obsazení byla rovněž mezzosopranistka Bella Adamova, která rozehrála pestrou škálu odstínů od andělské něhy po majestátnost královny. Její dialog s lidem v části Ohrožení a Eliášův ústup patřil k jejím nejpůsobivějším výstupům. Sólový hlas a sbor zde na sebe navazovaly s naléhavostí, která konfliktu propůjčovala téměř jevištní bezprostřednost.
Sopranistka Marie Smolka vnesla do provedení lyrickou měkkost, která vynikla především v roli vdovy, v níž se biblický děj soustředil do osobní bolesti a naděje. Tenorový témbr Ilkera Arcayüreka se rozjiskřil zejména ve zpěvných kantilénách, přinášejících vroucnost a prostor k nadechnutí. Z ženského komorního sboru se v roli chlapce představila Tereza Hromádková.
Český filharmonický sbor Brno, připravený sbormistrem Petrem Fialou, byl zásadní oporou večera. Hlasovou kompaktnost spojoval s plastickým utvářením jednotlivých ploch a sólistům byl živým partnerem, jehož odpovědi posouvaly drama vpřed. Zvláště působivě vyznívaly okamžiky, v nichž se hlasy postupně vrstvily a jako lavina zaplavovaly katedrálu mohutným zvukem. V duchovně soustředěných místech naopak sbor dokázal vykreslit jemné kontury a dosáhnout komorního vyznění.
Mendelssohnův Eliáš završil letošní Svatováclavský hudební festival monumentalitou a poselstvím naděje, k němuž hudba dospěla přes prorokovy pochybnosti a osamění. Na svátek svatého Václava získalo toto vyústění zvláštní váhu – víra, odvaha a věrnost vlastnímu přesvědčení souzněly s duchovním odkazem tohoto dne. Dlouhé ovace ve stoje byly nadšenou odpovědí publika na provedení, které těmto hodnotám propůjčilo lidský hlas a strhující hudební sílu.
Svatováclavský hudební festival: Závěrečný koncert
28. září 2026, 18:00 hodin
Katedrála Božského Spasitele, Ostrava-centrum
Program
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Oratorium Eliáš, op. 70, MWV A 25
Účinkující
Krešimir Stražanac – basbaryton, Eliáš
Marie Smolka – soprán
Bella Adamova – mezzosoprán
Ilker Arcayürek – tenor
Tereza Hromádková – chlapec
Český filharmonický sbor Brno
Petr Fiala – sbormistr
Filharmonie Brno
Roland Kluttig – dirigent
