Laterna magika uvede na Signal Festivalu performance Voda. Představí se v ní i Marie April
Voda jako zdroj života, nositelka paměti i metafora vnitřní proměny člověka. Laterna magika se již počtvrté představí na Signal Festivalu, tentokrát s multimediální performance Voda pod režijním vedením Radima Vizváryho. Fyzické divadlo, akrobacii, pohyb na chůdách, živý zpěv a videomapping propojí v site-specific díle, které od 15. do 18. října 2026 ožije v prostorách Staré čistírny odpadních vod v pražské Bubenči.
Performance bude k vidění vždy od 19:00 hodin do půlnoci. Desetiminutové představení se opakuje třikrát za hodinu a je součástí dejvické trasy Signal Festivalu v rámci placeného programu Signal INSIDE.
Planeta Země je ze zhruba sedmdesáti procent tvořena vodou. Přibližně stejný podíl má voda také v lidském těle. Právě tato paralela se stává východiskem instalace Laterny magiky, která zkoumá vztah mezi vnějším světem a lidským nitrem. Voda v ní vystupuje jako proměnlivý živel, jenž utváří krajinu, nese stopy minulosti a zároveň odráží naše emoce. Její přirozené proudění, schopnost očisty i zranitelnost v kontextu ekologické krize otevírají prostor k úvahám o proměně člověka i prostředí, které obývá.
Místo přímo spojené s očistou vody se stává dějištěm příběhu o vnitřní proměně. Stará čistírna odpadních vod v Bubenči, která sloužila svému původnímu účelu až do roku 1967, není pro instalaci pouze kulisou. Její historie a původní funkce se promítají do konceptu díla. „Stará čistírna je skvělý prostor, který nás k vytvoření Vody přímo inspiroval. Jsem rád, že můžeme navázat na dlouhodobou a úspěšnou spolupráci se Signal Festivalem,“ říká Radim Vizváry, režisér instalace a umělecký šéf Laterny magiky.
Proces filtrace a návratu vody do oběhu se v díle stává východiskem pro téma vnitřní proměny člověka. Instalace Voda se zároveň vztahuje k letošnímu tématu Signal Festivalu Dream On! a vychází ze stejnojmenné básně českého básníka a prozaika Františka Vinanta. Vizváry v ní propojuje nonverbální divadlo s akrobacií, pohybem na chůdách, živým zpěvem a videomappingem.
V akrobatické části inscenace se v různých alternacích představí Jonáš Janků, Matěj Berka, Nikol Šneiderová a Alžběta Tichá. Na chůdách vystoupí Michaela Hradecká a Sofia Pekarik. Živý zpěv zajistí Aneta Kalertová, známá mimo jiné jako představitelka titulní role v inscenaci Laterny magiky Valérie a týden divů, a Marie April, letošní držitelka Ceny Anděl v kategorii Objev roku. Hudbu a projekce vytvořil Martin Hůla, světelný design připravil Michal Kříž.
Konference Umění a duševní zdraví: Umění a kultura jako prevence
Ve dnech 15.–17. října 2026 se v Praze a Lounech uskuteční odborná konference Umění a duševní zdraví 2026. Setkání propojí odborníky z oblasti duševního zdraví, neurověd, psychoterapie, kultury, vzdělávání a umělecké tvorby a zaměří se na možnosti využití umění a kultury v prevenci a podpoře duševního zdraví.
Konference je určena zástupcům kulturních a vzdělávacích institucí a knihoven, terapeutům, umělcům, pedagogům a studentům uměleckých i lékařských oborů. Osloví také jednotlivce se zájmem o prevenci uměním. Program nabídne odborné prezentace, příklady konkrétních projektů, diskuse i praktické workshopy. Jedním z témat bude human flourishing, koncept všestranného lidského prospívání, který vedle prevence duševních onemocnění zahrnuje také kvalitu života, smysluplné vztahy, zapojení do společnosti a možnost rozvíjet vlastní potenciál.
Mezi hlavní hosty konference patří Dr. Thania Acarón, odbornice na tanečně-pohybovou psychoterapii, výzkumnice a autorka z Portorika, která působí ve Walesu. Je vedoucí programu Arts, Health & Wellbeing na University of South Wales a zakladatelkou organizace The Body Hotel CIC, která využívá pohyb pro podporu duševní pohody. Na konferenci vystoupí s prezentací a navazujícím pohybovým workshopem.
Výraznou část programu připravili odborníci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ). Mgr. Dominika Grygarová, Ph.D., výzkumnice Centra pokročilých studií mozku a vědomí NUDZ, představí možnosti využití kultury v prevenci duševních obtíží a zkušenosti ze zahraničních programů.
Program se zaměří také na duševní zdraví dětí a prevenci ve školním prostředí. Mgr. Petra Pecková, hejtmanka Středočeského kraje, představí aktivity kraje zaměřené na prevenci šikany, kyberšikany a dalších rizikových jevů a na podporu duševní pohody dětí a mladých lidí. Téma doplní příspěvky věnované podpoře pedagogů a bezpečnému školnímu prostředí.
Konference nabídne konkrétní příklady využití umění a kulturní participace, například projekty uMĚNÍM a Loutky v nemocnici. Praktická část programu nabídne krátké a přístupné ukázky well-beingových technik zaměřených na zklidnění, soustředění a vnímavost. Součástí budou také muzikoterapie a pohybový workshop Thanie Acarón. V Lounech se účastníci setkají s interaktivní hrou DO-ZE-MĚ Alžběty Rajchlové.
Páteční program nabídne odborné prezentace a otevřené fórum věnované dalšímu rozvoji prevence prostřednictvím kultury. Sobota bude patřit mimo jiné posterovým prezentacím a praktickým ukázkám a workshopům. Součástí programu v Lounech bude také výstava K nové epoše: Zdeněk Pešánek a dědictví světla.
Tip z Baletu Národního divadla
Rozpolcená mezi svou touhou po životě plném nádhery a bohatství a oddaností ke své skutečné lásce k drahému des Grieux, to je bezmocná i vrtošivá Manon. A právě její příběh si mohou připomenout milovníci velkých romantických výpravných baletů tento týden. L’Histoire de Manon v nastudování Baletu Národního divadla bude vidění ve Státní opeře hned čtyřikrát během tří dnů od čtvrtku 15. do soboty 17. října 2026.
Adaptace románu Abbého Prévosta L’Histoire du Chevalier des Grieux et de Manon Lescaut z dílny slavného britského choreografa Kennetha MacMillana ztělesňuje jeho vynikající vhled do lidské psychologie a choreografický um, mistrovství narativní choreografie. Je to MacMillan ve své nejlepší podobě; můžeme jen obdivovat, jak dokáže prostřednictvím vášnivých duetů ústřední dvojice vyjádřit niternou i naléhavou touhu osudové lásky.
Hrdinčina snaha uniknout za každou cenu předurčené bídě svého života dělá z Manon jeden z nejdramatičtějších a nejničivějších románových námětů – a baletů – vůbec. Jedinou předností Manon Lescaut je její bezstarostné mládí a opojná krása. Ona a lehkovážný student des Grieux se do sebe zamilují, a tím toto emotivní, ale i velmi destruktivní drama začíná. Láska nešťastného páru prochází všemi možnými zkouškami i prohrami a stává se silnější než na začátku, ačkoliv končí tragicky.
Tip z MOVE Ostrava
Třináctý ročník MOVE Festu v Ostravě skončil, ale ještě doznívají tzv. Festivalové ozvěny, které přinášejí další hosty. Už tuto neděli 18. října 2026 dorazí do Domu kultury Poklad v 16:00 hodin Divoké husy, s nimiž se na dobrodružnou cestu mohou vydat malí i velcí. V listopadu se chystají v rámci Cirkusových nocí dva workshopy, na kterých se diváci promění z „koukačů“ v „hýbače“, když dají šanci novým pohybovým dovednostem. Workshopy pro dvě rozdílné úrovně zkušeností povedou Double Salt – Michaela Kadlčíková a Matyáš Ramba.
Ještě jste neviděli koprodukční inscenaci MOVE Ostrava a FysioART Divoké husy? V představení pro celou rodinu se potkávají příběhy z dalekého Grónska, divoká příroda, tanec, nový cirkus i živý hudba Vladivojny La Chia. Toto poetické dobrodružství o svobodě, odvaze a přátelství, které si užijí děti i dospělí je určeno všem dobrodruhům od 6 let, trvá 45 minut, pro inspiraci si můžete připomenout naši recenzi z pražské premiéry.
Kde končí náš prostor a začíná prostor druhého? Alica Minar přichází s inscenací Point of Touch
V jaký moment se nás druhý člověk začne týkat? Co rozhoduje o tom, koho si k sobě pustíme blíž? A kdy toužíme, aby nám někdo zůstal nablízku? Nová inscenace choreografky Alice Minar Point of Touch propojuje dokumentární materiály, osobní vzpomínky, představivost i tanec. Zkoumá, co se odehrává v prostoru mezi lidmi, když se snažíme být spolu, aniž bychom museli jeden druhému dokonale rozumět. Berlínská premiéra proběhla 8. října 2026 v Dock 11, pražská pak 16. října 2026 od 19:30 hodin ve Studiu ALTA. Vstupenky k dispozici zde.
„Nechci, aby se mě v metru dotýkali cizí lidé. A přesto doufám, že kdybych upadla, někdo ke mně přijde.“ Právě tento protiklad se stal jedním z výchozích bodů inscenace, která nevzniká z potřeby oslavovat blízkost ani z přesvědčení, že empatie automaticky znamená souhlas. Naopak se pohybuje v nejistotě a pokládá otázku: co v nás rozhoduje o tom, kdy je přítomnost druhého člověka vítaná a kdy se stává narušením našeho prostoru?
„Celá inscenace je o procesu, ve kterém se stáváme citlivějšími, učíme se naslouchat a přestáváme se na věci dívat jen jako na dobré nebo špatné. Když se někdo rozpláče, nemusím okamžitě přiběhnout a zachraňovat jej nebo ji. Někdy stačí, že tam jsem,“ popisuje svůj přístup k tvorbě choreografka Alica Minar.
Původní nápad na inscenaci vznikl před pěti lety. Poslední dva roky pak probíhal intenzivní umělecký výzkum, během kterého se postupně proměňovala její podoba. Autorka na ní pracovala spolu s mezinárodním týmem, a to v rámci rezidenčních pobytů a tvůrčích setkání v Bratislavě, Praze, Kodani a Berlíně. Point of Touch tak vyrůstá z dlouhodobého procesu, v němž se osobní zkušenosti, rozhovory, pohyb a sdílené příběhy postupně proměňují nejen v tanec, ale také v hudbu a slova.
Inscenace se dotýká i širší otázky současného soužití. Ve vztazích oscilujeme mezi potřebou vzájemného porozumění a pocitem, že naše odlišnosti jsou někdy příliš velké na to, abychom si skutečně porozuměli. Nabízí však i třetí možnost: nemusíme se vždy a ve všem shodnout, abychom vedle sebe dokázali zůstat.
Důležitým prvkem inscenace jsou doteky, jež choreografka nevnímá pouze jako fyzický kontakt, ale také jako obraz blízkosti, důvěry, zranitelnosti i vztahu k druhému člověku. Doteky v sobě nesou teplo, které se zároveň stalo inspirací pro kostýmy i výtvarnou podobu představení. Při jejich tvorbě vycházela scénografka a kostymérka Magdalena Vrábová z tepelných map.
Představení otevírá i otázku souhlasu. Kdy chceme být v kontaktu? A kdy se mu naopak bráníme? „V dnešní době je tak těžké budovat důvěrné vztahy a skutečně se otevřít v rozhovoru, a to nejen slovně, ale i citově,“ doplňuje choreografka. V inscenaci proto nenabízí návod, jak být empatičtější. Vytváří spíše situaci, v níž můžeme sledovat vlastní reakce na přítomnost druhých lidí. Nakonec nejde pouze o dotek, ale o schopnost zůstat nablízku. Bez potřeby druhého člověka zachránit, změnit nebo si ho přivlastnit.
Alica Minar a col. je umělecké seskupení, které v roce 2020 založila slovenská choreografka a tanečnice Alica Minar. Pro její tvorbu jsou typické výrazné vizuální prvky, v nichž se prolíná vyprávění s abstrakcí. Prostřednictvím bizarních situací intuitivně hledá humor i poezii a zároveň společně s diváky zkoumá a rozebírá opomíjené stránky palčivých společenských témat.
Paměť těl, sklo a živá hudba: TANECVALMEZ vstupuje do 19. ročníku
Festival TANECVALMEZ se 16. a 17. října 2026 vrátí do Valašského Meziříčí a Zašové. Devatenáctý ročník přiveze francouzskou Compagnie Käfig choreografa Mourada Merzoukiho a český soubor 420PEOPLE. Dvěma hlavními večery provedou diváky dvě velmi rozdílná představení – jedno nechává těla vzpomínat na dvacet let společné taneční historie, druhé si pohrává s hranicí mezi tím, co skutečně vidíme, a tím, co si myslíme, že vidíme.
Páteční večer bude patřit francouzské Compagnie Käfig a představení Cartes Blanches choreografa Mourada Merzoukiho. Dílo vzniklo k dvacátému výročí souboru a Merzouki v něm na jedno jeviště přivedl šest tanečníků, kteří skutečně tvořili jeho historii. Místo velkolepé retrospektivy je ale posadil do obýváku. Mezi pohovkou, křesly, koberci a lustry se potkávají jako staří přátelé a nechávají svoje těla vzpomínat za ně. Cartes Blanches tak vypráví dvacet let historie Käfigu prostřednictvím lidí, kteří ji odtančili.
V sobotu převezme jeviště český soubor 420PEOPLE s inscenací Smoke and Mirrors choreografů Václava Kuneše a Francescy „Amy“ Amante. Tanečnici Francescu Amante na scéně doprovází flamencový kytarista Filip Zubák, jehož živá hudba je rovnocennou součástí představení. Společně se pohybují mezi skleněnými objekty inspirovanými tvorbou výtvarnice Vladimíry Klumparové, mizí a znovu se objevují a rozehrávají svět, ve kterém si divák nemůže být úplně jistý, co je skutečné a co jen dojem.
TANECVALMEZ ani letos nebude jen o večerních představeních. Festival nabídne rozsáhlý blok workshopů pro žáky a studenty tanečně-vzdělávacích institucí, které povedou profesionální tanečníci a lektoři různých stylů. Mladí tanečníci tak současný tanec nezažijí jen z hlediště, ale budou si moci různé přístupy sami vyzkoušet a pracovat přímo s lidmi z profesionální taneční scény. Součástí programu bude také řízená diskuse, v níž bude prostor ptát se, sdílet vlastní zkušenosti a mluvit o tom, co současný tanec přináší. Chybět nebude ani Young Artist, který v rámci předprogramu dává prostor mladým začínajícím choreografům představit vlastní tvorbu festivalovému publiku.
Divadelní večer a finále festivalu Tancesraz v ARŠE+
Komponovaný divadelní večer a vyvrcholení festivalu Tancesraz se uskuteční v neděli 18. října 2026 v ARŠE+. Na jednom jevišti se propojí různé taneční světy, přístupy a osobnosti, které se během festivalu potkávají. Večer představí premiéry děl vzniklých během rezidencí, autorské projekty i další performativní výstupy.
Tancesraz dlouhodobě hledá prostor mezi urban styles a současným tancem a zkoumá, co vzniká, když se tanečníci s odlišným zázemím nesnaží pouze existovat vedle sebe, ale skutečně spolupracovat. Závěrečný večer je momentem, kdy se celý tento proces přesune z tanečního sálu na divadelní jeviště. Vstupenky na celý program zde.
Studio ALTA zve na celý programový blok, který prozkoumá téma truchlení a slz
Programový blok CRYING CLUB: GRIEVING & EMPATHY zkoumá truchlení jako osobní i společenskou zkušenost, potřebu a téma. V performancích nejvýraznějších jmen současné scény otevírá téma ztráty a empatie v jejích mnoha podobách – od intimního loučení a smutku přes environmentální žal až po empatii. Performance zde vytváří prostor pro truchlení, extrémní blízkost a empatii jako aktivní formy pozornosti vůči nám samým, druhým a světu. Série performativních zážitků, přednášek a diskuzí představuje smutek či pláč nikoli jako soukromou emoci, ale jako radikální zkušenost, která proměňuje naše vztahy, těla i představy o budoucnosti.
Součástí bude zmiňovaná česká premiéra Alice Minar a jejího souboru Point of Touch v pátek 16. října od 19:30 hodin.
O víkendu 17. a 18. října bude probíhat pod hlavičkou souboru workshop Practices of Empathy: Jak blízko u sebe mohou dvě těla tančit, aniž by se dotkla? Jaké napětí, zvědavost nebo vibrace vznikají v prostoru mezi nimi? Doslovný i metaforický dotek je rizikem i pozváním: vnímání tepla vnitřním radarem, propojování s jiným tělem, nabízení sebe sama jako krajiny, která má být respektována, uchopována a sdílena. Kůže se stává porézním rozhraním, kde se já setkává s druhým. Co se stane, když je hranice překročena, jak můžeme takový proces obejmout? Projekt vychází ze somatické improvizace, choreografického výzkumu a setkání založených na (ne)dotyku. Účastnictvo se pohybuje v blízkosti, elasticitě, rozpačitosti, zranitelnosti a intenzitě ovlivňování ~ zkoumá schopnosti a zvláštnosti empatie nikoli jako vrozené vlastnosti, ale jako ztělesněné praxe.
V sobotu se uskuteční také první repríza Point of Touch a po představení beseda se Simonou Bagarovou z organizace MILA. Ta od roku 2018 pracuje na tom, aby péče byla hodnotou české společnosti. Ročně spolupracuje s desítkami služeb pro seniory z celé republiky a věnuje se také osvětě. Mezi nejvýraznější počiny patří první česká interaktivní výstava o péči Institut blízkosti, navazující Festival o ničem nebo knihy Hořím a Hladím, jejichž autorkou je zakladatelka a ředitelka organizace MILA Simona Bagarová. Kniha Hořím získala různá ocenění a je doporučenou literaturou pro studenty ošetřovatelství na 3.LF UK.
V neděli ALTA uvítá slovenskou tanečnici a choreografku Evu Priečkovou s její performance lecture I want to keep my grief warm. „Dva roky, sedm měsíců a sedm dní uplynulo od chvíle, kdy Jess, můj partner a taneční umělec, náhle zemřel v Presidio Parku v San Franciscu, když dokončoval svou poslední jízdu na kole. Odhadovanou příčinou smrti je náhlá zástava srdce.
Přednáška a performance o sdílení zdrojů týkajících se smrti a smutku. Smutek se stal mou fascinací a jak navrhuje Francis Weller, raději ho budu udržovat v teple, aby se mohl hýbat, než aby se stal usazeninou mé duše. Věřím, že vám tato přednáška může poskytnout i praktické informace. Možná najdete i inspiraci, kterou si můžete vzít do svých vlastních procesů truchlení. Protože můj upřímný názor je, že smutek je tady a zatím se nikam nechystá. Na různých úrovních.“ Pokud je pro vás smrt citlivé téma, prosím, zvažte svou účast na tomto programu. Představení je v angličtině.
Eva Priečková je vzájemně závislá taneční umělkyně, badatelka a kurátorka působící zejména v rámci rezidenčního centra Telocvičňa v Bratislavě. Jako Eva Priečková/False Move pořádá vzdělávací program SOFT CORE, který propojuje tělesnou pohybovou zkušenost s kritickým uvažováním o těle a vztazích. Zajímá ji tanec v různých skupinách (seniorstvo, romská menšina, sociální pracovnictvo), ekosomatika a nadlidské zdroje, rituály smutku i oslav. Je spolukurátorkou mezinárodního sympozia Kontaminácie. Ve své práci zkoumá potenciál tanečního vzdělávání směřujícího k sociální spravedlnosti, mezilidské odpovědnosti a emancipaci od nevědomého opakování normativního chování. Tanec je pro ni aktem nemožnosti zkrotit těla a mysli, zvědavého všímání si světa kolem nás, imaginace, úžasu či citlivého naslouchání a všeho, co nelze vyjádřit slovy. V roce 2026 dokončila doktorandské studium na JAMU v Brně.
V úterý 20. října se Eva Priečková a performerka Zuzana Žabková představí s projektem Crying Girls. Stereotyp „plačící dívky“ často evokuje přecitlivělost nebo emocionální přetížení, avšak pláč může být i projevem síly, zranitelnosti, radikální upřímnosti a uvolnění po emocionálním vyvrcholení. Crying Girls to ztělesňuje prostřednictvím žen v období „late thirties“, které znovu prožívají svá dívčí léta v tělech podléhajících rozkladu, přičemž odkazují na nekompromisnost Thelmy a Louise.
Dílo vytvořily Eva Priečková a Zuzana Žabková jako pokračování své dlouhodobé spolupráce na trilogii zkoumající ženské tělo, zranitelnost, rozpad a transformaci (Bodies in Trouble, 2018; Weak Women, 2023). Zatímco předchozí práce se zabývaly „fosilními těly“ a vyčerpáním, Crying Girls se ptá, co z nich může vyrůst – vznešenost, levitace a hmatatelná mystika. Ve svých dílech se snaží jemně proklínat neustálou produkci a nadměrnou práci. „Tentokrát si k tomu přivolávají na pomoc vlhká, měkká místa bažin, létání žab, smích hyen. Napětí v čelisti vyměňují za vyklenuté tváře a pootevřená ústa, která se nechtějí nechat umlčet a prostřednictvím různých písniček nechávají zaznít hlasy, které se z bažin už nikdy nevynořily. Je to lament, pop, aktivace parasympatiku a neustálé zvlhčování ústní dutiny,“ píší pořadatelé.
Ve čtvrtek 22. října pak bude uvedena práce hostující choreografky Antoinette Helbing On/Crying – The Gravity of Tears. Je ódou na slzy a na samotný akt pláče. Dílo, které je zároveň performance a instalací, zve diváky do krajiny utvářené slzami. Pláč je jednou z nejzákladnějších forem komunikace, a přesto se mnozí z nás postupně odnaučují plakat před ostatními. Stal se něčím soukromým. „Dílo nás zavede do The Crying Room a klade otázku: Co kdyby byl pláč společenskou záležitostí? Co kdyby byl nezbytný pro vytváření spojení mezi námi? V době, kdy se jen letmo dotýkáme povrchu svého emocionálního života, nás On/Crying zve – skrze slzy – ponořit se do celého spektra lidských pocitů a setrvat v něm.“
Nakonec v sobotu 24. října jsou diváci zváni na work in progress projektu Otisky a reprízu sóla Terezy Ondrové Last Dance. Anastázie Dobrodinská a Josef Neudeker pod hlavičkou souboru Temporary Collective v projektu Otisky / Imprints zkoumají fenomén „otiskávání“ přírodních jevů a materiálů do těla performerky přímo v krajině, následovaného rekonstrukcí těchto otisků v odlišném, urbanizovaném prostoru. Tato dvojí situovanost (příroda vs. prostředí, ve kterém probíhá performance) umožňuje zkoumat, jak si tělo pamatuje a přenáší zkušenost místa. Inspiraci tvůrčí duo nachází v tradici earth-body art a site-specific performance.
„Performance tohoto druhu kladou důraz na osobní propojení s krajinou: performativní akt v přírodě slouží jako způsob poznání i komunikace, mnohdy ani nevyžaduje publikum. Ve výsledné performanci se rekonstruované tělesné otisky dostávají do dialogu s živě vytvářenou zvukovou kompozicí. Hudba zde existuje jako autonomní partner pohybu. Vzniká ve vzájemné interakci s performerkou a rekonstruuje otisky uložené v těle prostřednictvím jiného média. Pohyb a zvuk tak společně rozvíjejí dialog, v němž se zkušenost krajiny překládá do dvou vzájemně se ovlivňujících performativních jazyků,“ zvou tvůrci.
OPEN STAGE III: ASHES
OPEN STAGE je příležitostí k prezentaci rozpracovaných projektů i hotových děl, a to v jedinečném formátu, kde mají umělci tři dny na přípravy přímo na jevišti divadla Ponec, zakončené představením pro veřejnost. Premiéru bude mít 18. října 2026. Program připravili a vystupují Amálie Cuplová, Simona Hybenová a Oliver Zabystrzan. Vstupenky k dispozici zde.
Budeme-li ze země vykopávat její poklady,
přivoláme pohromu.
Až se přiblíží den očisty,
oblohu sem a tam protkají pavučiny.
Jednoho dne by mohla být z nebe svržena schránka plná popela,
schopného spálit zemi
a přivést oceány k varu.
Život v nerovnováze.
Život v nerovnováze.
Život v nerovnováze.
Inspirováno filmem Koyaanisqatsi Godfreyho Reggia.
Triggers: inscenace Roba Švarce o toxických skládkách Istrochemu na Slovensku
Divadlo Pocen uvádí představení Roba Švarce Triggers, která se odehraje 20. října 2026 v Praze. Inscenace Triggers se formou lecture art věnuje problematice životního prostředí, které se pro lidstvo pomalu, ale jistě stalo pouhou kulisou – pasivním jevištěm pro realizaci našich vlastních ambicí. Exponenciální nárůst environmentálních problémů dokazuje, jak snadno zapomínáme na sílu faktických skutečností.
Dílo Triggers tento fakt ilustruje na jedné z největších ekologických zátěží na Slovensku. Kauza Istrochem, nebezpečné toxické skládky na jeho území a vysoké riziko zničení vod Žitného ostrova, jednoho z největších aquiferů v Evropě, jsou přímo propojeny s českou politickou scénou. Vlastníkem Istrochemu byla firma Agrofert, vlastníkem Agrofertu současný český premiér Andrej Babiš.
Každým úderem se noří hlouběji a hlouběji. Jak dlouho to potrvá, závisí na míře agrese: čím vášnivější souboj, tím strhující pohyby. Noří se stále rychleji. O propadlišti, které je pohlcuje, nemají ani tušení.
Veškerý ten dekor, který nikdy nikoho nezajímal, se surově a bez varování prodírá mezi staronovými intrikami. Pod povrchem vlastnictví a pozemkových spekulací se hýbe jiná voda. Zaplavuje agoru diskusí o identitě. U kořenů jsou molekuly, reakce, mutace a koktejly. Jenže jak to teď vyměří zeměměřič? Obec je přece majetkem zámku. A mlha, která ji zahaluje, se jmenuje antropocén.
Síla fakticity je nepohodlnou zprávou pro intelekty, které zůstávají přesvědčeny, že jakákoli zmínka o skutečnosti nutně zavání reakcionářskými fantaziemi. Představení se odehrává ve slovenském jazyce.
Robo Švarc je vizuální umělec, kurátor, autor a překladatel. V letech 1992–2002 aktivně hrál fotbal za ŠK Slovan Bratislava. V roce 2015 absolvoval studium malby na Kunstakademie Düsseldorf. Od roku 2013 rozvíjí projekt Lecture Art, dialog mezi všemi, kterým není lhostejný současný kulturní, sociální a environmentální stav. V roce 2021 vydal knihu Non Exit a přeložil publikaci Kongo tribunál Mila Raua. V současnosti dokončuje překlad knihy Společenské hry. Současné politické divadlo Floriana Malzachera. Je spoluzakládajícím členem občanského sdružení Beznaděj a zoufalství, které se věnuje utopicko-realistickým projektům, například aktuálně probíhající Remediační soše v ovocném sadu základní školy v širším areálu Istrochemu. V roce 2025 zahájil doktorské studium na UMPRUM v Praze.
Dialog hudební a taneční tvorby pohledem studentů HAMU a Hudební fakulty JAMU
Večer z cyklu Nová generace představí čtyři krátká díla studentek choreografie HAMU a studujících kompozici na HF JAMU a HAMU. Představení proběhnou v rámci společného projektu Katedry hudební produkce HF JAMU a Katedry tance HAMU 20. října 2026 od 19.00 v Divadle na Orlí v Brně.
Uveden bude Stařec a moře Alice Silné – tichý rozhovor, který Santiago vede se svým úlovkem, se stává srdcem této taneční adaptace: dialogem dvou bytostí, jež si jsou protivníky i spojenci, odrazem lidské hrdosti i hlubokého respektu k živému světu.
Stařec a moře přináší poetickou meditaci o vytrvalosti, soucitu a o tom, co nás drží nad vodou, když se svět mění. Inscenace propojuje současný tanec, práci s objektem a silné vizuální obrazy. Přináší témata pýchy, respektu k přírodě a mezigeneračního napětí v jazyce nové generace tvůrců z AMU a JAMU.
Inscenace Vladeny Klimek Umělec v hladovění / Hunger Artist redefinuje Kafkův motiv hladovění jako nekonečný cyklus nahraditelnosti, v němž je vyčerpané tělo odklizeno jen proto, aby uvolnilo prostor další jednotce, která už netrpělivě čeká za dveřmi. Fyzický zápas s časem, zhmotněným v tajícím bloku ledu, neurčuje hudba, ale neúprosný diktát kapek řídících tempo pohybu až k úplnému kolapsu. V křečovitém objetí s rozpadajícím se objektem se na rozmočené zemi stírá hranice mezi péčí a sebedestrukcí, zatímco se lidská identita mění v pouhou mechanickou funkci. Systém nečeká – ticho po výkonu je jen nádechem pro dalšího v pořadí.
Název představení Kateřiny Zemanové Umbruch reflektuje zásadní společenský i technologický přerod. Vrací nás do německy mluvící Prahy v období průmyslové revoluce, kdy se fascinace stvořením umělé síly – Golema – stává aktuální metaforou. Výraz Umbruch (v tiskařství „lámání stran“) pak přímo definuje pohybový slovník choreografie – skládání, vrstvení a lámání kartonové scénografie.
Umbruch přepisuje legendu o Golemovi do světa nekonečné práce. V prostoru zaplněném krabicemi vzniká systém, který měl člověku pomoci zvládnout chaos, ale postupně začíná určovat vlastní rytmus. Golem se zde stává symbolem nadprodukce a sil, které neustále vytváříme, aniž bychom si uvědomovali jejich skutečnou moc. Z potřeby usnadnit si život vznikají struktury, které nás začínají formovat, zrychlovat a postupně ovládat. Hranice mezi nástrojem a nadvládou se rozplývá, tělo se přizpůsobuje rytmu, který už neurčuje člověk. Umbruch je obraz světa, v němž se naše vlastní výtvory stávají silnějšími než my sami, a přesto je nedokážeme zastavit.
Přečíst si můžete i naši recenzi zde.
Simona Dejmková představí Přes oči nevidím
Nejdřív pohled.
Pak tělo.
Kdo se dívá, když my ne?
Neviditelná struktura moci
se zapisuje pod kůži.
Učí nás, kam se dívat.
A kam ne.
Těla se přizpůsobují.
Zrak se zužuje.
Kdy se přestaneme bát vidět?
Možná ve chvíli,
kdy se z pohledu znovu stane setkání.
A z těla člověk
Recenzi na tuto choreografii najdete také u nás.
Divadlo jako candy shop. Nultý bod přiváží současné performativní umění do školních učeben
Nultý bod 19. a 20. října 2026 obsadí školní učebny mixem divadla, tance a workshopů. Letos přichází také s novým formátem adventury, která vychází přímo z podnětů studentstva. Festival už třetím rokem zkoumá, co se stane, když se současné performativní umění vydá za mladým publikem – a nechá mu prostor pro vlastní otázky, zkušenosti a interpretace. Tentokrát festival míří na Gymnázium bratří Čapků a První české soukromé SOU v pražské Hostivaři. Kompletní program a další informace na webu nultybod.
Učebny jako stages, škola jako festival:
Na dva dny se učebny jedné konkrétní školy promění v malé divadelní světy a studenstvo se tak setká se současným performativním uměním přímo ve své vlastní škole, v době výuky. Od tanečních inscenací přes rapovou muppetry show až po interaktivní adventuru festival ukazuje, kolik podob může mít současné divadlo a jak různými způsoby se s ním dá potkat. Vedle diváckých zážitků dostane studentstvo možnost si osahat různé formy tvorby na workshopech, které tematicky navazují na performativní program. Jde o takovou bonboniéru s různými příchutěmi a tvary toho, jak může současné divadlo vypadat.
„Nechceme mladým lidem vysvětlovat, proč by měli chodit do divadla. Chceme jim ukázat, že divadlo může být mnohem víc, než si pod tím slovem představují. Může překvapovat, vyvolávat otázky, otevírat nové pohledy na svět a nemusí přitom nabízet žádné správné odpovědi. Věříme, že setkávání s uměním rozvíjí představivost, zvídavost, schopnost přemýšlet v souvislostech a mít odvahu utvářet si vlastní názor, ale také ho zpochybňovat. To jsou schopnosti, které potřebujeme všichni, nejen jako diváci, ale především v každodenním životě,“ říká umělecká ředitelka festivalu Lída Vacková.
Festival se v tomto formátu koná potřetí a organizátorstvo každoročně posouvá koncept této na české scéně unikátní akce zase o něco dál. Nultý bod totiž není jen o výběru titulů, které mohou být pro středoškolské studentstvo tematicky zajímavé. Hledá nové vstupní body, neotřelé formáty a také cesty, jak je zapojit. Pro některé z nich je totiž festival doslova Nultým bodem – prvním setkáním s nekonvenčními divadelními formáty nebo současným tancem.
Od divadelního mikrosvěta po taneční remix vašeho feedu:
Letošní program představí šest inscenací z Česka i ze zahraničí – od činohry přes tanec až po objektové a dokumentární divadlo. Mi Gran Obra / Moje velké dílo španělského umělce Davida Espinosy a Pelech kolektivu Tmel zvou do intimních mikrosvětů, ve kterých se celý vesmír vejde na jeden stůl. Od muppetry show BRRR&SKRRR, za kterou stojí česko-německý umělecký tým, může studentstvo čekat něco mezi rapovým koncertem a novodobým eposem. One Gesture předkládá tanec jako mashup tik tok dance videí, scrollování před spaním, dokud konečně nepřijde propad do říše snů.
Program velkoryse prokládají workshopy, ve kterých může studentstvo na svůj divácký zážitek napojit trochu vlastního experimentu. Workshop Beatbox a brikule provede studentstvo krajinou vlastního hlasu. Tisk na textil ukáže bezbřehé možnosti upcyclingu a vlastní výtvarné tvorby. Na animačně loutkovém workshopu Animagie se studentstvo dozví něco o tom, jak pomocí pohybu, rytmu a pozornosti vytvářet iluzi života.
Zvláštní místo v programu má interaktivní hra na pomezí performance a únikovky Machinadeus. Jde o zcela nový formát, v němž tvůrcovstvo tématem i atmosférou reaguje přímo na podněty od studentstva místní školy. Adventura své účastnictvo přenese do dystopické blízké budoucnosti roku 2036, kde školství řídí umělá inteligence.
A co když zrovna dojdou síly nebo si prostě potřebuju zpracovat zážitky? Pro tyto i další případy je tu relaxačně komunitní sekce programu. Festival nabízí hned několik míst, která budou po celý den nabízet trochu jiný typ zážitku a také možnost se potkat se spolužactvem nebo se prostě jen odpočinout a občerstvit. Kromě chillout zóny může studentstvo zamířit do Silent disco stanu, kde budou DJs zásobovat sluchátka k totálnímu odpojení od zbytku světa nebo sdílení s přátelstvem. Nebude chybět ani swap – formát, který funguje úplně vždy a všude. Studentstvo bude mít možnost se během celého festivalu seznámit s unikátním tarotovým deckem, který vznikl pod vedením kurátorstva Petra Dlouhého a Bek Berger přímo se studentstvem školy.
No risk, no magic. Festival sází na dialog s publikem:
Každý rok se festival setkává s novou skupinou lidí, která přichází s vlastními zkušenostmi, kulturními referencemi i způsoby komunikace. Cílem Nultého bodu proto není napodobovat jazyk mladých lidí nebo dohánět každý nový trend, ale vytvořit otevřený rámec, do kterého mohou teenagers přinášet vlastní témata a perspektivy.
Organizátorstvo tvaruje festival jako přístupný a bezpečný prostor, kde neexistuje jediná správná odpověď a kde není potřeba dokazovat své znalosti ani obhajovat vlastní prožitek. Nejde o to dávat studentstvu návod, jak se na divadlo správně dívat, ale nabídnout mu podmínky, ve kterých může objevovat, interpretovat a utvářet si vlastní vztah k současnému umění. „Nultý bod je pro nás zároveň experimentem, ve kterém se učíme i my. Nejde totiž jen o to zpřístupňovat umění mladé generaci, ale také jí naslouchat a nechat její zkušenosti a pohledy proměňovat naše vlastní uvažování o tom, jak a pro koho umění vytváříme,“ doplňuje Lída Vacková.
Přístupnost se promítá do celého konceptu festivalu: do dramaturgie, komunikace, práce s prostorem i vztahu se studentstvem a pedagogy. Součástí letošní proměny festivalu je také nová vizuální identita z ruky Aliny Random, která odráží vyvíjející se komunikační koncept festivalu a promítá se také do podoby nového webu.
Od letošního roku se festival otázce oslovování teenage publika věnuje intenzivněji také prostřednictvím mezinárodního výzkumného projektu stART., podpořeného z programu Kreativní Evropa. Jeho vznik vychází z poznání, že pouhé nabídka programu nestačí. Je potřeba zkoumat, co při práci s teenagerským publikem funguje, proč a jaké podmínky umožňují mladým lidem navázat s uměním vlastní vztah.
Projekt propojuje čtyři organizace z České republiky, Slovenska, Slovinska a Finska: Nultý bod, SAMPO v Helsinkách, Teen Theatre Fest při Divadle Jána Palárika v Trnavě a Městské divadlo v Celje. Partneři sdílejí zkušenosti, ověřují různé přístupy a rozvíjejí nové formáty pro mladé publikum. Vznikne také digitální platforma s případovými studiemi a metodologickými nástroji, které budou moci využít další kulturní organizace po celé Evropě.
Česká taneční platforma otevírá přihlášky pro 33. ročník
Česká taneční platforma otevírá přihlášky pro 33. ročník, který se uskuteční od 10. do 12. června 2027 v Praze. Platforma se v roce 2027 posouvá na červnový termín v synergii s mezinárodními akcemi, jako jsou festival TANEC PRAHA a PQ. Představí domácí tvorbu českému i mezinárodnímu publiku, dramaturgům, kurátorům a prezentérům. Součástí programu bude opět sekce Young Blood, která podporuje nastupující generaci tvůrkyň a tvůrců. Otevřená výzva k přihlašování inscenací současného tance a pohybového divadla byla spuštěna 7. října 2026 a potrvá do 7. prosince 2026.
Česká taneční platforma již více než tři desetiletí představuje výběr ze současné české taneční a pohybové scény. Vedle představení vybraných zahraničními experty vytváří příležitosti k setkávání umělců s domácími a zahraničními profesionály. Pomáhá tak navazovat spolupráce, které mohou vést k zahraničním hostováním, rezidencím či novým partnerstvím. Platformu pořádá Tanec Praha z. ú. a její program vybírá mezinárodní Dramaturgická rada.
Také v roce 2027 dostane prostor Young Blood, programová linie zaměřená na podporu a zviditelnění nastupující generace současného tance a pohybového divadla. Umělcům na začátku profesní dráhy nabízí kvalitní prezentační příležitosti a reflexi. Reaguje tak na situaci mladých autorů a autorek, kteří dosud nemají srovnatelný přístup k zavedeným festivalům a profesním sítím. Sekce Dance & Youth, věnovaná tvorbě pro děti a mladé publikum, se na platformu vrátí v roce 2028. Nadále bude součástí přehlídky každý druhý rok.
Do otevřené výzvy lze přihlásit díla českých umělců vytvořená v tuzemsku i během zahraničních rezidencí či stáží a díla zahraničních tvůrců dlouhodobě působících v České republice, a to vzniklá v roce 2026. Od jednoho choreografa či autora může být do programu zařazeno pouze jedno dílo. Dramaturgická rada při výběru posuzuje uměleckou kvalitu a originalitu inscenací, jejich mezinárodní potenciál a rozmanitost výsledného programu.
Přihlášky se podávají prostřednictvím online formuláře na webu platformy. Uzávěrka je stanovena na 7. prosince 2026 a videozáznam celé inscenace musí být dodán nejpozději do 5. ledna 2027. Přihlášku k vyplnění najdete na našich webových stránkách tanecniplatforma.cz.
Dancing Bridges otevírá přihlasování – intenzivní pětidenní laboratoř současného barokního tance
Produkční platforma ProFitArt vyhlašuje konkurz pro mladé tanečníky a tanečnice na mezinárodní vzdělávací workshop pod vedením choreografky Andrey Miltnerové a jejího mezinárodního týmu tanečních mentorů. Vrcholem tvůrčího týdne bude společné uvedení jevištního vystoupení (Support Performance), které bude předcházet samotnému představení taneční inscenace Andrey Miltnerové For the Love of Dance v Národní galerii Praha – Veletržním paláci v neděli 6. prosince 2026 v 16 hodin.
Workshop otevírá jedinečný prostor pro setkání principů barokního tance se současným choreografickým myšlením. Účastníci se seznámí se specifickou metodikou Andrey Miltnerové, která přenáší pohybové principy 18. století na současné jeviště.
Celým tvůrčím procesem vás provedou nejen Andrea Miltnerová, ale i tým mladých tanečních mentorů – profesionálních tanečníků z České republiky a Německa. Prostřednictvím intenzivního vzájemného sdílení a partnerského dialogu vám předají své praktické zkušenosti, provedou vás technickou přípravou a podpoří vás v hledání vlastního jevištního výrazu.
Společně budeme zkoumat, jak se strukturální geometrie a barokní notace mohou stát katalyzátorem naprosté interpretační svobody a rytmické komplexnosti. Prostřednictvím rozkladu historických motivů vstoupíme do živého fyzického dialogu mezi barokním tvarem a současným pohybovým vyjádřením těla.
Organizátoři hledají 10 mladých tanečníků a tanečnic do 30 let se zkušenostmi s klasickým tancem i současnými technikami, hudebním citem a chutí experimentovat s novým pohybovým materiálem. Hledají také jednoho stážistu do 30 let se zájmem o řízení uměleckých projektů a produkci tanečního či pohybového divadla, který by chtěl nahlédnout do zákulisí mezinárodního projektu.
Přihlásit se je nutné do 31. října 2026. Výsledky výběrového řízení budou oznámeny do 10. listopadu 2026.
