Když se v roce 2000 začala rodit myšlenka festivalu současné hudby, co vám tehdejší nabídka hudebních akcí nedávala? Vzpomenete si na konkrétní rozhovor, střetnutí nebo moment, kdy se z nápadu začal stávat reálný festival?
Nápad se zrodil při práci se studenty a pedagogy košické konzervatoře. V tom čase působili na škole tři skladatelé – pedagogové – Jozef Podprocký, Norbert Bodnár a Juraj Vajó. Při debatě s Jurajem Vajó o možnostech prezentace tvorby těchto skladatelů a studentů odboru skladba se nám vnukla myšlenka vytvořit platformu, kde by se jejich tvorba mohla na jednom místě soustředěně uvést.
Co jste tehdy očekávali od festivalu současné hudby? A co z této původní představy se podle vás podařilo zachovat dodnes?
Očekávání při vzniku něčeho nového jsou vždy velká, ale vzhledem ke znalosti situace jsme byli zejména v prvních ročnících spíše skeptičtí. Dnes můžeme směle říct, že zájem o současnou artificiální hudbu (slovenskou i světovou) postupně narůstá, ale nejvíc mě těší, že studenti konzervatoře se jejímu studiu věnují s plnou zodpovědností. O účast na festivalu je vždy velký zájem, takže si při koncepci dramaturgie mám z čeho vybírat. Samozřejmě je nutné podtrhnout i zájem vyučujících pedagogů, z nichž většina na těchto koncertech účinkovala, a také studentů, kteří se po ukončení konzervatoře rádi na festival opětovně vracejí.
Festival dnes organizuje Státní filharmonie Košice ve spolupráci s Hudební společností Hemerkovců. Košická konzervatoř, která stála při jeho zrodu, je dodnes prostorem, kde se setkávají generace skladatelů. Iris Szeghy či Peter Duchnický patří k žákům Jozefa Podprockého, přičemž festival představuje i v roce 2026 novou generaci autorů. Vnímáte tu kontinuitu košické skladatelské školy?
Pojem Košická kompoziční škola jsem poprvé použila už před více lety, a to právě v souvislosti se skladatelem, mým pedagogem hudební teorie, později i mým kolegou, odborným rádcem a fantastickým přítelem Jozefem Podprockým. Košickou kompoziční školu vytvořil právě on, a to s plejádou svých studentů oboru skladba, z nichž téměř všechny pokládám za vzorné reprezentanty tohoto seskupení. Zmíním jen některé – Peter Breiner, Iris Szeghy, Alexander Mihalič, Jana Kmiťová, Adrián Harvan, Peter Duchnický a další, kteří už poselství kompozičního mistrovství svého profesora šíří nejen na Slovensku, ale i v zahraničí.
Hudební portrét IRIS SZEGHY 70 přináší výběr skladeb z různých období její tvorby, zazní i slovenská premiéra cyklu Čriepky z Hesseho I. Kdybyste měli tento program vnímat jako malý vzorek jednotlivých etap díla Iris Szeghy, které podoby uměleckého vývoje by v něm bylo možno zažít?
Tak jako každý prochází různými vývojovými stadii, tak i rukopis skladatelky Iris Szeghy se v průběhu let měnil. S vlastním vyznáním k tvořivému procesu jednotlivých skladeb se svěřila autorka v programovém bulletinu košického koncertu, který se nese ve znamení jejího životního jubilea. Ve své podstatě ale byl tento rukopis vždy osobitý, něžný, nesoucí punc své empatické autorky.
Na programu koncertu LUNAPARK MYSLE jsou studentské skladby, premiéry i propojení hudby s uměleckým přednesem. Co se podle vás ukáže tehdy, když mladý autor dostane příležitost představit svou hudbu naživo? Jakou úlohu má festival v momentě, kdy se studentská skladba poprvé setká s publikem?
Studenti konzervatoře vnímají účinkování na koncertech festivalu ARS NOVA jako velkou příležitost. Na samotných koncertech je fantastická atmosféra, která zajisté povzbudí studenty, a to nejen samotné účinkující, ale je i inspirací a povzbuzením pro ty, kteří ještě nenabrali odvahu pro tento krok. Pro budoucí skladatele to může být jakási vstupní brána do profesionálního světa.
Snaha založit takový festival před čtvrtstoletím zajisté nevyšla nazmar. Z profesionálního hlediska považuji propojení konzervatoře s tak vynikající renomovanou profesionální hudební institucí, jako je Státní filharmonie Košice, za šťastný a smysluplný krok.
