Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
    • Výherci soutěží
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Čtení Světová operní divadla: Mnichovské Národní divadlo
sdílejte:
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Mobilní menu Opera PLus
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Klasika
    • Postřehy
    • Týden s tancem
Napište nám
data-width="" data-height="" data-small-header="false" data-adapt-container-width="true" data-hide-cover="false" data-show-facepile="true">
Opera PLUS
Připojte se k největší komunitě klasické hudby Přihlásit se
Sledujte nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Archivní

Světová operní divadla: Mnichovské Národní divadlo

Aleš Bráza
Publikováno 20/01/2010
sdílejte:
5 minut čtení
sdílejte:

Když 21. ledna 1825 usedla dvorská smetánka do obnoveného hlediště mnichovského Národního divadla, které bylo po dvou letech po zničujícím požáru vzkříšeno dvorským stavebním radou Leo Klenzem, jistě netušilo, že tahle překrásná budova bude zničena a znovuobnovena ještě jednou. Po zkázonosné druhé světové válce.

Tehdy, v lednu 1825 se hrála opera Karla Ditterse von Dittersdorf Doktor und Apotheker. Až do roku 1823, tedy do zničujícího požáru, byly na repertoáru Národního divadla především němečtí autoři. Nový intendand Johann Nepomuk Poissl však od roku 1824 začal velmi dbát o rozšíření repertoáru. Zařazoval do něho francouzské opery, operu italskou a pozval tehdejšího berlínského generálního ředitele Gaspara Spontiniho, aby v Mnichově dirigoval svou úspěšnou Vestálku. Protože součástí obnoveného divadla byly i zcela nové dílny a malírny dekorací, v nichž se významná dynastie dvadelních malířů – Quagliové mohla směle realizovat, dostávají se na repertoár také Mozartovy opery, pro které jsou malovány velkoplošné prospekty.

Budova Mnichovské státní opery byla velmi dobře začleněna do rámce tehdejšího Maxmiliánova náměstí a sloužila, s průběžnými opravami, až do druhé světové války. V noci z 2. na 3. října 1943 je budova zcela zničena bombardováním spojenců. Po válce se rozhodlo o jejím znovuvybudování. Práci dostali zadánu tehdejší významní němečtí architekti Gerhard Graubner a Carl Fischer. Budova byla velmi citlivě obnovena za tehdy velmi vysokých nákladů – 46 milonů německých marek.

Průčelí budovy dominují přes dvě patra vysoké sloupy, nesoucí architráv s klasickým tympanonem. Z úrovně náměstí vede pod sloupoví dvanáct širokých schodišťových stupňů. Hlediště má kapacitu 2 100 míst v pěti pořadích. V ose proti jevišti je obnovena bývalá královská lóže zdobená z obou stran přes dvě pořadí vysokými karyatidami na dórských podstavcích. Při rekonstrukci jeviště se kladl důraz na to, aby žádné místo v hledišti nebylo od hrany jeviště vzdáleno více než 25 metrů. Barvy hlediště a ostatních prostorů mají navodit velmi vznešený dojem. Foyery jsou v bílé a zlaté orámované štukou v nezvyklé kobaltové modré. Celý prostor divadla je velmi netradiční, inspirovaný antickým stavitelstvím a barevnost interiérů to jen podtrhuje.
Mnichovská opera má od roku 1971 a 2001 k dispozici také dostavěné bohaté scénické a provozní zázemí začleněné do celkového konceptu stavby velmi nenápadným způsobem. Provozní prostory zasahují až do zadních traktů zahrady Královského paláce a do bočních ulic.

Na repertoáru mnichovské opery je ročně až přes 60 děl, což z ní činí jedno z repertoárově nejbohatších operních divadel na světě. Budova má za sebou původní premiéry Wagnerových Mistrů pěvců, Tristana a Isoldy, Zlata Rýna a Valkýry, Pfiznerova Palestriny, Straussova Dne míru a Capriccia, Orfova Měsíce. Dirigovalytu hvězdy operního nebe, jako byl Richard Strauss, Hans Knappertsbusch, Karl Böhm…

Opera je také dějištěm jednoho z nejvýznamnějších festivalů, původních Mozartovských slavnostních her, dnes Letních slavnostních her, které se v její budově pořádají každoročně už od roku 1901. Repertoárově se jedná o nejbohatší letní operní festival na světě.

Mnichovské národní divadlo, Bavorská státní opera, je klenotem divadelní architektury. Uchvátí vás zcela nezvyklým architektonickým pojetím exteriéru i interiérů. Po vstupu do prostor budovy vás pohltí velkolepost a krása slavnostních schodišť do foyeru i um, se kterým je sladěno nové s původním. Když se zamyslíte nad osudem budovy, který si v mnohém nezadá s Vídeňskou státní operou, jistě vás napadne, že obnova Mnichovské státní opery byla po válce učiněna s citem pro původní architekturu a má i přes vnesené moderní prvky vysokou uměleckou hodnotu dodnes. To se o hledišti a části foyeru Vídeňské státní opery říci nedá.
Mnichov stojí za návštěvu, pro srdečnou, uvolněnou a kosmopolitní atmosféru, pro špičkový operní repertoár (nejenom Státní opery), pro krásnou budovu Bayerische Staatsoper i Prinzregenttheater a další architektonické zajímavosti, pro výhodné nákupy i pro jeho relativní dostupnost.
foto autor a web
Sdílet článek
Facebook email vytisknout
sdílejte:
Předchozí článek Co chce zažívat klavírista Ivo Kahánek
Další článek Straussova skvělá Die Frau ohne Schatten v Curychu
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opera PLUSOpera PLUS
Sledujte nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up